Články - obsah článku

Řada ichtyologů v posledních letech diskutuje příbuznost dalších dvou barevných variant - hnědého (S. Aequifasciatus axelrodi) a modrého terčovce (S. Aequifasciatus haraldi). Podle vyšetření genotypu by se totiž mohlo jednat o jeden druh. Jsou jak nadšenci tento stav vítající, tak ale i druhá skupina, která s tímto názorem přísně nesouhlasí. Hnědý terčovec se vyskytuje kolem města Belém, v Rio Urubu, zatím co modrý se nachází v okolí Leticie, Benjamin Konstant.

V přírodě žijí terčovci zpravidla ukrytí mezi větvemi napadanými do vody, mezi kterými se jen těžko loví a které je současně chrání před řadou dalších predátorů. Společně s nimi se vyskytují zástupci rodů Uaru, Cichlasoma / Heros, Pterophyllum, Astronotus, Erythrinus, Glyptopterichthys, a další. Často se ale do sítí chytí i malí kajmani a další živočichové.

Terčovci jsou velké cichlidy. Ty, jak známo, pokud jsou zdravé, jsou mnohdy až nenasytné. Chuť k jídlu je i indikátorem jejich zdraví. Jak ale skloubit krásu s chutí lovit? Jak připravit v jednom akváriu podívanou, která by na jedné straně pozorovatele nadchla majestátností a krásou barev terčovců, na straně druhé vybarvením i živostí drobných a většinou nekonfliktních rybek? Tímto tématem se zabývala řada věhlasných akvaristů i ve článcích, ktreré jsou českému akvaristovi k dispozici.

Co tedy k terčovcům můžeme do našeho akvária doporučit? V mnoha článcích se diskutovala možnost chovat s nimi společně některé pancéřníčky. Mezi tzv. malé pancéřníčky podčeledi Corydoradinae se řadí v současné době zástupci 4 rodů. Druhy rodu Aspidoras a Scleromystax vylučují chovatelé terčovců zcela. Druhy Aspidorasjsou až zcela agilní, druhy rodu Scleromystax žijí v subtropické oblasti s teplotami vody 18 - 24°C. Příslušníci rodu Brochis obývají centrální Amazonii. Dosahují větších rozměrů než ostatní příslušníci podčeledi. Jejich značnou nevýhodou je, že toho dost sežerou a zároveň vytváří množství výkalů znečišťujících vodu. To je pro terčovce značně nevýhodné. Vzhledem ke složení vody jsou asi nejvýhodnější společníci k diskusům zástupci rodu Corydoras. Jsou to vděční obyvatelé spodních vrstev akvárií, kteří neustále hledají něco k snědku. Jsou běžně dostupní ve většině ZOO - prodejnách. I když jsou některé lokality výskytu terčovců a pancéřníčků shodná, jsou tu značné rozdíly. Terčovci žijí ve velkých řekách, kde teplota vody dosahuje 29 - 31°C, v období sucha i více. Ale v drobných přítocích je voda podstatně chladnější, obvykle 24 - 27°C. Tam zase žijí pancéřníčci. Evers (2004) si vybral jako příklad Rijo Tapajos. Řeka má po většinu roku čirou vodu s pH kolem 5,0, vodivostí pod 20µS/cm, teplota většinou 29 - 30°C. Zde nalézáme zelené terčovce S. Aequifasciatus aequifasciatus. Pancéřníčky ale najdeme snad 10km odsud ve vodě o 2° chladnější a ještě měkčí (do 8 µS/cm). Přesto lze z nabídky více než 250 druhů pancéřníčků vybrat jedince, kteří budou tolerovat teplotu vody kolem 28 - 30°C. Vždy uvažujeme o hejnku aspoň 6 - 8 kusů . Asi nejvýhodnější spojenec pro terčovce bude Coorydoras sterbai pocházející z Rio Guapore v západní Brazílii. Z dalších druhů jsou jedinečnou možností i u nás vzácnější C. Pulcher, kteří v přírodě rovněž obývají vody i s 28°C (Rio Mamoré), stejně poslední dobou stále populárnější C. Similis jsou těmi obyvateli, kteří teplotu vody vhodnou pro terčovce snesou.

Další možností jsou krunýřovci. Pro spodní vrstvy akvária se u nás doporučují nejvíce Glyptopterichthys gibbiceps. Ti jsou v tomto ohledu nenahraditelní "uklízeči" a "strážci čistoty" i v odchovných nádržích (samozřejmě se přidají do akvária až po vylíhnutí potěru.

V biotopech terčovců se nachází řada zajímavých teter, od zcela neznámých a dosud nepopsaných, tak i celkem běžné ryby, jakými jsou třeba Hemigrammus ocellifer či Gnathocharax steindachneri, Carnegiella marthae nebo Hyphessobrycon socolofi. Jsou tu i druhy, které jsou u nás vyloženě vzácné, jako moji oblíbenci Crenuchus spilurus, ale i některé druhy rodu Moenkhausia, M. collettii, ryby ze skupiny M. lepidura či řada dosud nepopsaných příslušníků rodu. Víme ale, že ryby se jinak chovají v zajetí a jinak v přírodě, kde mají více prostoru, jiné složení vody, jinou potravu, kde je přísný přírodní výběr a slabé a nemocné kusy i díky predátorům nemají příliš šanci na přežití. Jsou velice zajímavá sdělení cestovatelů, kteří při potápění ve vodách Amazonky popisují, jak malé stříbřité rybky v hejnech plavou před velkými rybami, v půlkruzích je obeplouvají či často překotně vyskakují nad hladinu, aby se zachránili před lovcem. Těžko i říci, který druh je nejčastěji loven, zdali někdo z příslušníků rodu Hemigramus, Hyphessobrycon, Moenkhausia, Astynax či Iguanodectes. Mezi jejich predátory často patří také větší tetry, jako druhy rodů Acestrorhynchus či Boulengerella.

Pro horní vrstvy akvária jsou vhodnější některé sekernatky, které jsou svým tvarem těla s rovnou hřbetní linií, tlamkou směrovanou k hladině i vysoce postavenýma očima, kterými sledují život těsně nad a pod hladinou, přímo předurčeny k životu v horních vrstách vody. Jejich mohutně vyvinuté prsní ploutve s dokonalou svalovinou i tvar těla umožňují nejen rychlé plavání, ale především i mohutné skoky, často až 3 - 5m nad hladinou, kterými se dostávají z dosahu svých pronásledovatelů. Pocházejí zpravidla z vod se širokou hladinou, něco podobné mají rády i v akváriu. Jak dostatek prostoru pro plavání, tak i hustší trsy rostlin po krajích akvária jim dodávají pocit bezpečí a možnost úkrytů. V přírodě je jejich hlavní potravou hmyz a jeho larvy, které loví při hladině, zřídka i ve spodních vrstvách vody. Pro jejich chov vyhovují akvária jim dodají pocit bezpečí a možnost úkrytů. V přírodě je jejich hlavní potravou hmyz a jeho larvy, které loví při hladině, zřídka i ve spodních vrstvách vody. Pro jejich chov vyhovují akvária alespoň 1m dlouhá, pH lehce kyselé, teplota 25 - 30°C s tvrdostí do 8 - 10°dGH. Tedy parametry vyhovující i terčovcům. Z čeledi Gasteropelecidae jsou pro akvaristiku tři zajímavé rody, zástupci větších rodů, kterými jsou Thoracocharax nebo Gasteropelecus, menší jsou pak příslušníci rodu Carnegiella. Jsou to ryby hejnové, vždy je pořizujeme v počtu minimálně 8 - 10 kusů, raději i více. Dlužno říci, že se jedná o ryby velmi dekorativní, mírumilovné.

Pro střední a spodní vrstvy akvária jsou velice vhodní zástupci teter s třešňovou skvrnou ("Kirschflecksalmler"), od kterých známe 3 druhy - Hyphesobrycon erythrostigma, H. Socolofi a H. Pyrhonotus. O všech je v běžné literatuře napsáno dostatek informací. Jsou to vesměs větší ryby dorůstající obvykle kolem 6cm (samice jsou vždy o něco menší), typičtí všežravci, kteří ale masitou potravou neopovrhnou, stejně tak různé komáří larvy, patentky či koretry jsou pro ně lahůdkou. Opět se jedná o hejnové ryby, kterých si pořídíme vždy kolem 8 - 10 kusů. Pro chov se obvykle doporučuje mekká až středně tvrdá voda s teplotou 24 - 28°C, něco vyšší teplotu snesou bez problémů. Další skupinou větších teter, které mohou být společně chovány, jsou tzv. Rostlinožravé piraně. Pokud terčovce chováme ve větších nádržích s dostatkem úkrytů, můžeme jako o společnících uvažovat i o zástupcích větších teter rodů Anostomus a Leporinus. Tyto ryby jsou mezi sebou často dosti rvavé a svými půtkami mohou v menších akváriích terčovce rušit. Vyžadují právě i dostatek kořenů, kamenů a jiných možností úkrytů pro slabší jedince. Jsou zase ale lépe v akváriu "viditelné", protože netrpí komplexem velikosti terčovců.Spíše naopak, někdy je až nepříjemně pošťuchují.