Články - obsah článku

Život je cosi neuvěřitelného. Něco, co by nemělo existovat a přece existuje. Je zázračné, že existujeme my lidé, že existují stromy a ptáci. Je to skutečný zázrak, protože celý vesmír je mrtvý. Milióny hvězd a milióny slunečních soustav jsou bez života. Jen na naší planetě Zemi, která je jako nic - uvědomíte-li si její rozměry, je podobná zrnku prachu - právě tady vznikl Život. Tady je nejšťastnější místo veškeré existence. Zpívají tu ptáci, rostou a KVETOU TU STROMY, ŽIJÍ TU LIDÉ, kteří se milují, zpívají a tančí. Stalo se něco neuvěřitelného. (OSHO / 1931 - 19190 / indický myslitel)

Terčovci se vyskytují v povodí Amazonky celých 6000 km proti proudu od jejího ústí do Atlantiku až do města Iquitos. Obývají zde řadu přítoků, které každému akvaristovi zní libozvučně - Rio Negro, Rio Purús, Rio Madeira, Rio Manacapurú, Lago a Rio Tefé, Rio Putumayo apod. Pokud se dnes k nim chceme dopravit, využijeme především letecké dopravy. Proto města jako Manaus, Leticia, Belém, Santarém či Iquitos nabývají na významu. V současné době řada českých cestovních kanceláří pořádá do Jižní Ameriky mnoho různých zájezdů. Tak se i pro obyčejného Čecha, který ještě nedávno o něčem takovém jen snil, stává reálnou nadějí si "svého terčovce" chytit.

Terčovci obývají v Jižní Americe vody, jejichž pH kolísá mezi 3,5 a 6,5 - tedy vody kyselé. Zpravidla obsahují příměs huminiových kyselin, kyseliny uhličité i minerálů. Typická voda pro terčovce je tedy měkká, téměř prostá minerálů s velmi nízkou tvrdostí. Terčovci si na tyto podmínky za staletí života zvykli, proto se podobné podmínky doporučují i pro chov v akváriu. Má to své důvody. Kyselé pH vody působí antibakteriálně. V neutrálně či slabě alkalicky reagující vodě je choroboplodných zárodků takové množství, že přirozená imunita nestačí.

Z oblastí výskytu terčovců se těší velkému zájmu nejen ichtyologů, ale i běžných turistů - amatérů (mezi kterými je mnoho chovatelů terčovců) pro akvaristy téměř posvátná řeka Rio Negro. Zajímavý je její vysoký obsah organických substancí, které způsobují černé zbarvení vody. Stále je diskutováno přesné a konečné vysvětlení tohoto černého zbarvení. Jedním z vysvětlení bývá to, že se jedná o látky pocházející ze živých rostlin, které se nacházejí na břehu. Toto vysvětlení vychází pravděpodobně z indiánských legend a bylo později vědci (Humboldt, Beebe) pouze jen převzato. Další vědečtí pracovníci (Sioli, Klinge) se přiklánějí k názoru, že se jedná o substance pocházející ze zeminy v sousedství řeky. Diskututuje se také o tom, že původním výskytem těchto barevných částic jsou amazonské lesy, které patří do povodňového pásma (Sioli, Huber).

Rio Negro je, spolu se svými přítoky (často jen jejich okolní toky), domovem pravých terčovců (S.diskus). Jedná se o krásné terčovce, pro které jsou typické tři silné široké příčné pruhy. Vzhledem k větším nárokům na jejich péči a odchov našli v zajetí v evropských nádržích relativně velmi málo zájemců. Tito terčovci vedou nejen v akváriích, ale i v přírodním prostředí, tak samotářský život, že dokonce i v rámci velké vědecké expedice (Goulding, 1988) nebyli některými z výzkumníků ani zpozorováni a odchyceni.

Biotopy pravých terčovců sahají od ústí Rio Negro až k přítoku Rio Branco. Jejich oblast rozšíření by měla sahat od Rio Xeriunini a Rio Jufaris k Rio Demini, kde hranici tvoří Rio Padauari, tj. 64. rovnoběžka. Zajímavé je, že většina exportů pravých terčovců v současné době míří většinou do Asie, kde se většinou využívají k dalším chovatelským pokusům. Existuje řada sdělení akvaristických cestovatelů, jejichž cesty vedou často do Manaus. Zde si již za léta cestování vytvářejí kontakty mezi místními lovci, kteří jim pomáhají chytat vysněné ryby. Je zajímavé, že tito lovci při svém povolání příliš nezbohatnou. Většina zde žije ve svých lodích, se kterými zajíždějí do "přístavů", kde kotví i ostatní lovci. V těchto přístavech lze dostat vše, co zpříjemní každou cestu, dokonce i černohnědý led (pocházející z vod Rio Negra). Jsou-li lovci na cestě bez žen, věnují se převážně úpravě a opravě svých sítí a dalších pomůcek. Tomuto zaměstnání se stíhají věnovat i během řízení lodi. Existují ovšem i celé rodiny, které žijí na takovýchto lodích dlouhou dobu. Společně s nimi sdílejí tento domov houfy domácích zvířat, obvykle menších velikostí. Protože cesta do Manaus bývá pro lovce velmi nebezpečná a nákladná, zřídili si tzv. Odchytové stanice (viveiros). Jsou to do vody zavěšené sítě, kam umisťují odchycené rybky před další dopravou do Manaus. Ryby takto dopravené k překupníkům jsou v lepší kondici a lovci za ně mohou dostat vyšší cenu.

Zelení terčovci (S. Aequifasciatus aequifasciatus) jsou v dnešní době do Evropy dováženi především z oblastí kolem Manaus, Bogoty a Limy. Obývají vody v okolí Santarém a asi nejvíce známí jsou nádherní jedinci s červeným tečkováním a tyrkysovým pruhováním z jezera Tefé. Z řeky Tefé jsou zase loveni exempláře dorůstající větších rozměrů s vyšším tělem a až metalicky světélkující zelenou. V Rio Purús mají ryby ve svém zbarvení i více modré a červené v základním zbarvení. Z Rio Putumayo jsou zase loveni terčovci s příměsí žluté v základním zbarvení, na kterém se mohou objevit i červené tečky.