Články - obsah článku

Tak teď už máme vlastní akvárium, nějakou tu techniku kolem něj, ale co do něj? Na dno je vhodné použít obyčejný praný štěrk. Pozor, nesmí obsahovat vápník, který by následně ovlivňoval složení vody (zkusíme politím štěrku octem). Štěrk by měl mít zrnitost kolem 4 mm. Do příliš hrubého štěrku bude zapadat detrit a špatně se do něj budou sázet rostliny, příliš jemný zase bude zahnívat. Štěrk dáme v dostatečné vrstvě (doporučuji min. 5-6 cm), aby se v něm rostliny mohly uchytit a po čase neplavaly na hladině. Sporná je otázka hnojiva přidávaného do dna. Výhodu přidání hnojiva do dna spatřuji v tom, že je dostupné především rostlinám, které ho budou čerpat kořeny a nedostane se na řasy ve vodním sloupci. Nevýhodou je, že pokud s rostlinami často manipulujete, hnojivo se ze dna může vyplavit, což může způsobit nekontrolovatelný nárůst nadbytečných živin ve vodním sloupci. Navíc třeba stonkové, rychle rostoucí rostliny, které člověk často zkracuje, nemají příliš vyvinutý kořenový systém a většinu živin přijímají listy. Na druhou stranu, pod velký echinodorus, se kterým se nebude často hýbat a který vytváří bohatý kořenový systém, bych přidání hnojiva do dna doporučoval.

Někteří akvaristé doporučují do dna zabudovat topný kabel. Stejně jako o zářivkách se na internetu na toto téma vedou polemiky a bohužel taktéž s nejasným závěrem. Topný kabel by měl zajišťovat lepší proudění vody ve dně a tím i lepší růst rostlin. Prospěšný bude nejspíše především rostlinám tvořícím bohatý kořenový systém. Osobní zkušenost s ním bohužel nemám, nicméně můj názor je, že ve většině nádrží v našich domovech nebude mít topný kabel příliš velký význam díky tomu, že teplota v místnosti a v akváriu není příliš rozdílná. Ale třeba v takové nádrži s terčovci v chladné místnosti bych o něčem podobném již přemýšlel.

Když už máme dno hotové, tak konečně přijde ta nejlepší část na rostlinném akváriu a to sázení rostlin. Doporučuji nešetřit a rostlinek nasadit hned ze začátku co nejvíc. Usnadní se tím záběh akvária. Rostliny, zvláště ze začátku, volíme spíše nenáročné a rychle rostoucí. Po záběhu nádrže některé z nich nahradíme rostlinami na pěstování náročnějšími. Při rozmisťování objektů v nádrži se můžeme držet tzv. zlatého řezu. Znamená to, že si délku nádrže rozdělíme zhruba v poměru 1 : 1,6 a ústřední bod umístíme na toto rozmezí. Je ověřené, že akvárium s takto zvoleným ústředním bodem vypadá rozhodně lépe, než když se tento bod umístí přímo doprostřed nádrže. V rostlinné nádrži to může být třeba nějaká dominantní rostlina (já zde mám veliký echinodorus). Rostliny vybíráme podle vzrůstu, vyšší do pozadí, nižší do popředí. Nenechte se zmást údaji z pěstíren, které u spousty stonkových rostlin píšou výšku například 30 cm. Pokud bude mít tato rostlinka dobré podmínky, naroste vám většinou mnohem víc. Výhodou je, že ji můžete v jakékoliv výšce zakrátit a vršek znovu zasadit. Dají se tedy vytvářet efektní porosty s přesně takovou výškou, jakou potřebujete. Nevýhodou těchto rostlinek je, že spousta z nich v dobrých podmínkách má tempo růstu vskutku veliké a tak je s nimi spousta práce (např. Limnophila aqutica u mě za týden vyrostla i o 30-50 cm, což už je docela otrava). Rychle rostoucí rostliny jsou však vhodné pro odčerpání živin řasám. Pokud bychom hned na začátku do nádrže zasázeli samé anubiasy (typická pomalu rostoucí rostlina), čeká nás pravděpodobně hodně problémů s řasou. Rostliny vhodné pro začátek mohou být např. Hygrophila siamensis, Hygrophila guyanensis, Limnophila sessiliflora a jiné.

Náročnější pro pěstování bývají také červeně zabarvené rostliny, které pro kvalitní vybarvení potřebují dostatek živin a světla. Když už vybíráte rostlinky v pěstírně, nevybírejte podle obrázků z jejich stránek, které obvykle zobrazují rostlinky emerzní (rostoucí na suchu). Pod vodou pak tyto rostliny vypadají poněkud jinak (často mají např. užší listy). Vybírat byste měli podle vzhledu submerzních (tedy pod vodou pěstovaných) rostlin, který se dá najít v různých atlasech na internetu. Pozor, nemálo rostlin, které pěstírny nabízí, nejsou schopny trvalého života pod vodou. Je vhodné si předem zjistit informace jinde na internetu. U rostlin se také udává rozpětí pH, tvrdosti a teploty vody, která je pro ně vhodná. Z mých zkušeností hodně rostlin dokáže dobře prospívat i při podmínkách dost se lišících od těch optimálních. Měl jsem je ve vodě o teplotě 30 st. pH 7,5 a 15 dKH / 22 dGH a vypadaly dobře. Je ale pravda, že když jsem díky osmóze přešel na vodu pH 6,8 a 4 dKH / 6 dGH dařilo se rostlinám mnohem lépe. Přesto bych se při výběru většiny rostlin nebál pořídit si takovou, u které pěstírna udává potřebnou tvrdost 10 dGH a my přitom máme 20 dGH. Často také čítávám informaci, že s terčovci nejdou pěstovat rostliny. Myslím, že dnes jde již o překonané tvrzení. Stačí se podívat na některé nádrže s terčovci na tomto serveru a pohled na ně nám dá za pravdu. Skutečností je, že při vyšší teplotě mají i rostliny rychlejší metabolismus, ale když dostanou svoje, tak se jim bude dařit. Mě u terčovců roste i relativně studenovodní Eleocharis a bez problémů.

Po osázení a napuštění akvária vodou můžeme začít přidávat CO2, které nastavíme ihned na optimální koncentraci. Ze začátku bude potřeba dávkování CO2 pravděpodobně nižší, ale s rostoucí výkonností rostlin poroste také jeho potřeba. Optimální koncentrace se často v literatuře různí, avšak s koncentrací kolem 15 mg/l nic nepokazíte. Někteří akvaristé nedoporučují svítit ihned zpočátku naplno, ale intenzitu světla přidávat podle toho, jak se bude akvárium zabíhat a rostlinám se bude více dařit. Jelikož jste rostliny pravděpodobně nakoupili v obchodě, budou to emerzně pěstované exempláře a čeká vás jejich přechod na submerzní formu. Nelekejte se, že vám listy začnou uhnívat. Pokud rostou listy nové (často jiného tvaru a trochu jiné barvy), je vše v pořádku.

V rostlinném akváriu je třeba často rostlinky přihnojovat, zvláště pokud je jich hodně a ryb málo. K tomuto účelu se docela dobře hodí známé PMDD, které je velmi levné. S hnojivem je třeba zacházet velmi opatrně, zvláště na začátku života nádrže, kdy akvárium ještě není zaběhnuté, rostliny nerostou příliš dobře a snadno jej můžeme přehnojit. Avšak i později platí, že méně je někdy více. Navíc optimální dávku je velmi obtížné stanovit. Záleží to na mnoha parametrech. Často čítávám doporučované množství 3-6 ml na 100 litrů denně, což považuji pro většinu nádrží za příliš velké množství. S hnojivem je třeba začít po malých dávkách a sledovat,co to s akváriem dělá.

Obvykle platí jednoduchá pravidla:

• čím méně rostlin, tím méně hnojit
• čím více krmení, tím méně hnojit
• čím více CO2, tím více hnojit
• čím více světla, tím více hnojit
• čím tvrdší voda, tím více hnojit

V mém akváriu jsem například dříve hnojil 8 ml denně při vodě 15dKH / 22dGH. Po přechodu na vodu 4dKH / 6dGH (z reverzní osmózy) se jako dostačující ukázala dávka 1 ml denně na 300 l vody. Složky PMDD doporučuji namíchat odděleně, dávkování lze pak libovolně měnit. Navíc s Tenso cocktailem pravděpodobně reaguje K2SO4, jelikož Tenso mění výrazně barvu, když je namíchán dohromady. Já osobně také dávám vyšší dávku draslíku (K2SO4), jelikož vodovodní voda je draslíku cíleně zbavována a navíc málokdo používá složku KNO3 (k té se dostanu za chvíli) a tím se o část draslíku připravuje. Na zvýšení dávek draslíku reagovaly rostliny pozitivně. Případné předávkování draslíkem se dá odhadnout z poruch jejich růstu, zvláště kroucení listů v důsledku nedostatku vápníku (přemíra draslíku totiž brzdí jeho příjem). Složku MG2SO4 často není třeba používat. Vodárny by zdarma měly poskytnout základní rozbor vody a z něj zjistíme, jestli máme Mg dostatek. Pokud ano, jeho přidávání není třeba. Složky KNO3 a KH2PO4 bychom měli přidávat pouze cíleně, tedy pokud známe hodnoty naší akvarijní vody a máme nedostatek dusíku či fosforu. Pokud hodnoty neznáme nebo jich máme dost, tyto složky vůbec nemícháme. Jejich neopodstatněné přidávání by mohlo způsobit např. nekontrolovatelný růst řas. Spousta lidí také hodně sleduje objem železa ve vodě a cíleně jej přidává. Často to ale není nutné, neboť ani objem železa ve vodě 0 mg/l neznamená, že je ho nedostatek. Často udávanou optimální koncentraci 0,3 mg/l berme tedy s rezervou. Důležitější je komplexní dostatek živin a samotné železo nic nezmůže, naopak jeho nadbytek může způsobit růst hnědých řas. Pokud rostliny nejeví poruchy růstu, je i koncentrace 0 mg/l ideální. Občas doporučované zahrabání hřebíku do dna je z hlediska přidávání železa obvykle neúčinné. Při běžných hodnotách pH je tato forma železa rostlinkám nedostupná a železo berou z chelátů obsažených např. v PMDD.