Články - obsah článku

Chov polozobánek dovede připravit řadu obtíží a proto také nejsou stálým sortimentem prodejen. Dobře míněná rada zaplnit celý vodní sloupec, tj. sumečci na dno, např. tetry do prostoru a polozobánky na hladinu je velikým omylem. Ve společenském akváriu tyto rybky v podstatě hladoví a ve snaze být u krmení co nejdříve, hladinu ani neopouštějí.

Ideální je monokultura, případně s rybami dna (Corydoras, Loricaria) v prostorné nádrži dlouhé alespoň jeden metr, s výškou hladiny 20-40 cm. Podle prostorových možností chováme skupinku 8-30 jedinců s převahou samiček. Rybky jsou plaché a zvídavé současně. Při vyrušení prudce mění stanoviště. V malé nádrži pak naráží do stěn a zraňují si čelist. Výsledkem jsou různé boule a zakřivení dolní čelisti, často s následným zaplísněním. K poškození čelisti dochází také při krmení planktonem za denního světla. Planktonní fototropní živočichové jdou za světlem a shromáždění někde v rohu jsou pro polozobánky těžko dostupní.

Osázení nádrže je nepodstatné. Osobně zavrhuji opakovaně doporučované krytí hladiny trhutkou (Riccia) nebo rohatcem (Ceratopteris). Rybky to vůbec nepotřebují a z pragmatické stránky jsou polštářky rostlin pouze útočištěm pro octomilky (Drosophila) a jiný krmný hmyz, se kterým si filtr volně pohrává.

Pro chov a odchov je vhodná voda celkové tvrdosti 5-25°dGH. Zajímavé je, že zatím co žlutá a červená barva ploutví je hezčí ve vodě měkké, počty narozených mláďat od samiček chovaných ve vodě tvrdé 20°dGH byly výrazně vyšší. Hodnota pH je optimální kolem neutrálu, tj. mezi 6,8-7,2. Rybky se cítí dobře při teplotě mezi 22-26°C, i když bez následků snesou nenadálé výkyvy pod 20°C a nahoru až do 35°C.

Akvaristická literatura paušálně doporučuje přídavek 4-5 polévkových lžic soli na 100 litrů vody. Neexistují přitom žádné seriozní pokusy, které by zdůvodnily resp. potvrdily příznivý účinek soli. Navíc, u nás prodávané rybky pocházejí buď z evropských , zřídka asijských odchovů ve sladké vodě. Přídavek soli proto není nutný, naopak chovatel se touto "prevencí" připraví o možnost nasadit sůl v případě potřeby jako léčebný prostředek.

Klíčem k úspěchu je správná výživa. Polozobánky, jako druh specializovaný na náletovou potravu, loví v přírodě různý hmyz, především mravence. V Thajsku se významně podílí na snižování stavu komárů. Je až s podivem, kolik potravy jsou tyto zdánlivě křehké a štíhlé rybky schopny najednou zkonzumovat: například 60 mm dlouhá samička v průběhu 20minut pozřela 30-40 octomilek nebo "patentek", 10-15 tubifexů o délce 3-5-cm. Při mravencích se ukázala jistá vybíravost - např. faraonů měla dost po 10-15 kusech, přibližně 3 mm velkých tmavých (Lasius?)ji stačilo 3-5. Jinak požírají vše co spadne na hladinu. Z pinzety (než si zvyknou) můžeme podávat také kousky strouhaného hovězího masa nebo vepřového srdce. Oblibě se těší i rostlinná složka (spirulina). Není pravdou, že potrava je přijímána výlučně z hladiny. Obratně dovedou vybírat tubifexy ze dna a mláďata sbírají i na dno spadlý vaječný žloutek. Pokud žijí samy v akváriu s holým dnem, dělají to i v dospělosti.

Jsou chovatelé, kteří posypávají krmný hmyz vytamínovými preparáty a kalciem (např. drcené skořápky vajec) aby se rybkám nekřivila čelist. Ublížit jim to nemůže. Dosud není konkrétně známá jiná příčina křivení čelisti než následek zranění. Všechno ostatní kolem výživy jsou dohady. Z vlastní praxe mám poznatek, že jsou kmeny, kterým se čelist křivý ať krmíte čím chcete a naopak jsou kmeny, které mají rovnou "šínu" i po takřka výhradní krmení octomilkami a patentkami. Možná, že je ve hře i jistá genetická dispozice, kdo ví?

O povaze rybek se nic nedozvíme při komerčním chovu, kdy v holé nádrži zápasí s proudem filtru hlava na hlavě. Pokud chceme poznat skutečnou letoru polozobánek, nelze je ani chovat v akváriu typu archa Noemova - ze všeho párek.

Náhoda tomu chtěla, že houf mých rybek měl k dispozici 250 litrů jenom pro sebe. A hle, najednou byla hladina takřka prázdná a nádrž byla všude plná. K hladině přispěchali rybky jenom když se někdo přiblížil k akváriu a v domnění, že se bude krmit. Když se ale nic nedělo, houf se rozeplul na všechny strany a samečkové buď dál číhali pod samičkami na svou příležitost, nebo pokračovali v nevinných soubojích.

Je známo, že thajskou národní zábavou jsou souboje samečků (D. pusillus borealis). Agresivita je druhově různá a kromě potravy je podsatnou mírou ovlivněna podmínkami chovu. Např. 14-denní izolace agresivitu výrazně zvyšuje. V akvarijním společenství, kde se rybky znají a je určena hierarchie, dochází většinou pouze ke krátkým soubojům "na potkání". Při chovu párů většinou dominuje fyzicky silnější samička. Repertoár agonistických projevů, tj. všech jednotek agresivního chování a jeho souvislostí podrobně studovali prof. H. Greven a U. Brtenová(Z. Fischk. 1/1/,47-67,1991 a 2/2/, 135-150, 1992), kde zájemce nalezne podrobnosti.