Články - obsah článku

Vzhledem ke své mírumilovné povaze je A. cacatuoides vhodná do společného akvária, pokud to ovšem složení vody dovolí. Nedoporučuje se umístění do biotopních akvárií, jakým je např. Amazonské akvárium, neboť v nich je voda měkká a kyselá, l když A. cacatuoides takové prostředí snese, můžeme pak častěji pozorovat její náchylnost k různým kožním onemocněním a špatnému růstu mladých rybek.

Pro dlouhodobě úspěšný chov potřebujeme akvárium o obsahu nejméně 100 litrů vody, v němž se nechá chovný pár dobře umístit. V menších nádržích se může vyskytnout problém, že stále pronásledovaná rybka (i to se někdy u mírumilovných cichlidek stává) nemá možnost úniku, l když z tohoto důvodu je úhyn poměrně vzácný, je dobré na toto pamatovat.

Akvárium musí být dostatečně osázeno rostlinami. Vhodné jsou např. Echinodorus tenellus do popředí a E. amazonicus do postranních částí. Tam můžeme použít i Anubias sp. nebo Microsorum pteropus, které sice nepocházejí z Jižní Ameriky, ale k pokrytí kořenů v akváriu jsou vhodné. Také mnohá stonkovitá rostlina snese polotvrdou vodu a přispěje tak k hezkému sestavení akvária. Sem patří např. Ceratophylium demersum nebo Hygrophila polysperma. Hladinu lze částečně pokrýt použitím Ceratopteris spp. nebo Salvinia spp. Tyto plovoucí rostliny však musíme pravidelně probírat, protože jinak se natolik rozrostou, že svým stínem budou bránit v růstu ostatním rostlinám v akváriu.

Kromě již zmíněných kořenů je dobré v nádrži umístit břidlicové desky, jejichž navrstvením vzniknou různá zákoutí. Ta potom skýtají možnosti úkrytu. Teplotu vody udržujeme v rozmezí od 24 °C do 27 °C, i když tato rybka snese i teploty vyšší. Filtrace vody musí být silná a efektivní, jinak se dostaví velké problémy.

l když je A. cacatuoides považována za odolnou, nelze brát čistotu vody na lehkou váhu. Ve skutečnosti je totiž na znečištěnou vodu velmi citlivá. Je proto nutné týdně asi 15 až 20 % vody vyměnit.

Nebojovná povaha tohoto druhu cichlidek je velkým kladem při umístění v akváriu s ostatními druhy ryb, jako jsou např. tetrovité. Ty však nesmějí být příliš malé. Také druhy pancéřníčků nebo krunýřovců jsou vhodnými společníky. V podstatě je možné soužití i s ostatními druhy rodu Apistogramma, musíme se však připravit na poněkud rušnější příbuzenské vztahy.

Mnohému akvaristovi se jako velká překážka jeví fyziologická podobnost a chování cichlidek rodu Apisstogramma. Zatímco u samečků lze poměrně snadno všechny druhy od sebe rozeznat, u samiček, které jsou si velmi podobné, musíte již mít hodně štěstí.

Nannacara anomala je cichlidka, kterou raději pro společný chov nepoužívejte. Všechny exempláře tohoto druhu, které jsem měl v akváriu, se projevily vyloženě nepřátelsky k A. cacatuoides. Sameček akarky zelené zavinil i úhyn několika těchto cichlidek papoušcích, neboť nesnesl jejich přítomnost. Nemohl jsem si však zodpovědět otázku, zda je to nesnášenlivost jednoho jedince či celého druhu, chci však naše čtenáře na tuto skutečnost upozornit. Vhodné k soužití jsou např. Laetacara (dříve Aequidens) curviceps, nebo L. dorsigera.

V mnohé akvaristické literatuře najdeme poznámku, že není dobré chovat A. cacatuoides společně se skaláry, neboť dochází ke stresovým situacím, které mají za následek to, že cichlidky odmítají potravu. l když je možné, že při soužití s ostatními velkými cichlidkami tento problém může nastat, neplatí to pro Pterophylium scalare. Dlouhou dobu jsem tyto dva druhy společně choval, ale nikdy jsem nepozoroval, že by přítomnost skalár A. cacatuoides nějak rušila. Naopak, byly to právě tyto dva druhy, které se při krmení jako první společně pustily do jídla. Je ale třeba dodat, že u skalár se jednalo o chovný druh přizpůsobený polotvrdé vodě, a ne o divoké odchyty. Ty potřebují měkkou vodu a jsou proto ke společnému chovu s A. cacatuoides nevhodné.

Společenské uspořádání u A. cacatuoides je takové, že sameček obsadí velký revír, ve kterém si samičky rozdělí své části, o jejichž hranice potom silně zápolí. Ostatní druhy rybek zůstávají přitom nepovšimnuty, pokud ovšem vlastnímu druhu nejsou nějak podobné.

Motivace samečků k obraně svého revíru je velmi silná. V žádném případě v tomto prostoru nesnášejí konkurenci a to ani na přechodnou dobu. Případného soka napadnou a velmi často dojde k divokým bojům, zvláště když velikost akvária není vhodná k chovu více samečků. Ještě před tím se však sameček pokouší svého soka zastrašit a z revíru vypudit, což se projevuje "ježením" ploutví a odstáváním žaberních víček. Tělo je v šikmé poloze a silně vibruje. To velmi často stačí a vetřelec pak prchá se staženými ploutvemi, přičemž majitel revíru ho vyprovází až za jeho hranice. Často sice přitom ztratí několik kousků z ploutví, ale tato ztráta nemá význam. Hlavní je, aby akvárium bylo dostatečně veliké a skýtalo možnosti úkrytu. Naštěstí jsou vážné souboje vzácností a většinou zůstává jen u výhrůžek.