Články - obsah článku

Rudý z Ria (tetra červená), Hyphessobrycon flammeus, nazývána též žanérka, se v akvaristice poprvé objevila roku 1920. Od té doby patří bezesporu k jedně z nejoblíbenějších akvarijních ryb. Její obliba je založena na mnoha vlastnostech, které tuto rybku provázejí. Je to především velikost. Se svými maximálne 4,5 cm není náročná na rozměry akvária, a tak může být i celé hejno umístěno v menší nádrži. Další důležitou vlastností je její mírumilovnost. Ta se příznivě projeví při umístění ve společném akváriu.

Hyphessobrycon flammeus má mnoho názvů, podle toho, ve kterém jazyce je pojmenována. U nás je již po desetiletí vžit název žanérka. Je odvozen, jako i v jiných jazycích, od místa jeho výskytu. Je jím oblast okolo města Rio de Janeiro, na východě Brazílie. Bohužel je dnes v této oblasti již téměř vzácností. Není to jen zničením životního prostředí postupujícím milionovým velkoměstem, ale také bezohledným vysazením akvarijních ryb, které zde mají vyrůstat. Ty jsou pak pohodlněji loveny a exportovány.

Ve své domovině žije náš Indián ve velkých skupinách v převážně klidných vodách. Nevadí mu ani vody stojaté, bahnité močály a pomalu tekoucí potoky. Jedno však mají tyto vody společné - jsou chudé na rozpuštěné minerální látky. Dno sestává z tmavého písku pokrytého vrstvou zetlelých částí nejrůznějších rostlin. Zde se nejraději zdržují poblíž břehů. Hladina je většinou porostlá plovoucími rostlinami, z břehu sem přečnívají keře a rostliny, spleť nejrůznějších kořenů a zbytků dřev dokresluje obraz prostředí, ve kterém tyto rybky žijí. To vše jim skýtá dobrý úkryt před nepřáteli a také ochranu před silně proudící vodou. Jen zřídka tato místa opouštějí a to jen při hledání potravy. Lze nabýt dojmu, že tetra červená - žanérka - vzdáleně připomíná piraňu, má také protáhlé ploché, kosočtvercovitě prodloužené tělo, jak je tomu i u mnoha ostatních teter. Většinou klidná ryba dokáže někdy ukázat svůj temperament. Svojí malou tlamkou nenatropí však mnoho škody, to by musel být objekt jejího zájmu opravdu velmi malý. U dobře chovaných teter červených můžeme na přední části těla pozorovat stříbřitý až žlutavý, mědi podobný barevný nádech. Zadní část je zbarvená hezkou, silně zářící červenou barvou. Hřbet je šedě-olivový a břicho stříbřitě zbarvené. Za žaberními víčky jsou zřetelné tři tmavé, svisle prodloužené skvrny dávající této rybce charakteristické rozpoznávací znamení. S výjimkou prsních ploutví, mají všechny ostatní ploutve nádech červeného zbarvení. Přední okraje a špička hřbetní ploutve jsou odsazeny hezkým krémově zbarveným tónem. Rozpoznávacím znamením u samečků je krvavě červené zbarvení prsních a řitních ploutví s červeným lemováním. Takový znak najdeme někdy i u samiček, je však jen světle červené až žluté barvy a není tak výrazný. Nejjistějším poznávacím znamením u samečků jsou černé body na prsních ploutvích, které jsou viditelné již u velmi mladých jedinců. S postupem času je tento znak stále zřetelnější a dosahuje vrcholu v době páření. V životně nepříznivém prostředí, nebo když je tato rybka neustále pronásledována svými spoluobyvateli mizí toto zbarvení zcela.

Tetra červená upřednostňuje vodu chudou na minerální látky. Přesto snese i poměrně tvrdou vodu asi do 9°dGH a pH hodnotu v oblasti lehce kyselé až neutrální. I v takovýchto podmínkách může dojít k rozmnožení. Teplotu je nejlepší udržovat na 25 až 26°C. Při nižších hodnotách dochází k vyblednutí barvy a k přibývající náchylnosti k onemocnění "krupičkou". Jako i mnoho ostatních teter, je H.flammeus klidná a mírumilovná rybka. V akváriu obývá většinou spodní část. Zde vyhledává stinná místa, ve kterých se shlukuje s ostatními členy druhu do rejdivého hejna. To se však pohybuje takovým uspořádaným způsobem, že se v přísnějším zoologickém smyslu nedá o hejnu hovořit. Pro skupinu 8 až 12 teter červených potřebujeme akvárium o obsahu nejméně 54 l. I zde však platí, že čím větší, tím lepší.

V početně malých skupinkách jsou tyto rybky plaché a lekavé. To může vést až k tomu, že se po celý den neodváží opustit svůj úkryt a ve stáří mohou být agresivní. K osázení nádrže volíme rychle rostoucí stonkové rostliny, jako je Myriophyllum sp. Stolístek - Cabomba sp. - kabomba - Ludwigia sp. - zakucelka. Když ponecháme střed akvária neosázený, umožníme tím rybkám větší volnost pohybu. Na dno vybíráme tmavší druhy písku doplněné kořeny a nevápenatými oblými kameny.Příliš silné osvětlení způsobuje vyblednutí zbarvení rybek. Z tohoto důvodu zastíníme neosázený střed nádrže plovoucími rostlinami. Jako nejvhodnější jsou Ceratopteris sp. nebo Pistia stratiotes. Nejenže listy těchto plovoucích rostlin vypadají velmi hezky, ale tvoří také kořenové chomáče, jejichž proplouvání jako by rybkám způsobovalo radost. Vedle dostatečného filtrování je prospěšná i dostatečná výměna vody. Právě tou předejdeme různým onemocněním. Akvárium o obsahu 100 l vody dává dostatek prostoru pro chov ještě dvou jiných druhů mírumilovných ryb. Větší nádrže umožňují společný chov s terčovci nebo skalárami, které si teter nevšímají.