Paracheirodon innesi
Plavání ve formaci - pravé hejnové ryby jsou neonky obecné jen krátce po přelovení do nádrže nebo v přítomnosti dravců.
Neonka patří mezi typické zástupce druhu tetrovitých. Původně byla popsána roku 1936 Myersem jako příslušník rodu Hyphessybrycon, kdy rodové jméno bylo vybráno na počest W.T.Innese, známého amerického zakladatele a průkopníka akvaristiky. První exempláře objevil v únoru roku 1936 francouzský sběratel motýlů a orchidejí August Rabaut v oblasti Rio Putumayo ve státě Amazonas v Kolumbii. Později byly tyto rybky taktéž objeveny v Peru (Rio Curaray, přítok Rio Napo) a Brazílii (oblast Tabatingy a Leticie) a odsud exportovány.
Roku 1960 byl tento druh přeřazen J. Gérym, známým francouzským odborníkem na tetry, jako typový druh do nově vzniklého rodu Paracheirodon.
Již pouhý pohled na tyto skvosty přiměl Rabauta, aby tyto rybky přivezl s sebou do Evropy, kde je rozdělil mezi chovatele v Paříží (Lepaní) a v Hamburku. Několik exemplářů taktéž obdržel W. T.Innes ve Filadelfii.
Pohlavní rozdíly jsou zřetelné již ve stáří dvou až tří měsíců. Zářivý pruh je u samičky prohnutější, u samečka má spíše přímější tvar. Samečci jsou také štíhlejšího tvaru, samičky mají více zakulacená bříška.
Neonka obecná se nerozmnožuje hůře než jiné druhy ryb. Důležitým bodem je zde příprava vhodné vody pro tření. Pokud nemáme k dispozici vodu přírodní, musíme použít vodu uměle upravenou pomocí iontoměniče nebo reversní osmózy. Postup je velmi jednoduchý. Vše, co potřebujete, jsou jen základní znalosti chemie. K úpravě hodnoty pH použijeme kyselinu fosforečnou v desetiprocentní koncentraci. Pak přidáme ještě trochu rašeliny, dříve se taktéž používalo rašeliny, vylouhované v provařené destilované vodě. Jako poslední přidáme pár kapek roztoku síranu, který se skládá ze dvou dílů síranu vápenatého (ten před použitím rozpustíme v destilované vodě) a jednoho dílu síranu horečnatého. Důležitou roli ve vývoji embryí hraje i elektrická vodivost vody. Při přípravě vezmu nejprve demineralizovanou vodu (dle kvality jednotlivých přístrojů 3-5 µS/cm), pak zvýším vodivost přidáním kyseliny fosforečné na 8-10 µS/cm, přidáním rašelinového extraktu pak na dalších.20 µS/cm a přidáním síranu na 60-80 µS/cm. To je dle mých zkušeností nejvhodnější hodnota, pro úspěšný průběh tření i pro správný vývoj embryí, hodnota pH by se měla pohybovat v rozmezí 6,0-6,5.
Počet světlých a na světlo citlivých jiker se pohybuje mezi 100 a 200 kusy, první potěr se líhne po 22-26 hodinách, od pátého dne se rozplave. Po uplynutí 14 dnů můžeme již pozorovat červené zabarvení a o 3-4 týdny později již typický neonový pruh. Jako první potravu používám trepky, za další 2-3 dny pak i vířníky či čerstvě vylíhlé nauplie artemií.
Je zaručeně zajímavým zjištěním, že mnoha velkochovatelům se spíše daří odchov červených neonek než neonek obecných. Závisí to zřejmě na tom, že si již zvykli ihned po vylíhnutí krmit červené neonky pomocí nauplií žábronožky, zatímco tento postup se jim ještě nepodařilo prosadit u neonek obecných. Zde je ještě stále nutno používat jako první krmení trepkou, popřípadě nejjemnějším prachovým krmením, jakým jsou např. vířníci.
Chov neonek patří beze sporu mezi velké výzvy pro pokročilého chovatele. Ale i ten, kdo se nepokouší o jejich odchov, může mít pouze z pohledu na ně krásný požitek.
Text: Dr. Vladko Bydžovský
Další informace o neonkách naleznete v atlasu ryb:
|