Články - obsah článku

Mesonauta festiva (kančíci šikmopruzí) jsou vedle terčovců a skalár nejpopulárnějšími cichlidami Jižní Ameriky. Jejich impozantní vzezření a klidné chování z nich dělají ideální obyvatele větších akvárií.

Importy kančíků dnešního rodu Mesonauta lze zpětně sledovat až do roku 1908. První odchov se zdařil již v roce 1911. Původně byly rozlišovány tři druhy: M. festiva, M. insignis a M. acora. GÜNTHER (1862) ponechal v platnosti jen M. insignis.

Tento rok však KULLANDER (1986) částečně opět zrušil. V roce 1991 bylo zveřejněno nové přepracování rodu i>Mesonauta, které provedl KULLANDER a SILVERGRIP. V něm se vedle původních tří druhů objevil ještě druh M. mirificus a M. egregius. Teprve v roce 1998 připojil ještě SCHINDLER jako nově posaný druh Mesonauta quyanae. Vzor pruhů po obou stranách těla je rozhodujícím znakem při rozlišování jednotlivých druhů. Ten je však velmi závislý na náladě rybek. Druhy rodu Mesonauta byly řazeny do starého rodu "Cichlasoma" a jsou úzce příbuzní s rody Heros, Pterophyllum a Symphysodon.

Ve své domovině, střední Amazonii, patří Mesonauta festiva k nejčastěji se vyskytujícím cichlidám. V dospělosti žijí v párech, jako mladé rybky v bezpečnějších hejnech. Velmi často se vyskytují společně s Pterophyllum scalare. Kančíci se živí převážně rostlinnými částmi, ale také i malými tetrami. Z tohoto důvodu nelze kančíky umístit do společenského akvária, ve kterém jsou též malé rybky ve velikosti vhodné kořisti. Kančíky lze v přírodě zastihnout pod takzvanými vegetačními ostrůvky, které jsou nutné pro odchov mladých. Také je často vídáme kolem kořenů obrovských stromů zasahujících až do vody. Na rozdíl od ostatních cichlid nejsou kančíci tolik závislí na blízkosti dna. Často se nacházejí přímo pod hladinou. Dospělí samečkové dorůstají velikosti asi 15 cm a jsou poněkud větší než samičky. Vyznačují se velmi protaženými ploutvemi a čelním hrbolem. Zvláště břišní ploutve jsou protaženy podobně jako u skalár nebo terčovců. Tělo je vysoké, protažené do délky a po stranách silně zploštělé. Od ústního koutku přes oko až ke špičce hřbetní ploutve se táhne temně černý široký pruh. Základní zbarvení je pod tímto pruhem stříbřitě šedivé a nad ním je hnědožluté. Každá šupina je černě lemována a rybě tím propůjčuje síťový vzor. Kořen ocasu zdobí černá skvrna se žlutým lemováním.

Mesonauta festiva se výborně hodí do jihoamerického akvária. Nejméně 400 l obsahu vody je minimálním předpokladem pro úspěšný chov. Jelikož se jedná o mírumilovnou rybu, je možná společnost s ostatními jihoamerickými cichlidami. Příkladem mohou být skaláry, Pterophyllum scalare, v jejíž společenství kančík žije i ve volné přírodě. Dále pak to může být Cleithracara maronii, Laetacara curviceps a všichni příslušníci rodů Biotodoma , Geophagus, Gymnogeophagus a Satanoperca. Do společenství se také výborně hodí i terčovci, ovšem za předpokladu že je nádrž dostatečně velká. Drsnější druhy, např. středoamerické, nejsou do společenství vhodné a k tomu ještě potřebují tvrdší a alkaličtější vodu. Taktéž nevhodné jsou gupky nebo siamské bojovnice. Jejich dlouhé ploutve jsou totiž cílem zájmu kančíků. Do společenství jsou také nevhodné druhy, které naopak kančíky zneklidňují. Sem patří napříkladBarbus tetrazona, Hyphessobrycon eques (dříve callistus) nebo Gymnocorymbus ternetzi. Malé tetrovité druhy jsou podle mého názoru stejně nevhodnými spoluobyvateli neboť za prvé slouží většinou za potravu a za druhé svým stálým neklidným proplouváním kančíky ruší.Pokud chce akvarista chovat tetry s klidnějšími cichlidami, musí nutně zvolit větší druhy. Akvárium musí v tomto případě obsahovat nejméně 800 litrů vody. Nejlepší společností jsou pro M. festiva jiné jihoamerické klidné cichlidy. K nim lze přidat několik sumečků, např. Ancistrus dolichopterus nebo Megalechis thoracata. Já osobně mám ve svém 800 l akváriu tři kančíky (1 samečka a 2 samičky), čtyři skaláry, šest hnědých terčovců, čtyři Satanoperca leucosticta, dva Megalechis thoracata a jednu lila hlavačku úhořovitou.

Akvárium pro kančíky musí být velmi členité. Ač se jedná o klidné ryby, v době dospělosti dochází často k okrajovým potyčkám. Nádrž proto musí skýtat dostatečné množství úkrytů.Rašeliništní kořeny vylučují huminové kyseliny, což přispívá ke spokojenosti kančíků, a proto by neměly chybět v žádném akváriu s měkkou vodou. K dobrým možnostem úkrytu přispívají též dlouholisté rostliny druhů Vallisneria nebo Echinodorus. Každý milovník cichlid by si měl při získávání tohoto druhu, ale to platí i pro ostatní druhy cichlid, nejprve opatřit hejno sestávající z asi čtyř až osmi kusů mladých jedinců. Jen tak lze získat jistotu, že se vytvoří harmonický pár. Je to také krásný pohled na hejno kančíků plujících majestátně akváriem. V této skupince se pomalu začne vytvářet zřetelné hierarchické postavení. Vůdcem skupiny nemusí být vždy jen sameček. V mé skupině tomu bylo tak, že to byla samička, která měla vždy hlavní "slovo" a sameček byl nejníže postaveným členem skupiny, i když byl vzrůstově největší.

Pokud se společensky níže postavená ryba střetne s výše postavenou, napadne přední paprsky hřbetní ploutve, přičemž zadní část ploutve, zůstane přitažena k tělu. Při takové situaci se též velmi zřetelně zbarví u podřazené ryby její příčné pruhování. Poté se dá na útěk a je většinou krátce pronásledována. V době pohlavní dospělosti je sameček agresivnější než jeho partnerka, jejíž agresivita byla v době mládí větší.

Pro úspěšný chov a odchov je velmi důležitá lehce kyselá a měkká voda. Také osvětlení by mělo být tlumené. Dalším důležitým faktorem by mělo být krmivo, které podporuje silné nasazení ke tření.Zde se velmi osvědčil granulát pro terčovce, doplněný nejrůznějšími druhy mraženého krmiva. Rovněž ostatní suché krmivo je dobře přijímáno, proto je nutné krmit jen úsporně.Do jídelního plánu nepatří v žádném případě hovězí srdce, patentky a nitěnky. Hovězí srdce vede k přetučnění rybek, patentky a nitěnky žijí většinou v silně zamořených vodách, jsou často zdrojem různých komplikací.

Vedle již zmíněných parametrů vody je také nejdůležitější harmonický pár, který, jen pokud se spolu dobře snáší, je schopen se dobře vytřít a úspěšně odchovat mladé. Někdy je nutné nerozhodnému páru trochu napomoci.K tomu se osvědčil následující postup: snížíme teplotu vody ze 26°C na 24°C a poté ji opět zvýšíme až na 28°C. To v podstatě odpovídá pochodům v přírodě. Také zřízení rostlinného ostrůvku je velmi prospěšným. K tomu použijeme rozvětvený kořen a necháme jej plavat na hladině. Hliníkovým drátem jej pevně svážeme, aby se nemohl pohybovat. Nyní na něj posadíme několik svazků pupečníku bílého, Hydrocotyle leucocephala a vegetační ostrůvek je hotov. Pupečník bílý vytvoří pod sebou stín, což je žádoucím jevem.

Tím se nám podařilo vytvořit pro naše Mesonauta festiva opravdový biotop. Ty jej z povděkem přijmou a začnou část kořenu sami čistit. Jako třecí podklad může též sloužit list, kámen nebo z nouze i stěna akvária. Počet jiker může být od 200 až do 500 kusů. Při ochraně snůšky je zahnáno vše, co se přiblíží na méně než 20 cm. Proti jedincům vlastního druhu je postupováno obzvláště tvrdě a tak je lépe je z nádrže odstranit, než dojde ke zraněním. Když se plůdek z jiker vykulí, je připevněn na kořenech pupečníku bílého. Po rozplavání jsou mladé rybky oběma rodiči chráněny a vedeny. Zajímavým je, že na rozdíl od ostatních cichlid, neplavou pod rodiči, ale vedle nich nebo dokonce nad nimi. Odchov mladých pomocí nauplií žábronožek není nijak obtížný. Ještě bych chtěl dodat, že kančíci jsou velmi choulostivými na dusitany.

• Kullander, S.O. & Silvergrip, C. 1991.
  Review of the South American cichlidgenus Mesonauta Günther (Teleostei, Cichlidae) with description of two new species. Rev. Suisse Zool. 98, 407-448.
• Axelrod, H.R., Schmidt, J. & Sweeney, M.E. 1999
  Das Grobe Buch der Cichlidenzucht. Ruhmannsfelden, 192 S.
• Eigennman, C.H. 1912.
  The Freshwater Fishes of British Guiana. Mem. Carneg. Mus. 5,1-578.
• Kullander, S.O. 1986.
  Cichlid fishes of the Amazon Riverdrainage of Peru. Stockholm.
• Regan, C. T. 1905.
  A Revision of the Fishes of the Genus Cichlasoma and Alied Genera. Ann. Mag. Nat. Hist. (Ser. 7) 16, 316-340.
• Schaefer, C. 1999.
  Ratgeber Südamerikanische Grobcichliden. Ruhmannsfelden, 112 S.
• Schindler, I. 1998.
  Mesonauta guyanae spec.nov., a new cichlid fish from the Guyana Shield, South America (Teleostei: cichlidae). Zeitschrift für Fischkunde 5 (1), 3-12.