Články - obsah článku

Jako ingredience použijeme vodu, ve které rozpustíme cukr a kvasnice. Cukr je jako palivo pro kvasinky. Dobu kvašení lze tedy ovlivnit množstvím přidaného cukru. Dobu kvašení také ovlivňuje teplota okolí - čím větší, tím bouřlivější bude kvasná reakce. Trvání reakce také ovlivňuje množství roztoku. Při kvašení se totiž tvoří alkohol a až koncentrace dosáhne určité úrovně, tak kvasinky svoji práci zastaví.

Návody na složení se celkově různí, avšak můžeme se odrazit od 1/8 kostky kvasnic a jednoho hrnku cukru. Poté můžeme s koncentrací experimentovat a přizpůsobit vlastním podmínkám a potřebám.

Pokud do lahve nalijeme vlažnou vodu, přidáme kvalitní droždí a cukr a vše dobře utěsníme, můžeme počátky reakce očekávat již i po cca půl hodině. Začátek bývá často velmi agresivní a tvoří se obrovské množství CO2. Zde vystává potřeba regulace dodávaného množství plynu. Jednou z možností je umístění nádoby do chladnějšího prostředí a tím zpomalení kvasné reakce. Jelikož však toto je pro většinu lidí nejspíše obtížně proveditelné, je třeba zvolit jiný způsob regulace. Zaškrcení hadičky není také dost dobře možné. Kvasná reakce probíhá stále, CO2 by se v lahvi hromadilo a i když PET lahve vydrží slušný tlak, tak by se nám mohlo stát, že to prostě bouchne a bude vymalováno. Jako poměrně jednoduchá a zajímavá možnost regulace se jeví posouvání difuzéru ve vodním sloupci. Jelikož CO2 z kvasnic máme obvykle nadbytek, nemusíme s ním šetřit a každou bublinku pečlivě rozpouštět. Osobně jako difuzér pro CO2 z kvasnic doporučuji např. lipové dřívko nebo jemný vzduchovací kamínek. Regulaci pak můžeme provádět následovně:

Na začátku reakce, kdy se tvoří veliké množství plynu, difuzér přiblížíme více k hladině a tím omezíme množství rozpuštěného plynu. Jak časem reakce slábne, můžeme difuzér posouvat více ke dnu. CO2 se tvoří méně, avšak díky jeho delší cestě vodním sloupcem k hladině se ho také více rozpustí. Zde nám právě velmi pomůže počítadlo bublin, kdy monitorujeme průtok CO2 a podle něj přizpůsobujeme výšku difuzéru.

Jako další zajímavá možnost se jeví experimenty jednoho mého kolegy. Ten na hadičku nasadil rozdvojku. Jeden konec stále vedl do nádrže, na druhý konec nasadil zpětné ventily. Ovšem ve směru, že propouštěly CO2 ven. Každý zpětný ventil je totiž průchozí jen v jednom směru - ovšem i v tomto směru klade odpor (zkuste si zpětný ventil vzít do pusy a profouknout - v jednom směru neprofouknete vůbec, což je správně, avšak i ve směru, kde propouštět má, klade odpor), což je dobře využitelná vlastnost pro naše účely. Poté totiž lze na hadičku, která přivádí CO2 do akvária nasadit škrtítko. Nastavíme jím průtok do hlavního akvária. Nadbytečný plyn, který se nespotřebuje, poté za nás čas od času upustí zpětný ventil a nehrozí výbuch. Podotýkám ovšem, že to nemám vyzkoušeno. Zmíněný kolega říkal, že použitelné jsou jen některé zpětné ventily a také, že jich používá několik v řadě. Záleží také na tom, jak velký odpor klade vyústění CO2 v akváriu. Např. dle hloubky umístění a průchodnosti difuzeru. Zjednodušenou možností je místo použití zpětného ventilu škrtítko. Toto postupně, jak ubývá síla kvasné reakce budeme utahovat, aby šlo do nádrže stále stejné množství CO2. Vystavujeme se ovšem riziku, že kdyby se náhodou opět kvasná reakce rozbouřila, že to bouchne.

Další zajímavou možností, kterou však také nemám vyzkoušenou, se jeví dávkování CO2 do nějaké nádoby, kterou vložíme do akvária a obrátíme dnem nahoru. Pod ni zavedeme hadičku s CO2. Výběr velikosti nádoby poté přizpůsobíme našim potřebám množství CO2 ve vodě. Čím větší bude mít nádoba styčnou plochu s vodou, tím více CO2 se uvolní. Množství se poté reguluje velmi snadno a samo. Nádoba se bude neustále plnit zespoda z hadičky plynem, ovšem díky tomu, že má omezený objem, přebývající CO2 bude unikat na hladinu a jelikož bude unikat ve velkých bublinách, tak se nestihne rozpustit ve vodě. A nám se rozpustí jen tolik, kolik velikost nádoby s plynem dovolí.

Doba kvasné reakce se často různí. Akvaristé uvádí často číslo mezi 1-3 týdny. Mě osobně obvykle náplň vydržela kolem 2 týdnů. Avšak na začátku byla reakce velmi silná a ke konci již velmi slabá.

Vlastní výroba kvasné lahve není jedinou možností, jak CO2 biologicky vyrábět. Různí více či méně renomovaní výrobci nabízejí své CO2 sady, často už přímo s originální náplní, kde jen nalijete vodu, případně vložíte nějaký startér a můžete vesele dodávat CO2 do nádrže. Výhoda tohoto řešení je, že máte všechno připravené přímo k věci. Nevýhodou však je, že za hezký obal si zaplatíte značný peníz navíc oproti výrobě doma. A na principu se nic nemění, pořád CO2 vyrábíte biologicky. Navíc až vám dojde náplň, musíte si dokoupit další nebo můžete rovnou použít kvasnice. Také výrobci občas píší, jak je jejich metoda bezpečná a nelze předávkovat a vše je bez rizika. To je hloupost. Předávkovat CO2 můžeme kdykoliv a zvláště výroba biologickou reakcí k tomu má blízko. Moje doporučení je tedy téměř jednoznačné ne komerčním výrobkům. Pouze pro toho, kdo si opravdu nemá možnost vyrobit svépomocí vlastní set, se může jednat o únik z nouze.

Můj závěr o výrobě CO2 pomocí kvasnic je takový, že tuto metodu nikomu nedoporučuji, avšak i přesto jsem přesvědčen, že spousta z vás se pro ni rozhodne a tak vám snad tento článek její použití usnadní. Důvody, které mě k tomuto závěru vedou jsou především obtížná možnost kontroly kvasné reakce a dodávaného množství plynu do nádrže. Kvasnice každou chvíli bublají jinak, množství dodávaného plynu se mění, pH neustále kolísá a stabilitě v nádrži to neprospívá, rybky jsou stresované. Navíc předpokládám, že většina lidí, kteří se rozhodnou pro tuto metodu, se pro ni rozhodnou proto, že ten zázrak CO2, co všichni mají, musím zkusit taky a tudíž pravděpodobně nemají další technické vybavení potřebné pro kontrolu. Málokdo vlastní digitální pH metr, přitom kapkové testy jsou téměř nepoužitelné. Stačí se netrefit o 0,1 pH,což u kapkového měřáku není problém a jste na jiné koncentraci CO2. Dalším problémem je vypínání reakce na noc. Buď každý den otrocky ráno zatáhnete víčko od lahve, či vložíte difuzér do nádrže a večer provedete opak, nebo máte možnost vyrobit čerpadlový reaktor, jak popisuji zde, což s sebou nese další investice. Můžete samozřejmě použít i magnetický ventil, na hadičce udělat rozdvojku, a na noc ten ventil otevírat, což je však opět značná investice. Navíc, pokud se na delší čas vzdálíte z domu, nikdy nevíte, kdy vám to dokvasí a pak, až nebude žádný dodej CO2, pH se dostane významně nahoru, stresují se rybky, mění se prostředí v nádrži. A pokud se ventil porouchá, tak budete mít nový nástřik na zdi.

Osobně dávkování CO2 pomocí kvasnic v jeho zcela základní podobě za pár korun považuji za neřízenou střelu, která vám vaši nádrž jednoho krásného dne možná pěkně zničí. Mnozí se mnou jistě nebudou souhlasit a v diskuzi se nebráním protichůdným názorům, rád se poučím, zatím mě však nikdo nedokázal přesvědčit o opaku. Navíc moje vlastní zkušenosti mě v mém názoru plně utvrzují. Dnes se současnými znalostmi bych už takové zvěrstvo svým svěřencům opravdu nedělal a raději než toto, tak žádnou aplikaci CO2!