Štíhlotělky jsou ideální rybky do společenských akvárií, kde obývají vrstvy především pod hladinou. Jsou to mírumilovné a klidné ryby, které se ostatních spolubydlících nevšímají. Jen samečci v období dospělosti vedou mezi sebou zcela neškodné boje o lepší pozici v teritoriu. Při lovu rybek v Peru na ně narážíte ve většině lokalit. A několika zajímavých druhů bychom si chtěli všimnout dnes.
 Pyrrhulina brevis sameček.  Pyrrhulina brevis samička těsně před třením. |
Domovina
Štíhlotělky patří k nejčastějším rybkám, které nám při lovech v Peru uvíznou v sítích. Lovíme je v potůčcích a říčkách – v jejich pobřežních zónách, ale i v záplavových oblastech a zbytkových vodách, jezerech. Kvůli své malé velikosti zde mají mnoho nepřátel, což ještě umocňuje fakt, že obvykle se vyskytují ve vodách velice mělkých. Jejich ochranou bývá pobřežní vegetace nebo plovoucí rostliny. Vlastních vodních rostlin tu je málo. Další obvyklou lokalitou, kde se vyskytují, je oblast dna ze spadaných listů okolních stromů. V těchto místech velice často rovněž lovíme cichlidky rodu Apistogramma. Vesměs se jedná o velice měkké vody, kde rovněž plave mnoho různých halančíků rodu Rivulus. Tuto trojici druhů zde také nejčastěji chytáme dohromady.
 Lokalita asi 90 km od Manaus proti proudu Rio Negro, kde jsme lovili i Pyrrhulina brevis.  Biotop Pyrrhulina spilota – malý potůček je přítokem Rio Ucayali. Voda byla čirá, teplota 25 °C, pH 5,8, vodivost 12 µS/cm. |
Chov
Štíhlotělky jsou mírumilovné ryby, které si ostatních obyvatel nádrže nevšímají. Zatímco P. spilota a P. brevis žije ve vodách černých, P. zigzag žije ve vodách bílých, C. guttata dokonce v čirých. Tomu přizpůsobujeme i kvalitu vody, která by měla být spíše měkká a lehce kyselá, teplota kolem 25 °C. Dobře osázená akvária střední až větší velikosti s dostatkem prostoru pro plavání. Štíhlotělky nejsou hejnovité ryby, i když je v přírodě vidíme ve větších množstvích pohromadě, kde ale plavou jen tak na vizuální kontakt. Do akvária si jich pořizujeme vždy více kusů, ideálně kolem 10. Protože obývají hlavně horní až střední vrstvy akvária, do spodních vrstev se výtečně hodí jejich spolubydlící – cichlidky a pancéřníčci.
 Štíhlotělkám se daří v dobře zarostlých akváriích. Na snímku Pyrrhulina brevis samička, před ní sameček Nannostomus beckfordi.
Odchov
Akvária 40–60 l s velmi měkkou vodou o vodivosti do 60–80 µS/cm, pH 6–7, přídavek ToruMinu, teplota 26–28 °C. Rybky se vytírají na listy nejlépe anubisů nebo hnědovek (Microsorum), obvykle sameček hlídá snůšku až do vylíhnutí (24–36 hod.), za dalších asi 4–5 dní rozplavání. Startovací potrava trepky (Paramecium) nebo vířníci (Rotatoria).
 Ideální společníci pro Pyrrhulina zigzag jsou drobné tetry, v našem případě neonky Paracheirodon innesi.
Systematika:
Čeleď: Lebiasinidae.
Podčeleď: Lebiasininae.
Rod: Lebiasina, Piabucina, Derhamia.
Podčeleď: Pyrrhulinae.
Rod: Copeina, Copella, Pyrrhulina, Nannostomus.
Pyrrhulina brevis STEINDACHNER, 1875 je známa ve dvou poddruzích. Vlastně první poddruh Pyrrhulina brevis australis EIGENMANN & KENNEDY, 1903 do této lokality ani nepatří. Známe ji pod řadou synonym jako jsou Pyrrhulina australe EIGENMANN & KENNEDY, 1903, Pyrrhulina macrolepis AHL & SCHINDLER, 1937 nebo Nannostomus stigmasemion FOWLER, 1913. Tato rybka je lovena hlavně v Rio Paraguay, ale co není příliš známo, vozí se i z Bolivie, kde žije v povodí Rio Mamoré, v Rio Guaporé a vyskytuje se v okolí měst Trinidad a Santa Cruz. P. australis zůstává menší než P. brevis, dospělci nejsou větší než 4,5 cm. Tyto rybky jsem dostal v květnu 1995 od Stefana KÖRBERA společně s Hyphessobrycon elachys a Aphyocharax rathbuni. Tehdy jsem odchovával mladé od dvou párů v 40 l vytíračkách (60 x 33 x 20 cm) bez větších problémů. Rybky se vytíraly na listy Anubias barteri.
 Rovněž i Pyrrhulina spilota vyžadují dobře zarostlé akvárium.  Dospělá samička Pyrrhulina spilota. Tento druh se často plete v mládí s P. vittata. Na rozdíl od nich mají P. spilota po bocích 4 tmavé skvrny. |
Nás zajímá ale Pyrrhulina brevis brevis STEINDACHNER, 1875, která je známa z více nalezišť. Jedna z dolního Rio Negro, kde je lovena v okolí města Manaus. Loví se rovněž v širším území Amazonie a na dolním Rio Ucayali v Peru u Jenaro Herrera, v západní Brazílii na Rio Moa v okolí Cruzeiro do Sul. Rovněž se vyskytuje na středním a dolním Orinoku ve Venezuele. Dorůstá 9 cm. Samečci jsou při tření poněkud agresivnější, proto používáme vytíračky o 40–60 l. Je praktické používat 2–3 samičky na jednoho samečka. Pyrrhulina spilota WEITZMAN, 1960 žije v hraničním území severního Peru , které patří k hornímu povodí Amazonky a dolnímu toku Rio Ucayali. STAECK chytil tento druh v pralesním potoce povodí Rio Tahuayo (24 °C, pH 5,9, 10 µS/cm). Tento druh žije ale i v Bolívii v povodích řek Rio Mamoré a Rio Guaporé nedaleko od Santa Cruz de la Sierra. K nám se importují ryby hlavně z Peru, z okolí Iquitos. Druh dorůstá asi do 8 cm. V akváriu se chovají samečci poněkud teritoriálně, proto nezapomínáme na řadu různých úkrytů. Těmi mohou být různé rostliny, trubky a jeskyňky z keramiky apod. Pro odchov potřebují akvárium minimálně o 40 l.
 Sameček Pyrrhulina zigzag.  Samička Pyrrhulina zigzag. |
Pyrrhulina zigzag ZARSKE & GÉRY, 1997 se prvně dostala do Evropy v r. 1964. Pochází ze středního a dolního Ucayali, je hojně lovena kolem městečka Pucallpa, na Rio Utiquinia a Rio Pacay. Dorůstá 6 cm, zřídka dosahují někteří jedinci až 8 cm. Na rozdíl od předchozích obývá bílé vody potůčků sekundárních pralesů a až savan,  Rod Copeina FOWLER, 1906 má dva druhy. Oba žijí v Peru a jsou si dosti podobné a oba nemají tukovou ploutvičku. C. osgoodi EIGENMANN, 1922 je v Evropě téměř neznámá. C. guttata (STEINDACHNER,1876) dorůstá až 15 cm, třou se ale již při 6–7 cm. Na obrázku dole samec. Třou se do jamek vyhloubených v písku, jiker bývá i 800–1000 ks. Rybky na obrázku jsou potomci F1 generace rodičů odchycených na Rio Momon Hans-Georg EVERSEM v potůčku asi 1 m širokém s čirou vodou, pH 5,0, vodivost 22 µS/cm, teplota 23,5 °C.
Rod Copeina FOWLER, 1906 má v současné době dva druhy, o kterých ještě WEITZMAN pochybuje, zdali jsou správně zařazené. V minulosti (MYERS, 1956) mnoho těchto druhů bylo přeřazeno do rodu Copella.  Jedním ze symbolů Peru je kondor andský, na obr. mladý jedinec. Takto dokáže kroužit v teplých větrných vírech řadu hodin. Text a foto: Dr. Vladko Bydžovský
|
