Články - obsah článku

Na zdejších stránkách v diskuzi se, obzvláště v poslední době, objevuje spoustu různých dotazů týkajících se problematiky CO2. V tomto svém příspěvku se pokusím vytrhnout bolavý trn z paty jak tazatelům tím, že jim poskytnu odpovědi na některé jejich dotazy, tak také odpovídajícím, kteří musejí stále dokola dávat podobné odpovědi a nyní budou mít možnost některé tazatele odkázat na tento článek.

V tomto článku se budu zabývat především dvěma nejobvyklejšími variantami sycení CO2 a to pomocí kvasnic a z tlakové lahve, s nimiž mám osobní zkušenost a pokusím se také zmínit sycení pomocí sifonových bombiček, se kterými však osobní zkušenost nemám. Zkusím také mluvit nejen ze zkušenosti a názorů vlastních, ale pokusím se také zakomponovat zkušenosti ostatních kolegů akvaristů. Takže pokud se v některé myšlence poznáte, děkuji vám tímto za její zapůjčení.

Sycení tímto plynem poskytuje několik výhod. Jednak snížíme pH a můžeme jej učinit i stabilnějším, což má pozitivní vliv na celou nádrž. Dalším pozitivem je zlepšení podmínek pro růst rostlin a tím opět vylepšení biologické rovnováhy v nádrži. Pokud se tedy rozhodnete, že CO2 je to pravé pro vás, mějte na paměti jednu základní věc, na kterou se mnohý akvarista ptá. Ano, CO2 vám může vyvraždit celou nádrž! S touto "hračkou" opravdu není vhodné začínat, pokud nevíte dobře, co děláte. CO2 má jisté hranice při své aplikaci. Pokud používáme standardní vodovodní vodu, můžeme při určování koncentrace CO2 použít tzv. Tillmanovu tabulku.

Na toto určení potřebujeme znát uhličitanovou tvrdost vody a její pH. UT relativně snadno změříme pomocí kapkového testu, avšak u pH je situace složitější. Barvičky jsou jedna druhé velmi podobné a přitom odchylka o desetinku znamená velký rozdíl v koncentraci. Obzvláště ve vodě s větší UT je v pH testu vše zelené a odstíny je téměř nemožné přesně určit. Vřele tedy doporučuji používat digitální pH metr. Není zase až tak nutné se držet přesně zeleného pole v Tillmanově tabulce. Pokud nemáme možnost CO2 řídit zcela přesně, klidně se z bezpečnostních důvodů držme více při zemi - koncentrace kolem 10 mg je již velmi slušná pro rostlinky. Avšak pokud nám jde i o pH, tak samozřejmě více CO2 znamená nižší pH. Avšak zase větší práci pro ryby při dýchání. Při velmi měkké vodě je také přidávání CO2 riskantnější, pH snadno velmi rychle klesne. Pozor také při použití vody z reverzní osmozy. Zde neplatí Tillmanova tabulka, jelikož voda z RO je už sama o sobě kyselejší a nemá neutrální pH.

Zde bych ještě rád upozornil na použití tzv. permanentního testu, který některé firmy prodávají za cenu kolem 200 - 300 Kč. Nerad jim kazím kšefty, ale tento test považuji za naprostou zbytečnost (bohužel mluvím z vlastní zkušenosti) - pracuje totiž na principu pH / dKH a jeho přesnost je také naprosto k ničemu!

CO2 obvykle aplikujeme pouze přes den. V noci totiž rostlinky CO2 naopak samy produkují a rybky také a koncentrace plynu by se proto mohla nebezpečně zvedat. Mohou však také být nádrže, kde se i přes noc bude CO2 "ztrácet" a zde je vhodné v zájmu stability ponechat dávkování i v noci. Toto se stane např. u nádrže, kde se hodně čeří hladina. (Avšak samotné čeření hladiny je při použití CO2 poněkud kontraproduktivní. Na jedné straně COčko do nádrže dodáváme a díky velkému pohybu vody je zase uvolňujeme ven z nádrže.) Je tedy třeba sledovat dění v nádrži, koncentraci měřit a následně dávkování upravit pro naše specifické podmínky.

Tuto otázku pokládá spoustu akvaristů v naději, že jim někdo přes internet poradí univerzální vzoreček, kolik tam toho plynu dát (a už jsem skutečně viděl, že někteří takový vzoreček radí). Avšak uvědomme si, jak je akvárium složitý organismus se spoustou proměnných. Ne nadarmo se říká, že neexistují dvě stejná akvária. Zkusím zmínit několik proměnných, které nám ovlivní množství CO2, které potřebujeme do vody dodávat:

• Rychlost proudění vody
• Intenzita čeření hladiny
• Chemické složení vody
• Množství rostlin
• Množství ryb
• Intenzita krmení
• Intenzita hnojení
• Intenzita svícení
• Doba svícení
• Rychlost růstu rostlin (pokud se jim daří, spotřebují více CO2, než když strádají)
• Použití/nepoužití vzduchování
• Množství plynu rozpuštěného do vody (tedy účinnost difuze)
• Objem nádrže
• Složení substrátu
• A další faktory

Z tohoto je myslím jasně zřejmé, že nejde poradit univerzální recept, kolik CO2 by měl každý pouštět. Některé tyto faktory mají vliv poměrně malý, avšak jiné (např. účinnost difuze a intenzita čeření hladiny) mají vliv veliký. Má rada tedy zní, začněte pomalu a zvolna, a koncentraci CO2 měřte a nebo, pokud není měřit čím, alespoň sledujte chování ryb a poté plynu přidávejte, až si zjistíte optimální koncentraci pro vaši specifickou nádrž.

Obvyklým prvním krokem akvaristy, jenž se rozhodl sytit pomocí CO2, je výběr, jakým způsobem bude CO2 "vyrábět". Zde často padne rozhodnutí na metodu nejjednodušší a tou je výroba CO2 biologickým způsobem - proto si tuto metodu popíšeme jako první.

Pod názvem biologická reakce se nejčastěji skrývá výroba CO2 pomocí kvasnic. Na jeho produkci je třeba velmi jednoduché zařízení, které si valná většina lidí dokáže sama vyrobit doma.

Potřebujeme:

• PET láhev, já osobně používal 2 litry objemu
• Hadičku na vedení CO2
• Difuzer, který se nasadí na konec hadičky pro zajištění lepší distribuce CO2 do vody
• Kvasnice
• Cukr
• Voda
• Lepidlo
• Volitelně také spojka na hadičku
• Volitelně počítadlo bublinek

Základní jednotkou je zde PET láhev s víčkem. Do tohoto víčka vyvrtáme otvor pro hadičku a nebo ještě lépe pro hadičkovou spojku. Já osobně jsem poprvé vyvrtal otvor 4-kou vrtákem a jím protáhl na sílu hadičku a zalepil. Drželo to dobře, ale jednoho krásného dne se mi hadička ulomila (zřejmě vlivem působení lepidla ztvrdla a ztratila pružnost). Jako vhodnější způsob se mi jeví do víčka navrtat otvor pro spojku na hadičku. Tu do víčka následně vtlačit a pořádně oblepit lepidlem (já používal vteřinové Loctite, které pro tento účel není úplně nejvhodnější, ale stačilo; jako vhodné se také jeví víčko před aplikací lepidla zdrsnit např. smirkovým papírem). Pokud nedisponujete vrtačkou, můžete si pomoct i jinak - otvor však nejspíše nebude tak pravidelný, ale větší množství lepidla by mělo případné skuliny utěsnit. Nyní máme připravenou láhev pro výrobu CO2 a také vývod pro hadičku. Nasadíme tedy hadičku na vývod z lahve a na druhý konec hadičky nasadíme difuzér pro lepší rozptýlení CO2 do vody. Nyní můžeme ještě hadičku přestřihnout a vložit počítadlo bublinek. To nám velmi pomůže při sledování kvasné reakce a upozorní nás nejen na její intenzitu,ale také na nutnost výměny náplně. Jeho výroba je popsána např. zde. Sám jsem takové počítadlo používal k plné spokojenosti. Difuzer poté vložíme do nádrže. Nyní máme vše připraveno k sycení CO2 do nádrže až na jednu důležitou věc - samotná náplň PET lahve, ze které se bude CO2 tvořit.