Rád bych zde také zveřejnil článek, jak celou výpravu popsal Děda svému Kamarádovi.
Ostrov pokladů
# Ahoj Jaromíre, protože nám před rokem nevyšla cesta za účelem fotek do
# knížky Rejzek, vyuižil jasem toho, že vnuk shání nejaký kameny do avaria a
# navrhmul jsem mu cestu právě sem. Když jsem tam byl před lety, myslel jsem,
# že tomu je tak pět let nazad, s tím rakovnickým milionářem,jak mi pak nedal
# ani korunu, za ztrávený půldne a ukázání těch skvostů, udělal jsem si do
# svého deníčku podrobný náčrt cesty, mapku. Jenže jsem ten náčrt nenašel,
# ačkoli mám všechny deníky, od zahájení stavby/přestavby schovaný. Tak jsem
# si řek, že si najdu na Goodlu satelitní snímky, a jak řekli, tak také
# udělali. Jenže když jsem si to zvětšil, tak jsem se nemoh vyznat, kde je
# Ostrov pokladů a kde je ta cesta ve vojenským prostoru, kde nás míjea ta
# generálská kolona, a pojal jsem neblahý tušení. Tak jsem se znovbu vrhnul do
# studia deníčků a představ si, našel jsem ten náčrt, ale bylo to před deseti
# lety,jak jsewm s údivem zjistil, no síla, nemoh jsem uvěřit svým očím, a
# několikrát jksem to datum přewkontroloval. Vnuk mi zavolal, asi ve dvě
# odpoledne, (mimochodem, rozešel se s tou holkou, jak její rodiče koupili
# nejkrásnější vilu v Rakovníku, Váchovnu,) a tak jsem mu před čtvrtou napsal
# esemesku že čekám před barákem. Oblík jsem se stylově, gumáky s frajersky
# ohrnutým okrajem, páč kdo něco v Rakovníku v letech našeho mládí znamenal,
# nosil černý gumáky a asi tři centimetry ohnutej bílej okraj tý podšívky. K
# tomu se nosil "nehtík" jakoby tmavomodrá radiovka s malým taky vlněným
# štítkem. Tu už nemám, dal bych dnes za ní majlant, na kulicha "zmijovici"
# kterýho sice mám, ale bylo moc horko. Tak jsem to pojednal stylově, vzal
# jsem si zelený lacláče a k tomu dlouhou maskovanou bundu "pouštní bouře",
# kterou jsem pak ale zapomněl ve svým autě, , maskovanej batůžek, kterej
# jsem dostal od svýho vnuka Toma, no právě toho ,jak měl pro mně přijet.V tom
# batůžku jsem měl litr vody na prostatu , samo, že jsem byl opásán svou
# milovanou dvasdvacítkou a jako bonbonek, jen pro zvané , kteří smějí dojít,
# nikoli pootevřít, nebo dokonce vstoupit do mých třináctých komnat.jsem si
# vzal maskovanej klobouk, jako mají australští vojáci a jako perfekcionista
# jsem jsi neustále prozpěvoval "Matyldu song ", kdby mě tak slyšeli krajani v
# Austrálii, jmenovitě Erička, asi by se osypala. Škoda lásky,t.j "Vyvalte
# sude" to je hanácky, jednak neumím, ale ta Matylda mi připadala
# příhodnější. Taky jsem si vzal někilk krabic nábojů, kvůli vlkům a polárním
# bearům, a malej dalekohlídek. Sosedi, páč mě nikdy v tom klobouku neviděli,
# z toho měli ujímání, tedy mezi náma, ohrnutý gumáky, u boku revolver,
# záplatovaný lacláče a maskovanej klobouk, to by pohnulo srdcem i
# europoslance, natož prostého lidu.v čelakojdě.
# Šel jsem na chvíli do dílny a najednou slyším na ulici takovej šílenej zvuk,
# jako kdyby byla mobilizace, sice nám kladou elektriku do chodníku, kabelama,
# takže venku rachotí bagři, nakladači a různý pěchovadla, ale tohle bylo něco
# zlověstnýho. Pak se ozval zvonek a já vyšel před dům a tam byl vnuk, ten
# zvuk patřil jemu, tedy nevydával ho on sám, ale kabriolet renault,
# vytuněnej, se dvěmi výfukami, chromovanými, velkokapacitními, no kdyby už tu
# všichni něměli Eurovokna, odlupoval by se kyt.Zmaten jsem usedl do
# nákladního prostoru, ne do kufru, tam bych se nevešel, ale na sedačku vedle
# chauffeura, palubní desku to má jak Boeing, jen průhledovej displej tomu
# chybí, a rakety "země - vz´duch" A vyrazili jsem přes Kněževes. Ono to má
# obsah ke dvoum litrům tak si umíš představit ten nářez. V Hořesedlích měli
# policajti kameru s radarem, ale chytali z opačnýho směru, od Varů ale přes
# obce jsme jeli prakticky normálně. Sdělil jsem Tomášovi, že jsem díval na
# snímky Googla ale nějak jsem to nemoh poznat. Na jeseniocký křižovatce se
# zahýbá doprava, na Strojetice a pak do Očihova, kde je těsně vedle silnice
# bungr z války, když jsem tam jel naposledy, tak byl nádherně zrestaurovanej,
# maskovanej a ted jsem viděl, že je opelíchanej a na střeše mu roste tráva,
# Okolo něho jsme měli jet, a já si myslel, že udělám pár fotek toho
# rozpadlýho hřbitova u Podbořan, jak jsem s Rejzkem a Krásnou Helenou nabral
# červenej pískovec a jak v Rejzkovi popisuju, že zrovna, když jsem stáli na
# tom nejnevhodnějším místě, a byl jsem zelenej strachy, že do nás prdne
# kaoilinem naložená Tatra, začal Rejzek blaženě čůrat. Jenže byl tak zákaz
# vjezdu, práce na silnici, tak jsem jeli jako na Berlín a najednou ti v
# polích a chmelnicích zčistajasna vidím obrovský nahnutý stožáry se sílou
# světel, tedy ty světla byla zhasnutý, nemlich jako když přijedeš na Spartu
# nebo do Edenu. No schjválně, jestli uhádneš. no samo, seš dobrá, já to říkal
# furt, zanedlouho se objevila cedule s nápisem Blšany a určitě si vzpomeneš
# na kauzu Chvalkovský, dodnes jako jeden z mála sedí, ale dluží státu nevím
# kolik miliard, a jeho fotbalovej klub Chmel Blšany. No jak ho zabásli, tak
# vesnice chátrá, je tam ale na první pohled znát pár staveb z jeho působení,
# ale jak zmizela z vesnice fotbalová liga, zmizeli i podnikatelé a snad
# třetina domů je v polorozpadlým stavu. Dostali jsem tedy do Podbořan z
# jinýho směru. ale poměrně rychle jsem se orientoval, a přes náměstí jsem se
# dostali ke šrankům a nedaleko za nima se silnice rozbočuje, dobrým
# orientačním bodem jsou opuštěný kasárny, u těch se musí zahnout doleva a
# dominatní stavbou je silo, který je vidět, jako Eifelovka n Kijevě prakticky
# odvšad a naproti tomu silu je už cesta do kopce, kde se nachází "Ostrov
# pokladů" Před deseti lety , hned jak se zahnulo doleva,byly vpravo
# bramborový pole, ale já ti zůstal stife, namísto polí tam byly běloskvoucí
# továrny , celá řada, nespočet, nejmíň čtyři, a já tu oblast vůbec
# nepoznával. Dřív, jakmile se zahnulo doleva už byla vidět ta cesta do vršku
# ale ted jen prosklený střechy, vstupní brány a nic víc, Tom povídá, že v
# jedný z těch továren hráli, se svou hudební skupinou, takže můj nápad jet po
# tý cestě neved k cíli, silnice končí v továrně. Těch odboček doprava tam
# bylo několi, ale včechny to byly tovární komunikace, Tak jsem navrhnul, že v
# plánku ale i v paměti mám i druhou , trochu delší cestu, okolo úpravny
# kaolinu, která je za kasrnama, a že to tedy zkusíme, A Tom že jo, že tedy
# zajedeme za tu poslední tovární halu a tam to otočíme , bylo tam znát takový
# jakoby rozšíření silnice. A jak jsem ti přijeli k tomu rozšíření, tak ona z
# něho vedla cesta tím správným směrem a Tom povídá, jestli snad tohle není
# ono, a já, že se mi zdá , že by to mohlo být ono a tak jsem se vydali autem
# do kopce, Ono má snížený těžiště, takře je jen snad pět centimetrů nad zemí,
# silnice je od traktorů a kombajnů samá díra, tak jsem kličkovali jak
# postřelená svině, ale po pár metrech jsem to poznal. Zaparkovali jsme na
# samým vrcholu, vystoupili a z toho prostranství, kde byly nádherný , ale
# oravdu nádherný kameny, velikosti psacího stolu alei i trabantu, jak
# popisuju v Rezkovi, že se mistr vyhrnul z toho ostova s ukrutnou větví hlohu
# a žral to v aitě až někam na tu jesenickou křižovatku tam nebyl jedinej, a
# navíc tam byl rýhy po buldozeru.Tak jsem navrhnul, že ten ostrov jakoby
# obejdeme a dostanem se do něj z toho pole, ze kterýho ve skutečosti
# odstrańovali ty kameny a ukládali je na hromadu, až vzniknul ten ostrov
# pokladů. Tom šel první, tráva, plevel a hlavně kopřivy měla ke dvou metrům,
# v jednu chvíli mi strachy zvlhly trenky, šlápnul jsem totiž do nějaký
# prohlubně a začal jsem se ponořovat, to ti je hnusnej pocit, tyhle tekutý
# písky, on to byl takovej minimočál, no zajížděl jsem tam opravdu dost
# rychle, Tom jak šel přede mnou, tak to bud přeskočil, nebo nějak obešel, no
# řeknu ti, je to hnusnej pocit, vzpomněl jsem si na Krále Šumavy a podobný
# filmy, naštěstí tam byla nějaká malá olše nebo co a tak jsem se jí bleskově
# chnapnul, a pomoh mi i Tom, ale fujtajbl, to tedy bylo něco. Tím polem jsme
# pak šli kousek dolů a probojovali se zpátky do vnitřku ostrova. Našli jsme
# pár větších kamenů, asi jako psací stroj nebo PC , pak jsem v trávě našli
# jeden moc kezkej, aci jako půl šišky chleba, a já ho zaved do rokle, kde
# vlasně byla celá stráň asi tak velikosti padesáti metrů zdéli a pěti metrů
# na vejšku, pod úhlem 45 stupňů, tehdy samaj malej a krásnej kámen, ale
# nebyl tam ani jeden, všechno vysbíraný. Vrátili jsem se tedy nahoru a
# museli jsem se chovat jako houbaři šourat nohama když jsme pod nima ucítili
# něco tvrdýho, ručně odhrabar a vydolovat ze země a prohlídnou. Takhle jsme
# našli asi pět nebo šast pěknejch kousků a odnesli si je na kraj pole. A já
# pak zahlíd v tom poli, odkud vlastně celej ten ostrov pochází něco
# světlešího v tý hlíně, asi čedesát metů daleko a tak jsem tam Toma poslal.
# On to vyloup a hýkal nadšením, jakej to je kousek, No a tak jsem se
# vypravili do toho pole, byla tam původně kukuřice a bylo posekaný, zoraný a
# uvláčený,čerstvě pohnojený domácí močůvkou, žádná dovozní čínská sračka, no
# nádhernej smrad, obšívaly to miliony zlatejch much, zemský ráj to napohled.
# Kdyby do některý tý močůvkový louže stoupnul Praotec Čech, měli jame harnice
# o kousek blíž k Mnichovu. Takže pokud tam byly kameny, tak v tý zemině dost
# svítily. Tam jsem jich našli dalších asi deset, dělali jsem si takový
# hromádky,jednu jsme označili flaškou od mlíka, ve která jsem měl močopudnou
# vodu na prostatu, že je budeme při zpáteční cestě pobírat a odnosíme je
# najsampru k tomu ostrovu a pak k silnici, ale ne k autu, to bylo moc daleko
# leč, přímo k silnici u toho pole Tom pak půjde pro auto a sjede o kus níž.Já
# jsem si ještě udělal pár fotek toho ostrova, ale zatímco v době Rejzka to
# byla si dva tři metry vysoká halda kamení, sem tam porostlá nízkým
# křovíčkem, jen nahoře bylo pár vyšších stromů, tak ted to byl vlastně
# vyvyýšenej les.Ale pak jsem zahlíd taky dost daleko něco v poli a Tomáš
# povídá Dědo, tys na ty kameny jako magnet, prostě já vidim prd a ty nma
# takovou dálku A kdž ho vyhrabal tak hýkal nadšením, to že je extrovka a že
# ten si musím rozhodně něchat a já, že mi to připomíná ufona nebo ET a že ho
# věnuju Elišce, neb miluje kamínky, A on pravil, že to je dobrej nápad. No a
# největší šok nastal, když jsem chtěl ještě zajet do toho vojenskýho
# prostoru, to je asi kilometr daleko, přes údolí, jak popisuju v Rejzkovi, že
# mi někam zmizel a já pak viděl to vojenskou kolonu, s generálským gazíkem,
# tak si představ, že na tom místě je otevřenej povrchovej důl na
# kaolin.Obrovskej, přes celej ten bývalej vojenskej prostor. Když tam byl
# vojenskej prostor, tak samo, že o tom ložisku kaolinu věděli, jenže
# Varšavská smlouva byla silnější. Takže i přes strážní věže a několik hektarů
# rozježděnýho kopce, tam ten les zůstal, jinejma slovama, pořád je lepří
# rozježděná strán a okopama pro stojícího střelce, než dvacet metrů vysoká a
# půl kilomeru dlouhá halda hlušiny, doplněná továrníma objektama. A v tu
# chvíli mně napadlo taky to, že jestli zruší vojenskej prostor Brdy, okolo
# Jinců, tak tam se vyskytuje zlato, dnes už se vyplatí, kvůli tomu, že
# zbohatlíci kvůli krachu na voltstrýtský burze ukládají peníze do nikoi euro
# a dolarů, ale do zlatejc cihel a zlatejch červonců, tak zatímco před
# nedávnem byla hranice ekonomický těžby 8 granů zlata na tunu hlušiny, dnes
# už se vypaltí když to má tři gramy.
# Naložili jsem balvany do kufru, odhaduju tak metrák a Tom jest příznivě
# nakloněn experimentům, a tak jestli se budeme vracet stejnou cestou anebo
# pojedeme dolů. Já to měl i po těch letech v hlavě, dole, v údolí, nebyl sice
# Golet a mikve, ale křižovatka, no právě ta, jak vedla dřív do vojenskýho
# prostoru, a já musel s těžkým srdcem zavelet doprava , přijeli jsme pak k
# úpravně kaolinu, která už tam stála za Rejzka, přijeli ke kasárnům z druhý
# strany a ačkoli se mi zdálo z Podbořan lepčí vzít to na Lubenec, tak Tomovi
# se zalíbila ta cesta přes Blšany. A dokonce jsme byli tak rozžraný, že jsem
# nejeli přes Kněževes ale rovně, přes šranky a kus za nima nás předjely
# velice riskantně dba folksvágeny a za pár vteřin jsme slyšeli policajty, jak
# je nahání. My to ale vzali pak přes Chráštany a Olešnou domů. Vzal jsem si
# ten Eliščin kámen, a ač je to proti přirozenosti, šel jsem do sprchy za
# účelem klištat, bylo mi ale líto toho močůvkovýho odéru, hodinu v tanečních
# jsem sice neměl, ale barevně jsem si představoval, jak se půjdu postavit do
# fronty u ú pokladny v Tescu. . Hlava mě brněla jak střep, jednak z toho
# dunivýho zvuku, ale hlavne z toho, že gabriolety, když mají určitým způsobem
# pootevřený jen jedno vokýnko, nasávaj zvenčí í kouř z vejfuku, takže
# fungujou jako "dušegubky", no ty nákladáky, jak vynalez soudruh Himmler,
# když na něj cákla při poprave Židů krev a on se poblil a pověřil svoje
# geberály, at vymyslí něco hygieničtějštího. . Něžná a citlivá to dušička,
# náš Jindřich.
# Tak to bylo všechno, doma jsem si málem udělal šourkovou kýlu, jak jsem se
# snažil sundat ty frajerský gumáky, burše ani zouváku nemaje, -buď mi otekly
# nohy nebo ponožky.
# Ale klíštáka, jsem, naštěstí, neobjevil.
#
# .
# J.M. 9.srpna 2011 |
