Články - obsah článku

Black Molly, Poecilia sphenops, není jen ideální rybou pro začátečníky. I pro pokročilé akvaristy může být přínosem. Mnohý začátečník chovatel bude slavit právě s Black Molly své první chovatelské úspěchy. Specializovaní akvaristé však nemluví o odchovu, ale o rozmnožování. To nás však příliš nemusí rušit.

Jméno Molly je odvozeno od rodového označení Mollienesia platného do roku 1963. Tento rod sestavil od roku 1928 Lesueur. Jako první byl popsán druh Poecilia latipinna - živorodka širokoploutvá. Tyto rybky se vyskytují v úzkém pobřežním pásu od Floridy přes Texas až do severního Mexika. Tím jsou nejseverněji rozšířeným druhem Molly. Ostatní druhy najdeme převážně ve Střední a Jižní Americe. Je zajímavé, že ve Střední Americe obývají toky vlévající se nejen do Atlantického oceánu, ale i do Pacifiku. V Jižní Americe obývají výlučně jen toky, ústící do Atlantického oceánu.

Molly jsou rozděleny do dvou odlišitelných skupin. Do jedné patří vedle již zmíněné živorodky širokoploutvé také lehce chovatelná živorodka velkoploutvá - Poecilia velifera z jezera Petén v Guatemale pocházející P. petenensis. Samečci tohoto druhu mají malý náznak mečíku. Tyto druhy jsou zahrnuty do komplexu P. latipina. Všichni samečci mají hřbetní ploutve s přibližně 20 paprsky. Ostatní Molly nemají tak vysokou hřbetní stavbu těla. Především samečci mají krátkou hřbetní ploutev s méně jak 10 paprsky. Počet těchto druhů je podstatně vyšší, ale nemůže být přesněji určen, neboť tato rybí skupina není již dávno podrobněji zpracována. Odhadem lze říci, že se jedná přibližně o 20 druhů. Nejsevernějšími zástupci jsou Poecilia Mexicana na atlantické a P. butleri na pacifické straně. Poecilia sphenops - živorodka ostrotlamá - byl prvně popsaný druh, podle něhož dostal celý komplex svůj název. Oblastí výskytu je jižní část mexického vysokohorského pásu až po Guatemalu. Nejdále na západ nalezeným druhem je Daulsova živorodka - Poecilia dauli.

Tento druh byl poprvé popsán roku 2000, pochází z Venezuely a je poněkud podobný kolumbijskému příbuznému P. caucana. Na pacifické straně je nejjižněji nalezeným druhem P. salvatoris, jehož chovná forma je známá pod označením Liberty Molly.

Black Molly náležejí vědecky mezi Poeciliidae - živorodkovité. Jak již označení říká, rodí živá mláďata. Mimo jiné mají také neobyčejnou schopnost přizpůsobivosti. V přírodě je nalezneme v nejrozmanitějších typech vod. Tvrdá voda v Mexiku patří s jistotou k jejich původnímu životnímu prostředí. Najdeme je však i v brakických vodách s 80% podílem mořské vody a dokonce i v mořské vodě mohou žít a být rozmnožovány. Poecillia orri byla popsána díky odchytům na korálových útesech v Belize, vyskytuje se však v pobřežních tocích Mexika v čistých, ale tvrdých sladkých vodách. Na pacifické straně najdete Molly velmi často v povodích s celkovou tvrdostí jen 4°dGH a 2°KH, tedy ve vodách označených jako měkké. V extrémním případě lze Molly také nalézt ve vodách, které doslova zapáchají. To však nesmí vést k mylným představám o kvalitě vody v akváriu, neboť právě Molly ze zapáchajících vod jsou velmi choulostivé a náchylné na nemoci. Jen v čisté vodě najdeme zdravé a silné divoké Molly.

K oplodňování mají samečci přizpůsobenou řitní ploutev tzv. gonopodium. Střední paprsky jsou prodlouženy a mají natolik komplikovanou strukturu, že je viditelná jen pod mikroskopem. Na konci je háček, který se přichytí u samičky a mohou snáze předat své spermie. Právě podle struktury gonopodia lze jednotlivé druhy dobře rozeznat, i když jsou si velmi podobny. V přírodě se vyskytují různě "strakaté" Molly, které téměř všechny náležejí k druhu P. latipinna, ale žádné celkově černé. V akvarijních podmínkách jsou Molly chovány již od začátku 20. století. Ale teprve ve 20. letech se v New Orleans podařilo místnímu chovateli Crecentymu - jak říkal - po 7 letém úsilí odchovat zcela černý typ, odpovídající vzhledem divokým formám Poecilia sphenops. Co k tomu všechno použil, se již dnes nedá zjistit. Tyto původní Molly nejsou dnes již téměř k vidění, ale přesto ještě existují. Jejich markantním znamením jsou krátké hřbetní ploutve u samečků.

Asi ve 30. letech byly v Německu odchovány černé exempláře živorodky velkoploutvé. Ta měla červeně lemovanou hřbetní ploutev, což působilo impozantním dojmem. Konečně v roce 1960 byla v Singapuru odchována Molly - lyra. Všechny tyto Molly jsou hybridy, tzn. Vzniklé křížením nejméně dvou druhů. Z tohoto důvodu jsou běžně označovány jako Poecilia x sphenops, kde x znamená křížení.