Tahle málo chovaná akvarijní štička se velice podobá naší štice obecné, kterou známe z našich rybníků. Je jen menší, samička dorůstá kolem osmnácti centimetrů a sameček asi dvanáct centimetrů. Také neklade jikry, ale rodí živá mláďata. Jinak tělo je také utvořeno podle jejího způsobu života. Dlouze torpédovité, malá dozadu posunutá hřbetní ploutev,značně prodloužená tlamka ozbrojená množstvím ostrých zubů a celkově nenápadné zbarvení.
Živorodka štikovitá pochází ze střední Ameriky. Najdeme ji od Mexika až po severní Kostariku. Ve svém přirozeném prostředí preferují teplé povrchové vody v pomalu tekoucích říčkách, zavodňovacích kanálech, rybnících a jezírkách. Nachází se zvláště v lokalitách, kde je bujný porost vodních rostlin. Velice dobře snáší vody s malým množstvím kyslíku a může být nalezena i v poloslaných biotopech jako jsou laguny a ústí řek velice blízké mořskému prostředí. Vyhovuje jim středně tvrdá až tvrdá, mírně zásaditá voda o teplotě 22 až 28°C.
 Sameček štičky živorodé
V roce 1936 rozpoznal Carll.L. Hubbs dva poddruhy živorodky štikovité, Belonesox belizanus belizanus a více robustní Belonesox belizanus maxillosus. Právě tato robustní forma byla používána v Americe při lékařském výzkumu. Když bylo financování tohoto programu ukončeno, byly tyto pokusné ryby v roce 1957 vypuštěny na jižní Floridě do volné přírody, kde setrvávají dodnes.
Pro svou velikost a dravé výpady je zapotřebí mít nádrž minimálně sto a více litrů. Boční stěny je vhodné zatřít barvou nebo zalepit tapetou. Délka nádrže by měla být kolem jednoho metru, jinak hrozí, že se poraní o stěny akvária. Další nutností je celkově přikrytá nádrž, protože štiky rády při svých šarvátkách nebo úleku skáčou nad hladinu. Problém je, že díky svému proudnicovému tvaru, není při opuštění vody nic slyšet. Takže vás na nějaký problém téměř nic neupozorní. Při větší práci v nádrži, vždy předem ryby nakrmím a potom pracuji velice obezřetně, abych nezadal sebemenší příčinu k leknutí. I potom je třeba vše zkontrolovat. Velice snadno totiž doskočí do okolních nádrží, dokonce i při dopadu na zem se znovu vymrští a jsou schopné přistát v některé níže položené nádrži. Já takto přišel o jeden kmen endlerek. Na svého chovatele si rychle zvyknou a potom připlouvají k čelnímu sklu, kde koukají, do čeho by se zakously. Nádrž je potřeba osázet rostlinami tak, aby dosahovaly až k hladině, kde tyhle štiky tráví většinu svého času čekáním na kořist. Na část hladiny je vhodné umístit plovoucí rostliny.
Tyto živorodé štičky jsou velmi nesnášenlivé a nebezpečné i k rybkám svého druhu. Zvláště dospělé samičky dokáží zabít i o něco menšího samečka. Pro svou dravost určitě nepatří do společenské nádrže. Jen ve výjimečných případech je můžeme přidat ke klidným, přiměřeně velkým rybám, kterým nemohou ublížit. Nejlépe chovat je samostatně, jak druhově, tak i oddělit samičky od samečků. Když je třeba samičku oplodnit, musíme ji nejdříve nakrmit, a teprve poté vpustíme samečka. Ten se nejdříve v uctivé vzdálenosti dvoří stereotypním trhavým chvěním ploutví a těla. Protože je si sám vědomý nebezpečí, oplození proběhne rychle. Při větší známce agresivity samičky je lepší samečka ihned odlovit. Není ovšem vždy pravidlem, že by samička útočila. Někdy si páry prostě rozumí. Je lépe však neriskovat.
Při páření používá samec gonopodium, které je přeměněná řitní ploutev v oplozovací orgán. Drážkou na povrchu gonopodia se dostávají shluky spermií do pohlavních vývodů samice, kde jsou ukládány do rezervy, která stačí pro několik oplodnění bez účasti samce. Březí samici poznáme podle tmavé skvrny v zadní části břišní partie ( skvrna březosti ) a podstatně většího tělesného objemu.
 Samička štičky živorodé
Březost trvá 5 až 6 týdnů. V tomto období je potřeba vhodně krmit, protože v opačném případě může docházet k vrhům života neschopného plůdku. Porod může trvat až dvanáct hodin. Počet mláďat se pohybuje podle velikosti samice, teploty a kvality potravy od 20 až po 100 kusů. Mláďata jsou asi 15 až 20 mm velká, která ihned po rozplavání začínají lovit jakoukoliv živou potravu, kterou jsou schopny spolknout. Zbarvení je šedé s podélným černým pruhem přes celé tělo. Toto krycí zbarvení, které pomáhá malým rybkám lépe splynout ve spleti rostlin, se později vytrácí. Potěr se samičky ze začátku nemusí obávat. Příroda to zařídila tak, že samice asi dva dny před vrhem ztrácí predační reflex. Ten získá zpět až několik hodin po porodu. Podle mé zkušenosti tento reflex ztrácí i ostatní přítomné samice v chovné skupině. Měl jsem vždy dostatek času mláďata odlovit. V případě množení v porodničce je nutné samičku odlovit. Při vhodném krmení rostou mláďata velmi rychle. Zkrmujeme malé vodní korýše, grindall, roupice a nejlépe komáří a pakomáří larvy. Po týdnu rozkrmený potěr přijímá i nasekané kousky hovězího srdce. Když se mladé rybky začnou vzájemně napadat, je nutné je třídit podle velikosti do samostatných nádrží. Asi kolem šestého měsíce jsou schopny rozmnožování a ve dvanácti měsících pohlavně dospívají.
Živorodka štikovitá, ve svém přirozeném prostředí, loví jiné živorodky jako je třeba důvěrně známá živorodka komáří, mečovka zelená nebo plata pestrá. Pokud má chovatel dostatek živé potravy, je vše v pořádku. Jenže dospělá samice je schopná denně přijmout 3 až 5 dospělých pavích oček. Při chovu několika dospělých kusů se zdroje po nějakém čase určitě vyčerpají. Proto je rozumné vytvořit určité krmné návyky už u malého potěru. Krmit začínáme drobným živým krmivem, jen ne rybím plůdkem. Tím krmíme až později. To aby si potěr navykl na všechny druhy potravy, které potom běžně přijímá až do dospělosti. Dravé hejno mladých rybek je také snadné naučit na padající kousky nasekaného masa a při troše trpělivosti je můžete nalákat na tenké proužky masa z pinzety. Krmení pouze neživou potravou má ovšem za následek podstatně pomalejší růst a nízkou plodnost.
 Párek štiček živorodých
Když jsem získal svou chovnou skupinu, řešil jsem za krátký čas problémy s nedostatkem krmiva. Rybky byly starší než jsem předpokládal a odmítaly jakoukoliv jinou potravu než živé rybky. Ty ovšem v řádu stovek kusů za relativně krátký čas byly zkrmeny, a co dál .... . Náhoda tomu chtěla, abych tento problém vyřešil. V chovné skupině, která mezi tím zesílila, byli dva utlačovaní a zesláblí samečci. Odlovil jsem je do vedlejší nádrže a postaral se o ně. V hejnu strádali a nedostali se k potravě, v karanténní nádrži zřejmě proto začali přijímat živé pakomáří larvy. Z dřívějších zkušeností jsem věděl, že jedna skupina ryb naučí druhou přijímat jiný druh potravy, kterého si dříve ani nevšimly. Takže když samečci zesílili, nakrmil jsem ostatní a vpustil je mezi ně. Po jednodenním půstu jsem začal krmit živými pakomářími larvami. Samečci připlavali k přednímu sklu a začali lovit. Po pár hodinách sledování se přidali i ostatní. V nádrži mám ještě pár Ancistrusů na čištění nádrže, kterým občas vhodím pár mražených patentek. Když jsem to udělal nyní, připlavaly štiky a začaly k mému překvapení lovit. A nevadí jim to dodnes, když už jsou dospělé a krmím jak rybkami, tak i živými patentkami. Nutno dodat, že i mraženým se dovedou poctivě přecpat. Pravdou je že krmení neživou potravou starších kusů se podobá drezůře a samice starší zhruba osmnácti měsíců si raději počkají na krmné rybky.
Štička živorodé nepatří mezi nejpohyblivější ryby. Většinu času tráví u hladiny ve spleti rostlin a číhá na svou kořist. Pravdou je, že když minou kořist útok neopakují. Jiné je to u dospívajících štiček.Tam někdy lov připomíná smečku psů a prchajícího zajíce. Občas silnější štička vyrve slabší štičce rybku s tlamy, nebo na ni dokonce zaútočí a kořist si vezme sama. V tomto případě je vhodnější do nádrže vpustit více krmných kusů najednou, ale nepřehánět, protože velké množství je při lovu ruší, jejich útoky jsou méně úspěšné a mohou trpět hladem.
Základní barva je šedá až olivově zelená, která při dopadajícím světle má bronzový lesk. Břišní část je světlá. Na bocích větší množství tmavých teček v několika řadách. Při větším rozladění nálady rybek se tyto tečky spojí v široký pruh táhnoucí se středem těla. Toto je i noční zbarvení. U kořene ocasní ploutve je tmavá kulatá světle orámovaná skvrna. Ploutve jsou bezbarvé nebo slabě nažloutlé. Samičky mají v dospělosti načervenalý základ řitní ploutve. Oko má výrazně velké se zlatou duhovkou. Na skřelích je zlatá obruba.
Máte-li dostatek odpovídající potravy a dostatečné prostorové možnosti je tento druh v podstatě bezproblémový. Štička živorodá netrpí nemocemi, není choulostivá na životní podmínky a hlavně je zajímavá svým vzhledem a způsobem svého života. Text a foto: Josef Tomanec
|
