A co ryby, kdy už přijdou na řadu?
Někdy k nastolení rovnováhy pomohou plovoucí rostliny
Už to bude, jenom co se trochu rozjedou rostliny a zaběhne filtrace. Doporučuji první ryby pouštět do akvária, když naměříme testem hodnotu dusitanů (NO2) pod 0,2 mg/l.
To bývá obvykle po dvou až třech týdnech od založení nádrže. Pokud test nemáte a nemůžete sehnat, je lepší počkat přinejmenším tři týdny a pak teprve vypustit první rybku.
Často se v literatuře doporučuje jako prevenci proti řasám do nově založené nádrže okamžitě vypustit řasožravé rybky (Ines Scheurmannová: Akvarijní rostliny), což já osobně
nepovažuji za vhodné. V zájmu zdraví oněch rybek je lépe počkat, až se akvárium trochu zaběhne, než riskovat úhyn poměrně citlivých krunýřovců z rodu Otocinclus, nebo
poškození čerstvě zasazených rostlin od hladového ancistrusa. Přitom je třeba stále mít na paměti, že čím pomaleji budeme přidávat do nádrže ryby, tím lépe si s nárůstem
odpadních látek (resp. živin) poradí filtrace a rostliny. Rozhodit křehkou rovnováhu v nově založené nádrži je velmi snadné a v tom lepším případě to skončí řasovou
kalamitou. Tady je třeba zmínit, že akvárium trvale bez řas je cílem, ke kterému se můžeme jen limitně přibližovat, ale nikdy ho nedosáhneme. Nějaké řasy aspoň v malém
množství na skle a na kamenech narostou vždy. Bylo by však pošetilé se kvůli tomu trápit, protože existují různí sympatičtí tvorečkové, kteří nás řasy obvykle velmi
rychle zbaví. Pokud však nechtěné řasy rostou vytrvale a ve velkém množství, je nutné popřemýšlet o příčinách, proč se nám rovnováha příliš nedaří. Někdy k nastolení
rovnováhy pomohou plovoucí rostliny, které vodu poměrně rychle vyčistí, protože jsou schopné konkurovat řasám v rychlosti růstu.
Mateční echinodorus prakticky zničený hladovým ancistrusem
Jakým způsobem potom nasadit ryby? Nám se velmi osvědčilo přidávat ryby do velké nádrže po 6 až 8 kusech v intervalu 14 dnů. Pokud zařizujete malou 30litrovou nádržku,
bude lepší ryby přidávat maximálně po dvou kusech. Samozřejmostí by měla být u všech ryb karanténa, protože pro nezaběhlou nádrž s rostlinami nemůže být větší pohroma
než léčení zavlečených chorob. Co se týká počtu ryb, jsou na to různé názory. Já osobně se držím pravidla 1 litr na 1 cm rybí délky. Při adekvátní velikosti ryb a nádrže
to docela funguje. Pokud máte tak velkou nádrž a tak silnou vůli, že chcete udržet rybí obsádku menší, je to dobře a po všech stránkách se to vyplatí. Pokud máte naopak
doma 100 ryb ve 100 litrech vody, nedočkáte se krásných rostlin, nýbrž spíš nemocí, úhynů, řas a jiných problémů.
Výběr ryb už je především záležitost vkusu. Jednu poznámku si ale neodpustím. Vždy dobře rozvažme, které ryby se vzájemně snesou, zda ze nám vejdou do nádrže i v dospělosti
a také jestli náhodou nežerou rostliny. Málokdo si asi koupí do rostlinného akvária tetru rostlinožravou, nebo velké cichlidy schopné bagrovat a stěhovat dekorace, ale málo
se už ví o tom, že tetry konžské si jídelníček občas zpestřují drahocennými anubisy, že některé mřenky spásají mladé listy velkých šípatkovců jako zeleninu nebo že dospělý
ancistrus je schopen, když to na něj přijde, ohoblovat vzrostlý mateční šípatkovec až na žilnatinu v listech (viz obrázek).
A to zdaleka není vše, protože zálibu v rostlinách mohou najít také tetry kosočtverečné, parmičky Oděsy a další zdánlivě nevinné všežravé druhy, nemají-li dost zeleného krmení.
Nás třeba docela překvapilo, že šest parmiček purpurových dokázalo za jediný den sežrat všechny čtyřlístkovité listy (asi tak 20) nově zasazené kapradiny marsilky (Marsilea sp.).
Kdy začít s umělým přidáváním CO2?
Bublání oxidu uhličitého nejen do rostlinných akvárií se stalo v poslední době velkou módou a zaklínadlem. Na toto téma už byl publikován velmi hezký článek ve druhém
čísle slovenského internetového časopisu Akvárium č.2
("10 mýtů o přidávání CO2"). Tvrdí se, že náročnější druhy rostlin bez toho neporostou. Je to ale skutečně pravda?
Ano, ale platí to pro holandské nádrže v pravém slova smyslu, kde (téměř) nejsou ryby, a přirozená koncentrace CO2 by tedy rostlinám pro bujný růst nestačila. Většina
z nás má ale v akváriu i ryby, plže, krevety a jiné živočichy, kteří dýchají kyslík a vydechují CO2 , takže současně máme i přirozený zdroj této základní živiny. Podle
internetu jen samotné ryby produkují v průměrně zarybněné nádrži 2 až 3 mg/l CO2.
K tomu si přičtěte ostatní dýchající živé organismy, především baktérie, a také malé množství tohoto plynu vznikající nejrůznějšími chemickými reakcemi z uhličitanů
ve vodě a ve dně. V literatuře se také někdy píše o "škodlivosti" vzduchování, které nám CO2 vyhání z vody. K tomu je třeba upozornit, že vhánění kyslíku ani jiných
plynů nezpůsobuje samo o sobě vytlačení CO2 z vody a naopak, vháníme-li CO2, kyslík se tím nevytěsňuje, nýbrž díky fotosyntéze může jeho obsah ve vodě dosáhnout
až 120% (viz. stránky www.thekrib.com). Vzduch navíc obsahuje kromě dusíku,
kyslíku a vodních par vždy také určité procento CO2, takže jemným
probubláváním vzduchu můžeme naopak k mírnému zvýšení jeho koncentrace přispět. Máme tedy mnoho přírodních zdrojů oxidu uhličitého, aniž bychom museli míchat
"burčák" nebo používat sifonovou či tlakovou láhev. Krásné rostliny narostou za dobrých světelných podmínek i bez těchto vymožeností. Můžete si prohlédnout zdejší
prezentace nádrží Aqua-Vai, Horácův prcek a některé další (viz obrázky na konci článku).
Naše akvárium - objem 288 litrů, rozměry 120x40 cm, výška 60 cm, osvětlení zářivky 0,3 W/litr
Výjimka je, pokud chováte terčovce a máte stálou teplotu vody kolem 30°C. V takovém případě je ve vodě mnohem méně rozpuštěných plynů, navíc se spotřebuje více kyslíku,
budete muset víc svítit a díky zrychlenému metabolismu bude vyšší spotřeba rostlin velmi pravděpodobně vyžadovat umělé sycení CO2. V takovém případě ale dávejte pozor na mezní
koncentraci 30 mg/l, aby se některé ryby nezačaly dusit. Dalším legitimním případem je přidávání CO2 za účelem trvalého snížení pH vody, ale to už je záležitost spíše pro
specialisty a ne pro nás běžné smrtelníky.
V každém případě ale vy "sodovkáři" (bez urážky) nezapomínejte na to, že produkujete pro ryby nebezpečný plyn, který jim přinejmenším ztěžuje dýchání, a pokud vám bublinky
unikají z vody do vzduchu, přispíváte tím i svojí troškou ke skleníkovému efektu. Já
osobně spoléhám na přírodní zdroje CO2, i když máme jeho koncentraci hluboko pod 15 mg/l, což má být přibližně
optimální koncentrace pro rostliny.
Naše rostliny nicméně rostou a stále tvoří i přebytky. Nemůžeme konkurovat komerčním pěstírnám v rychlosti růstu, ale na druhé straně se zase nemusíme zabývat neustálým
stříháním a protrháváním porostu. V přírodě rostlinám nikdo burčák nenamíchá, a přesto ve vodě přežívají.
Je nutné náročné rostliny pravidelně přihnojovat?
Ano, ale pokud nevíme, jak na to, je to dost riskantní záležitost. Už i pan Rataj má na svých stránkách
napsané motto: "Než hnojit špatně, je lépe nehnojit vůbec." A v tomhle má bezpochyby pravdu. Proto než nalijete do nádrže nějakou zázračnou vodičku, popřemýšlejte
nejprve dobře, zda je to skutečně bezpodmínečně nutné. Jinak se můžete dostat do podobné situace, jako když přisolujete už přesolenou polévku, aniž jste ji před tím ochutnali.
Většina vyšších rostlin používá k příjmu živin převážně kořeny (pokud nějaké mají), i když ještě mnoho akvaristů věří překonanému mýtu, že ponořené rostliny přijímají všechny
živiny z vody celým svým tělem (především listy) a kořeny jim slouží jen k upevnění v substrátu. Pro nevěřící velmi doporučuji článek
Akvaristika včera, dnes a zítra RNDr. Jiřího Vítka a také vědecky zaměřený
sylabus Ekofyziologie vodních a mokřadních rostlin - reakce rostliny na vnější podmínky.
Vzhledem k tomu odborníci ve světě upouštějí od používání tekutých hnojiv a daleko častěji se spoléhají na obohacené substráty do dna. Německá guru pěstitelů vodních rostlin
Christel Kasselmannová, která nedávno zavítala i do Brna, na toto téma
napsala, že
"tekutá hnojiva přilévaná do akvarijní vody nemohou nahradit substrát obohacený živinami". Něco na tom bude. Nám se například vyplatilo dát pod šípatkovec červenolistý
( Echinodorus "osiris") ke kořenům pevné hnojivo se stopovými prvky, protože díky tomu brzy nádherně rozkvetl. Ale všeho s mírou!
|