V době počínajícího předvánočního shonu se pro vás připravilo 1. číslo již VII. ročníku našeho časopisu Akvárium živě. Úvodník asi vyzní pro některé čtenáře poněkud nostalgicky, nechci ale mezi vás zanášet smutek. Píši jej totiž ještě plný dojmů z nádherného pobytu v Africe, ze kterého jsme se před několika hodinami vrátili. Získali jsme zde mnoho nových poznatků, přátel z různých koutů Evropy. K dennímu folklóru patřilo setkávání se při různých příležitostech – bazén, pláž, jídelna, vesnice, safari – s téměř 80-letým důchodcem z Německa. Ten, na rozdíl od nás, obdivoval domovinu Masajů již po třicáté. A byl to právě on, kdo mi vnukl řadu myšlenek, které mě nejen nabily značným množstvím energie do další práce, ale přinutily mě i k zamyšlení. Denně jsme probírali mnoho problémů běžného života. Poslouchal jsem ho se zaujetím, když vyprávěl o časech, kdy k sobě ještě lidé byli slušní. Kdy jen podání ruky stvrdilo dohodnutý obchod, kdy se, coby majitel obchodu, snažil o svých zákaznících vědět více, než jen jejich jméno a příjmení. Věděl, co je zajímá, jak jim rostou děti, co je trápí i co mají rádi. Vždyť slušnost začíná již obyčejným pozdravem, úsměvem, zeptáním se na zdraví, na to, jak se lidé mají. To vše se v dnešní uspěchané době nějak pozvolna vytrácí. Byl jsem i poněkud škodolibě rád, že to, co vidíme kolem sebe u nás doma, znají také lidé v rozvinutých demokratických společnostech. Naopak v chudé společnosti, ve které jsme se v uplynulých týdnech nacházeli, ještě ale podání ruky platí. Uzavřel jsem obchod, převzal zakoupené zboží, potřásl si rukou na znamení souhlasu s dohodnutou cenou a prodávajícího ani nenapadlo, že bych mu neměl následující den přinést domluvenou sumu. Vždyť jsme si přece podali ruku!

Hodně mě i dojala výtka čtyřletého vnuka Honzíka, že jsme o dovolené nemyslili na něj, ale jenom na tu naši Afriku. Ale mysleli. Zvláště, když jsme navštívili sirotky v jedné malé školce. Jejich rodiče zemřeli na tuberkulosu, malárii i na AIDS. Srovnání materiálních podmínek našich dětí a dětí zdejšího zařízení bylo do očí bijící. Vzpomněli jsme si i na původní myšlenku vánoc a obdarovali jsme školku pro nás zanedbatelným obnosem, který pro děti znamenal nakoupení nových uniforem, hodně jídla a také trochu dobrůtek. Ženy v této situaci měly v očích slzy, včetně té mojí.

Vánoce, to by měl být čas pohody, kdy jsou rodiny pospolu, mysleli jsme na ty, kteří tu již s námi nejsou. Někteří neměli to štěstí být se svými příbuznými a blízkými u společného svátečního stolu a svátky trávili v nemocnicích, v dětských domovech, na služebních cestách, ale i sami a opuštěni doma. Doufám, že ještě váš byt je provoněn vůní vanilky, ve vašich srdcích zní vánoční koledy. Dbejte na to, abyste si po vánoční čas nekazili hádkami, stresem a dalšími zbytečnostmi, kterými je dnes naše společnost doslova přeplněna. Nezapomeňte na své rybičky! Snad i jim Ježíšek přinesl něco dobrého na zub. Snad i ony prožily štědrovečerní nadílku v pohodě a s plnými bříšky. Jistě se vám za to odmění dobrými přírůstky, kupou dětí a šťastnými endorfiny, které se vám při jejich pozorování v mozku vyplaví. A to přece stojí za to!

MUDr. Vladko Bydžovský

Prezident Unie akvaristů ČR

Nabízíme Vám možnost objednat si starší čísla magazínu AKVÁRIUM živě. K dispozici jsou skoro všechna čísla. Tyto výtisky máte možnost získat za velmi zajímavou cenu 50,- Kč za jeden výtisk. Bližší informace o způsobu objednání starších čísel najdete na stránce věnované předplatnému.