Články - obsah článku

Článek   Komentáře   Seznam článků   |<   <<   >>   >|  
Drobnoústky rodů Copeina, Copella a Pyrrhulina
Dr. Vladko Bydžovský
(na AKVARKO.cz vyšlo 28.12.2008)
Magazín AKVÁRIUM živě
Tento článek jsme pro Vás připravili ve spolupráci s magazínem AKVÁRIUM živě.

část 2/2 - [1] [2] 
Systematika

V současné době má čeleď štíhlotělých (Lebiasinidae) celkem 51 druhů zařazených do 6 rodů. Jedná se o akvaristicky velice zajímavé rybky. Čeleď má i dvě podčeledi: Lebiasinidae s nepříliš zajímavými a nesnášenlivými druhy Lebiasina a Piabucina, dále Pyrrhulininae s atraktivními druhy, které lze velice dobře doporučit do společenských nádrží. Jsou to zástupci rodů Copeina, Copella, Pyrrhulina . O rodu Nannostomusjsme se zmínili již dříve v samostatném sdělení.

Drobnoústky rodů Copeina, Copella, Pyrrhulina
Pyrrhulina laeta (Cope, 1871), dorůstají 8-9 cm. Ve vytíračce s objemem 10-15 l dochází často k zabití samičky, lépe je použít vytíračky větší, asi 40 l, teplota 28 °C, pH 6,2 (s přídavkem Toruminu), 60 µS/cm. Je lépe dávat dvě samičky k jednomu samečkovi.

Tyto drobnoústky jsou o něco větší, ale bohužel i citlivější k různým chemický i biologickým vlivům, než zástupci rodu Nannostomus. Jsou v akváriích známy již dlouhá léta. První zástupci byli popsáni Steindachnerem již v roce 1875. Živé Copella arnoldi byly dovezeny jako akvarijní ryby do Německa prvně v roce 1905 a Pyrhullina rachowiana v roce 1906. Výhodou těchto rybek je nejen jejich nepříliš velký vzrůst, ale především také nesmírně zajímavé strategie rozmnožování. Jedná se o štíhlé, malé, protáhlé rybky, které dosahují celkově velikosti někde mezi 6-10 cm. Tuková ploutvička jim chybí vždy. Většina těchto drobnoústek má i velice silně vyjádřené pohlavní rozdíly mezi samečky i samičkami. Typické je především pro samečky rodu Copella, že mají značně velké a protáhlé nepárové ploutvičky. Jsou to vesměs veselé rybky, u kterých jen velice zřídka pozorujeme projevy nesnášenlivosti nitro i mezidruhové. Proto jako mírumilovné rybky je můžeme vřele doporučit do řady společenských akvárií. Zde jim budou společníky dělat další menší tetřičky, pancéřníčci, malí krunýřovci i drobné jihoamerické cichlidky.

Opět opakuji nutnost výměny, abychom hladinu dusičnanů drželi pod 20 mg/l, jinak budou mít naše ryby zdravotní problémy, mezi kterými převažují bakteriózy a krupička.

Rozdílné třecí strategie

U těchto tří druhů sledujeme ale i rozdílné způsoby tření a péče o snůšku jiker. To obvykle u teter není věc častá. Obvykle se třou zástupci rodu Pyrrhulina na široké listy, které před třením sameček očistí. Sameček hlídá snůšku. Jedinečné tření v rybí říši předvádějí tetry stříkavé (Copella arnoldi), které se třou mimo vodu. Lepí jikry na spodní plochu listů nad hladinou, ale i jednoduše na krycí sklo. Sameček pak udržuje snůšku vlhkou tím, že ocasem na ní stříká kapky vody. Mladé se pak líhnou asi po 36 hodinách a padají do vody.

Pyrrhulina cf. laeta - na snímku dospělý sameček.


Copella aguttata se tře v předem vyhloubené jamce v písku či na očištěný kámen. Samečci rovněž hlídají snůšku.

Je velice důležité vůbec určitý druh sehnat. Často musíme shánět specializované chovatele. Tak se ale můžeme přímo dozvědět veškeré důležité údaje a získat tak lepší přehled o chovu i odchovu jednotlivých druhů. Tak se někdy dozvíme i o důležitých tricích, které k úspěšnému odchovu jsou nezbytné.

Rod Copeina

Copeina je jen s dvěma druhy velice malý rod. Rybky nemají ploutve obzvláště velké, tuková ploutvička vždy chybí. V roce 1956 převedl Myers řadu druhů tohoto rodu nově zřízeného rodu Copella. Druhy Copeina guttata (Steindachner, 1875) a Copeina osgoodi (Eigenmann, 1922) u nás nejsou příliš známé.

Vytíračka s objemem 40 litrů, v květináči umělá rostlina. Nutné jsou i další skýše, nejlépe kameny či keramika, samečci bývají při tření agresivní.


Rod Copella

Zástupci rodu Copella se liší od druhů rodu Pyrrhulina především esovitě zahnutou horní čelistí, ačkoli jsou, co se týče stavby těla i vybarvení, velmi podobné. Také tyto zástupci mají protažené a štíhlé tělo a samečci mají silně protažené ploutve.

Dr. Géry dělí tyto ryby do tří skupin:

  • Skupina Copella arnoldi (C. arnoldi, C. carsevenensis) má černý proužek, který se táhne od tlamky k oku, někdy je protažen až k žabernímu oblouku.
  • Skupina Copella nattareri (C. nattereri, C. eigenmanni, C. metae) má jeden proužek sahající až k ocasní ploutvi.
  • C. compta a C. vilmae mají rovněž protažené tělíčko.


Pyrrhulina zigzag Zarske & Géry, 1997, na obrázku sameček, který dorůstá zpravidla do 6 cm, výjimečně až 8 cm. Jedná sr o typického obyvatele bílých vod – v místě výskytu teplota vody 24 – 25°C, pH 4,9 (Rio Jordan) až 7,8 (Quebrada Manatai).
Samičky „cik-cak“ pyrrhuliny dorůstají jen asi do 4 – 5 cm, v přírodě s nimi žijí společně např. Carnegiella myersi, Hyphessobrycon sp., Characidium sp., Scopaeocharax atopodus, Moenkhausia oligolepis, Panaque Maccus, Lasiancistrus ct. Heteracanthus, Apistogrammoides pucallpaensis.


Odchov

K odchovu používáme, na rozdíl od rodu Nannostomus, větších akvárií – alespoň o objemu 10 – 20 litrů. Je důležitá plocha dna, stačí nižší vodní sloupec. Podle druhu použijeme širokolisté rostlinky, nejlépe asi anubiasy, případně můžeme použít kámen nebo keramiku. Třecí rošt nepotřebujeme, samičku po tření ihned odlovíme, aby zbytečně samečka nerušila a případně neutrpěla újmu na svém zevnějšku. Nervózní sameček bránící svou snůšku by ji mohl potrhat nejen ploutve. Teplota je vhodná kolem 26 – 28°C, pH kolem 6,2 – 6,6, vodivost zase mezi60 – 80 µS/cm. Do tření dáváme nejraději páry, které se samy vybraly ve společenském akváriu. I v něm často dojde ke tření, pokud rybky k němu mají klid.

Literatura:

  • Bydžovský, V. 1989. Pyrrhulina vittata. Akvárium a terárium, 32 (6), 14-15.
  • Bydžovský, V. 1996. Pyrrhulina laeta. Akvárium a terárium, 39 (5), 25-26.
  • Bydžovský, V. 1996. Schrägsteher und Ziersalmler – Südamerikanische Schlanksalmler der Gatungen Nannobrycon und Nanostomus. Das Aquarium, 330 (12), 21-25.
  • Bydžovský, V. 1998. Schwimmende Bleistifte. DATZ, 51 (11), 704-709.
  • Bydžovský, V. 2002. Ihr. Hobby Neonsalmler. Ruhmannsfelden, 79s.
  • Bydžovský, V. 2004. Drobnoústky rodu Nannostomus. Akvárium živě, 3,26-30.
  • Evers, H.-G. 1998. Über einige Copella-Arten und die Zucht von Copella cf. Nattereri. Aquaristik Aktuell 12-12, 28-31.
  • Riehl, R. & H. Baensch 1992. Aquarienatlas, Bd. 1, 9. Aufl., Mergus Verlag, Melle.
  • Schmidt, J. 1998. Salmler. Bede-Verlag GmbH, Ruhmannsfelden.
  • Staeck, W. 2000. Im Aquarium sehr beliebt: Schlanksalmler. Aquarium heute, 18 (2), 520-524.
  • Stallknecht, H. 1994. Man nennt sie Salmler. Tetra Verlag, Melle.
  • Sterba, G. 1987. Süsswasserfische der Welt. Urania-Verlag Leipzig-Jena-Berlin.
  • Zarske, A., & J. Géry 1997: Ein neuer Salmler aus Peru, Pyrrhulina zygzag sp. N. (Pisces: Teleostei: Lebiasinidae). Das Aquarium 336: 12-17.
  • Zarske, A., & J. Géry 2001: Pyrrhulina elongata sp. n. – ein neuer Salmler aus dem Einzugsgebiet des Rio Tapajos in Brasilien (Teleostei: Characiformes: Lebiasinidae). Zoologische Abhandlungen Staatliches Museum für Tierkunde Dresden 51 (1): 15-22.
Text a foto: Dr. Vladko Bydžovský
část 2/2 - [1] [2] 
 
Komentáře k článku:
K tomuto článku nebyl dosud napsán žádný komentář.
Vložit nový příspěvek do diskuze
Článek   Komentáře   Seznam článků   |<   <<   >>   >|