Články - obsah článku

Pro chov je lepší použít vodu měkčí již vzhledem k faktu, že rybky i v přírodě žijí ve vodě téměř prosté minerálů. Teplota pro chov je ideální kolem 22-23°C, pro odchov až 25-27°C. Pro lepší kondici rybek přidávám v malém množství extrakty z rašeliny.

Rybky jsem získal v r. 1994 od známého bavorského halančíkáře Hanse Buchbergera. Dodnes vzpomínám na jeho rybárnu, kde bylo k vidění mnoho vzácných druhů halančíků. Tehdy jsem dostal 20 ks jiker (Bydžovský 1997) ve vláknech rašeliny. Po zalití asi po měsíci čekání se vylíhlo 16 samečků a 4 samičky. Po vylíhnutí jsem začal krmit zprvu vířníky, po 4 dnech pak i jemnými naupliemi buchanek i artémií. Rybky jsem měl v 45-ti litrovém akváriu s vodovodní českobudějovickou vodou, kterou jsem lehce přibarvoval Toruminem. Hodnota pH se pohybovala kolem 6,5-6,8, teplota kolísala mezi 24-26°C. Po 4-5 měsících bylo zřejmé jisté hierarchické uspořádání, které se zvýraznilo v době pohlavní zralosti. Tu rybky dosáhly ve věku asi 9-10 měsíců. Běžné souboje samečků byly neškodné, submisivní samečci byli vybledlí a řekl bych, že se dominantní samečky nesnažili výrazněji provokovat.

Jak už v akvaristice bývá zvykem, systematika je nejednotná. Někteří autoři uznávají existenci samotné čeledi Rivulidae, jiní jen podčeledi Rivulinae, která patří mezi halančíkovité, Cyprinodontidae. Rod Rivulus dnes obsahuje přes 90 druhů, které jsou rozšířeny od Střední Ameriky až po Argentinu. Mezi zástupci jsou jak rybky dorůstajících menších velikostí, tak i rybky větší, dosahující až 7 cm. Samečci jsou většinou pestře zbarveni, zatímco samičky jsou vybarveny spíše monotónně. Jsou to takové „šedé myši“.

Zatímco Němci mají pro okruh těchto rybek označení Bachlinge, u nás se pokusy o nový český název nevžil a stále ti, kteří halančíky chovají a rozmnožují, jim říkají halančíci nebo rivulové. Asi je to pro normálního akvaristu jednodušší. Některé druhy se vyvíjejí kontinuálně ve vodě, jiné potřebují diapausu, vyschnutí jiker, které se pak po zaschnutí vodou vyvíjejí dále. Jsou mezi rivuli druhy jak anuální, tak neanuální.

První zkušenosti jsem získal s barevnou variantou „cacao“ Tehdy jsem asi 10-ti měsíční rybky, 2 samečky a 4 samičky, umístil do akvária o rozměrech 40x20x20 cm. Zavedl jsem velice jemné vzduchování. Na dně akvária byla slabá vrstva rašeliny, voda přírodní z Kvildy, vodivost 20 µS/cm, pH6,0, teplota 26°C. Do nádrže jsem zavěsil chomáč chemlonových vláken, jak jsem to viděl u Hanse Buchbergera a jak to dobře znají hlavně chovatelé duhovek. Denně jsem odlovoval 1-3 jikry, max. 6 jiker za den, za dva týdny dohromady 35 jiker. Jikry jsem ukládal do vlhké rašeliny, kterou jsem měl uloženou v plastové krabičce od Ramy. Teplota vzduchu se pohybovala v místnosti kolem 25°C , po měsíci od posledního sběru jiker jsem je zalil vodou 27°C teplou, s pH 6,0 a vodivostí 25 µS/cm, bez přítomnosti uhličitanů. 6 jiker zplesnivělo, takže jsem takto získal 29 mladých rybek. Po vylíhnutí se rybky zdržují pod hladinou, často nehybně stojící. Růst je pomalejší, než je obvyklé u jiných (zvláště afrických) halančíků. Po měsíci mláďata měřila 1 cm, ve stáří 3 měsíců byla již asi 2,5 cm dlouhá. V této době rozeznáváme již samečky od samiček.

Běžnou formu jsem obdržel od známého švýcarského akvaristy a dobrého člověka Hermana Romera. Ulovil je při své poslední cestě do Francouzké Guyany. U nich jsem vyzkoušel druhou možnost odchovu mladých při kontinuálním pobytu ve vodě. Podle zkušeností řady dalších halančíkářů v akváriu asi 10-ti litrovém umístím pár rybek. Ty se třou do husté spleti jávského mechu. Po 14 dnech dospělce odlovím, v následujících dnech je pak možno pozorovat líhnutí mladých, které plavou, podobně jako mladé P. annulatus, bezprostředně pod hladinou. Jsou zprvu tmavé, asi 3 mm dlouhé a skoro 1 mm vysoké. Ve velikosti kolem 5 mm pak jsou skoro průsvitné až jantarově zbarvené, těžko se někdy v zastíněné nádrži hledají. Jako startovací krmení opět nejlépe možno použít vířníky nebo velmi jemné a čerstvě vylíhlé nauplie artemií. Touto formou odchovu podle mých zkušeností získáme ale zpravidla menší množství potěru, obvykle jen jednotlivé rybky. Dobré zkušenosti s kontinuálním vývojem má např. Staeck (2004). Odchov má ale řadu úskalí, která si musí každý akvarista sám vychytat. Schlüter (1998) dosahoval nejlepších výsledků ve vodě 22 °C teplé s pH 5. Při vyšších teplotách pozoroval větší výskyt samečků mezi mladými. Neumann měl pár v 15-ti litrovém akváriu z 2/3 zaplněném jávským mechem a rašelinou, sbíral denně 2-5 jiker. Teplota kolísala mezi 20-30°C. Zpočátku jikry zaplísnily, mezi mladými bylo 75% samečků. Zkoušel odchov v neutrální vodě, ale jikry zplesnivěly. Doporučuje proto vodu kyselou, kolem pH 5, nad 6,5 jikry plesnivý. Bitter po 4-letých zkušenostech dosahoval z výtěru 60% samečků. Že by příčinou byla skutečnost, že v přírodě pestří samečci padnou častěji za oběť takovým predátorům, jako jsou dravé tetry rodů Erythrinus či Hoplias?

Článek je věnován památce předčasně zesnulého a světově uznávaného brněnského halančíkáře Jaroslava Kadlece, který tuto rybku rovněž obdivoval. Podobně jako autor článku i on dostal několik importů od emeritního presidenta akvaristického spolku ve Winterthuru (Švýcarsko) Hermana Romera.