Tento článek navazuje na první povídání o těchto těchto nádherných rybách. Mezi dvě nejoblíbenější perleťovky
patří ve skupině "jurupari" Satanoperca leucosticta a S. jurupari. Do skupiny "jurupari" řadíme tři dobře známé druhy (S. leucosticta, S. jurupari
a poměrně vzácný druh S. pappaterra), ale také ještě nezařazené druhy, které se brzy objeví v obchodech. Ze své zkušenosti vím, jak je těžké jen podle
zbarvení určit, o který druh se vlastně jedná. To se vztahuje obzvláště na druh S. leucosticta, S. jurupari. Jediným kritériem, které nabízí
stoprocentní jistotu, je doba tření.
Samička při kladení jiker. Sameček v pozadí je připraven jikry oplodnit.
S.jurupari - samička sbírá jikry do tlamky k dalšímu vývoji.
Satanoperca jurupari (Heckel 1840)
Nejsnadnější chov a péči představuje druh Satanoperca jurupari. Proto je také doporučována
všem akvaristům, kteří se rozhodují pro chov těchto cichlid. O S. jurupari se roku 1840 poprvé zmínil Heckel, avšak teprve v devadesátých letech,
díky své vzrůstající oblibě, se stal i pro "normální" akvaristy Dostupným. Opticky se od ostatních juruparoidů odlišuje chybějícími tečkami na čumáčku a
žaberních obloucích. Nemá také žádné průběžné černé skvrny, s výjimkou ocasní ploutve. Zbarvení těla kolísá v závislosti na oblasti původu od žluté přes
hnědou, šedou až k zelené. Je proměnné a závisí na náladě ryby. Ve svém přirozeném životním prostoru dosahuje tento druh velikosti těla až 25 cm, v
akváriích je to však maximálně 15 cm. Mezi optimální podmínky patří: teplota vody 26 až 29 °C, měkká voda, pH hodnota 6 – 7.
Tyto ryby jsou celkově klidné a snášenlivé, ale poněkud hašteřivější než ostatní požírači země, jako
např. Satanoperca leucosticta. Jejich "agresivita" se projevuje především v obtěžování, vzájemným měřením sil a "oštipováním" ploutví. Při žádné
z těchto činností však nikdy nedochází k vážnějším zraněním spoluobyvatelů akvária. Jen se tu a tam objevují na okraji ploutví lehké stopy po kousnutí.
Moji mladí S. jurupari byly zpočátku poměrně plaší a nejistí, takže jsem se rozhodl jim pořídit
společnost i jiných ryb. To se opravdu osvědčilo a jejich chování se viditelně změnilo, neboť předtím jen netečně seděli na dně akvária nebo se skrývali
a jejich aktivita se zvýšila jen v době krmení. Z tohoto poznatku vyplývá, že je bez obav můžeme chovat s ostatními juruparoidy nebo ostatními druhy
klidných ryb. Mezi ně patří např. Thayeria boehlkei, Petitella georgiae a Hemigrammus bleheri. Nejlépe je pořídit si na začátek chovu
asi 5 až 8 mladých exemplářů, ti se potom cítí dobře, nejsou tak bázliví a v budoucnu mohou dokonce vytvořit i páry.
Samička s jikrou v tlamce.
Sameček S.jurupari ostražitě střeží své teritórium.
Jak jsem se již zmínil, má kvalita vody nemalý vliv na zdravý a pocit spokojenosti chovaných ryb.
Mohl jsem pozorovat, že již nepatrné zvýšení hodnot dusíkatých látek mělo za následek netečnost rybek, což se projevovalo, m.j. otupělým pobýváním u
dna akvária a ztmavnutím tělesného zbarvení. Také vznik tmavého pruhu od žaberních oblouků až k násadci ocasní ploutve může, ale také nemusí pokaždé
znamenat zhoršení kvality vody. Většinou je to projev vzrušení nebo stresová reakce.
Rozmnožování
S.jurupari - sameček
Satanoperca jurupari patří mezi přímé tlamovce, což znamená, že výtěr je ihned po oplodnění
samičkou vzat do tlamky k dalšímu vývoji. Tito juruparoidi dosahují pohlavní zralosti teprve ve 2 až 3 letech života. Nejlepším řešením chovu je
pořízením asi 6 mladých exemplářů, z kterých se později najde pár, který se potom za příznivých podmínek i vytře. Tyto ryby jsou izomorfní, což
znamená, že obě pohlaví se zjevně od sebe neliší. Podle některých zpráv by sice měla být samička větší než sameček, to však není žádným pravidlem.
Zpravidla jsou námluvy velmi bouřlivé a samečka při nich poznáme, že plave za samičkou a oštipuje její ocasní ploutev a boky. Po takovýchto námluvách
začne pár společně vyhledávat vhodné místo k vytření. Nejčastěji je upřednostňováno pevné zařízení akvária, jako je kořen, kus hnědého uhlí nebo větší
kámen, který je rychle očištěn. Poté začne samička s kladením asi tuctu jiker. Po skončeném kladení se ihned otočí a jikry v tom samém pořadí v jakém
byly kladeny, posbírá do tlamky. Úlohou samečka je v této době bránit teritorium a současně oplodnit nakladené jikry. Na inkubaci se však nepodílí.
Samotné tření trvá asi 60 minut. V této době, v závislosti na stáří a kondici samičky, je nakladeno až několik set jiker. Mnohdy dochází na konci
tření k incidentům, při kterých začne sameček samičku pronásledovat. Ta může přitom jikry omylem spolknout, nebo vyplivnout. Stane-li se něco podobného,
potom je nejlepší akvárium přepažit skleněnou tabulkou tak, že sameček zůstane na jedné a samička na druhé polovině akvária. Inkubace trvá při teplotě
vody 29 – 30°C přibližně 9 dnů. Po této době již můžeme mladé rybky krmit čerstvě vylíhnutými naupliem artémií. U harmonického páru si oba rodiče
rozdělují péči o mladé, která se sestává převážně z ochrany mláďat před nebezpečím. Při ohrožení hledají mladé rybky ochranu v tlamce některého z
rodičů. Přibližně po třech týdnech mladé od matky oddělíme do samostatné nádrže, neboť po této době ochranný instinkt rodičů slábne.
|