Články - obsah článku

Našim požíračům země musíme poskytnout velký životní prostor. Nejdůležitější je délka a šířka akvária. Výška není tak podstatná, neboť se tento druh zdržuje převážně u dna. Nejlepší je, když se šířka akvária pohybuje kolem 60 až 70 cm a délka nejméně 100 cm. Avšak čím delší, tím lepší. Kořeny a hnědé uhlí jsou nezbytnými doplňky. Nejenže dobře vypadají a akváriu propůjčují obzvláštní charakter, ale také vylučují do vody cenné látky jako huminiové kyseliny apod. V neposlední řadě slouží i za úkryt a rybám skýtají pocit bezpečí. S dekoračními předměty to však nesmíme přehánět a raději ponechat část akvária zcela volnou, pokrytou jen jemným pískem. Tato část je rybami využívána k rytí a hledání potravy. Velkou pozornost je nutné věnovat i pozadí akvária. Nejlepší je černé nebo hnědé zbarvení, které dobře harmonizuje s celkovým zařízením a ještě více zvýrazňuje zbarvení ryb.

Jelikož tyto ryby téměř bez přestání ryjí, nemusíme si dělat starosti s bezkyslíkovými zónami v akváriu. Dno akvária je tak dobře „provětráno“, že se nikde nemohou nahromadit škodlivé plyny. Na dno se nejlépe hodí vrstva jemného písku o výšce 2 až 3 cm. Štěrk vůbec v tomto případě nepoužíváme, neboť nejen že rybám stěžuje hledání potravy, ale mohou jím být poškozeny i choulostivé žaberní plátky. Menší ryby se mohou udusit. Tito jedinci ryjí tak intensivně, že vznikají doslovně krátery, které sahají až na dno akvária. Na druhé straně vznikají zase písečné valy.

Akvárium není nutno příliš intenzivně osvětlovat, pokud není osázeno rostlinami. Tlumenější světlo plně postačuje a kaložrouti se cítí bezpečněji. Také jejich zbarvení plně vynikne. Zde je nejlepší použít zářivky Arcadia „Original Tropical“ v patřičné délce. Má nádrž je umístěna tak, že do ní zasahují šikmé paprsky odpoledního slunce. Přírodní světlo jim dodává na vitalitě, čímž jsou čilejší a lépe se třou. Pozoroval jsem, že se dvoření stává intenzivnějším. Večer potom používám zářivkové osvětlení.

Kaložrouti mají tu vlastnost, že rostou poměrně pomalu. To by nás nemělo svádět k názoru, že jim stačí jen menší akvárium, ale naopak je nutné jim nabídnout co nejvíce prostoru.

Aby ryby zůstaly zdravé a hojně se množily, je nutné jim poskytnout kvalitní vodu. Tím se rozumí nízká koncentrace látek vzniklých látkovou výměnou. Nejlepším řešením je použití otevřeného filtru. Samozřejmě, že lze použít i uzavřený filtr s dobrým filtrovacím médiem. Nejlepší řešení spočívá v tom, že použijeme takové zařízení, které nám umožní 3 až 5x za 1 hodinu obměnit celkový obsah vody v akváriu. Také doporučuji pořízení dobrého vnitřního filtru, který má dvojí úlohu: zbavit vodu mechanických částeček a zároveň ji prokysličit. Musíme mít na paměti, že požírači země jsou velmi choulostivý na již sebemenší překročení normálního stavu škodlivých látek ve vodě a ihned na něj reagují. Ze zkušeností vím, že již při zvýšení koncentrace dusíkatých látek o 0,3 mg/l dochází u ryb k silným příznakům otravy, což se projevuje poruchou dýchání, při které mohou menší rybky uhynout. Nejlepší je, když při měření nenaměříte žádné hodnoty dusíkatých sloučenin, natož amoniaku. Zvýšený obsah dusičnanů se taktéž negativně projevuje na zdraví ryb, což má za následek poruchy jejich vývoje. I z tohoto důvodu musíme jednou týdně vyměnit 20 až 30% vody za zachování všech důležitých fyzikálně – chemických parametrů.

Voda, ve které ryby žijí, má rozhodující význam. Obzvláště důležitá je její čistota, ale neméně důležitá je hodnota pH. To platí především pro chov druhu Satanoperca deamon. Potěšujícím zjištěním je, že se mladé ryby, i právě zmíněného druhu, mohou úspěšně chovat i ve středně tvrdé vodě s hodnotou pH 6,5 až 7,0. Chceme-li je však odchovávat, je nutné použít vodu kyselou a měkkou s nízkou karbonátovou koncentrací. Jako obzvláště užitečné se zde projevilo použití reverzní osmózy. K docílení potřebných hodnot můžeme potom vodovodní vodu smísit s filtrovanou nebo také přidat speciálně upravené soli, které napodobí původní amazonský biotop. Já osobně upřednostňuji druhý způsob, neboť mám tak jistotu, že chemické hodnoty a biologická rovnováha vody souhlasí. Pro získání správné hodnoty pH používám přirozené elementy akvarijní výbavy, tedy hnědé uhlí a kořeny, které potom udržují pH hodnotu mezi 6,0 a 6,5. Můžeme také vodu filtrovat přes rašelinu k dosažení ještě nižších hodnot. Teplota v mých akváriích se pohybuje mezi 27 a 28°C.

Satanoperca jsou požírači země, kteří, jak jejich označení napovídá, svoji potravu hledají v zemině z přerytého dna. Na svém prvním žaberním oblouku mají speciální chrupavčité síto, které jim umožňuje dělení organických látek od anorganických. Ve svém přirozeném životním prostředí se tyto ryby živí larvami hmyzu, semeny ovoce a částmi rostlin. Jako chovatelé musíme dbát na to, aby potrava byla pestrá a bohatá na balastní látky. Toho docílíme např. pomocí špenátu a krmení korýši. Jen tak uchráníme ryby před případným onemocněním. Ty nejsou vůbec vybíravé tak, jak je tomu např. u terčovců, ale přesto musíme jejich požadavkům vyhovět. Rády přijímají mraženou potravu jako larvy komárů, vzrostlé žábronožky, koretry, perloočky či buchanky. Ke všem těmto druhům krmiva přidávám ještě rozemletý špenát v poměru 1:1 a celé zkrmuji teprve po rozehřátí. Takto namíchanou krmnou směs podávám jednou denně spolu se suchým doplňkovým krmivem na rostlinném základě např. Spirulina platensis ve formě vloček nebo granulí. Nepoužívám žádné krmivo s vysokým obsahem zvířecích bílkovin např. druhu Lumbricus terrestris nebo Enchytraceus albidus. Radil bych prvně jmenovaného se naprosto zříci, neboť z mnoha pramenů je mi známo, že po tomto krmivu může dojít k úhynu ryb. Použité krmivo nesmí být také příliš hrubé, neboť jej ryby filtrují přes žábry a příliš hrubé nemůže být přijato. V takovémto případě krmivo bez užitku jen znečišťuje vodu.

Vyhledání partnera, kladení jiker a péče o potomstvo je u těchto cichlid opravdu pozoruhodné. Bohužel, ryby dosáhnou tohoto stádia pohlavní zralosti teprve ve 2 až 3 letech. Vyskytují se u nich různé způsoby rozmnožování. Některé inkubují výtěr a larvy v tlamce tak, jako takzvaní přímí tlamovci, jiní přijímají výtěr se zpožděním. U některých druhů se ještě nepodařilo je uměle odchovat, ale jsou i takové druhy, u kterých se to daří. Zpravidla se u nich neprojevuje žádný pohlavní dimorfizmus – pohlaví lze rozeznat podle pohlavních a vylučovacích orgánů. Samečkové jsou většinou větší než samičky a mají delší hřbetní a řitní špičky ploutví, zatímco samičky se odlišují poněkud plnějším břichem. Ke tření může dojít i ve společenském akváriu, ale jelikož se k tomu pár vůbec neodhodlá, musíme jej přelovit do odděleného akvária.

Příště ve druhé části, se budeme blíže zabývat druhy Satanoperca leucosticta a Satanoperca jurupari.