Údržba koberečků
Životnost takového koberečku je 5 až 8 týdnů, přičemž je stále mohutnější, hustší a
krásnější. A právě jeho mohutnění je předzvěstí jeho konce. Nakonec se utrhne a vyplave na hladinu. V té chvíli je nutné vytvořit
kobereček nový anebo tomu předejít tím, že včas celý koberec vytáhneme a znovu omotáme vlascem. Opětovné omotání vlascem bych doporučil
provést maximálně 2x, z toho důvodu, aby se nám pod rostlinkou nehromadily její odumřelé části.
Obr.7 Životnost těchto nádherných koberečků není neomezená a po čase se jim musíme opět věnovat
Někteří akvaristé také přerostlé koberečky stříhají, ale to se mi neosvědčilo. Nejsem
asi dostatečně zručný, protože mé koberce vypadaly velmi neupraveně. Pro lepší manipulaci vytvářím menší koberečky a ty pak v akváriu
skládám do větších ploch.Riccia se tlačí k hladině, aby se v konkurenčním boji dostala co nejblíže světlu. Proto je nutné, pokud chceme,
aby se jí dařilo i pod vodou, zajistit dostatek světla i u dna.
Obr.8 Na obrázku je vidět přerostlou riccii, které chybí již jen málo k tomu, aby se utrhla a vyplavala na hladinu
Někde jsem četl polemiku a obavy z toho, že neporoste ve vodě nad 26 stupňů. V mých
akváriích se pohybuje teplota mezi 26-30 stupni a roste nádherně.
Často se mě návštěvy ptají: “A jak to odkaluješ?“ Sám nevím proč, ale v těchto
koberečcích se mi kal neusazuje. A to pokrývají velkou část dna v mých nádržích. Hadicí odkalím mezi rostlinami, a i když se snažím
prstem zvířit vodu nad koberečkem, žádný kal se nezvedá. Nutno podotknout, že filtry fungují velmi dobře a kal není žádným problémem
ani mezi ostatními rostlinami.
Neplovoucí forma
Stává se, že při pěstování pod hladinou začne riccia částečně vytvářet neplovoucí
formu. Poznáme ji snadno. Z trsu začnou vyrůstat tmavě zelené lístky, které po vytržení klesají ke dnu. V běžném akváriu je snadno
odsajeme při pravidelném odkalování. Ovšem tam, kde máme husté porosty jemnolistých rostlin, se tato neplovoucí forma může stát
plevelem. Během letních měsíců, kdy jsem akvárium ponechal bez údržby, mi zcela zarostla eleocharis parvulus. Vzájemné propojení
těchto dvou rostlin však vůbec nepůsobilo špatně a navíc riccia šla snadno odsát hadicí.
Obr.9 Neplovoucí forma riccie je barevně odlišná, ale též velmi dekorativní, zvláště podaří-li se z ní vytvořit podobné keříky
Horší situace nastala v hustém trsu
micranthemum micranthemoides, který postupně neplovoucí riccií zarůstal a odstraňování bylo velmi pracné. A tak jsem se rozhodnul
udělat z nevýhody výhodu a riccii jsem dal volné pole působnosti. Ve chvíli, kdy micranthemum pod riccií téměř zmizelo, jsem zjistil,
že se celý trs dá velmi snadno tvarovat prsty, pouhým vytrháváním kousků riccie, přirůstá pomalu a je velmi trvanlivý. Svou tmavě
zelenou barvou a krajkově jemnými okraji mě tato forma riccie uchvátila a tak jsem začal experimentovat. Problém totiž je, že pokud
ji získáme z okrajů riccie plovoucí, tak se rozpadá na mnoho kousíčků, které pod vodou těžko udržíme u sebe. Pro samotné koberečky
se více hodí riccia plovoucí a tak jsem chtěl z této neplovoucí vytvořit keříčky, které mohou v akvazahrádce připomínat thůje z
normální zahrady.
Jak tedy na to. První možností je naočkovat keřík jemnolistých rostlinek, tak jak
jsem to nechtěně udělal já. Jistě přijde chvíle, kdy nám riccia celý keřík zadusí. V té chvíli je už ale natolik prorostlá sama v
sobě, že tvoří pevný trs.
Obr.10 Neplovoucí forma prorůstá do micranthemum micranthemoides a vytváří tak základ budoucího keříku
Další možností, kterou jsem vyzkoušel je posbírané kousky dát do zavařovací sklenice
a opatrně vložit do akvária. Jednotlivé kousky do sebe zarostou a vytvoří kompaktní trs asi za 3 týdny. Poté opatrně celý trs ze
sklenice vyklopíme na vybrané místo a upevníme úchyty. Úchyty vyrobíme z kousku vlasce, na jehož konce přivážeme železné matky.
Vlasec přetáhneme přes trs a matky na obou stranách schováme do písku. Podle velikosti trsu postačí 2 až 4 úchyty. Další údržba
je minimální. Pouze upravujeme tvar trsu.
Třetí možností a asi nejjednodušší je naskládat kousky neplovoucí riccie na rozpůlenou
skořápku kokosového ořechu či keramickou misku a přetáhnout síťkou na mýdlo. Riccia síťku brzy proroste. Neplovoucí tmavě zelená riccia
je mnohem méně náročná na světlo než plovoucí dvojčátko a tak ji můžeme umístit i do tmavšího kouta. Svoji strukturou a barvou připomíná
jávský mech vesicularia dubyana. Je ale jemnější, roste rychleji, kompaktněji a tvarování je mnohem jednodušší. S touto neplovoucí
formou mám zkušenosti v řádech měsíců a je předčasné dělat závěry. Jen jsem chtěl nastínit možnost jejího využití.
Riccia fluitans je rostlinka pro trpělivé milovníky okrasných akvazahrad a pro ty,
kterým nevadí občas věnovat akvárku více času, zkoušet nové postupy a umáčet si ruce.
Text: Pet © 2008
|