Články - obsah článku

Pokud máte řídicí jednotku, není již třeba. Ostatním vřele doporučuji jeho koupi. Když už dáte nějaký ten peníz za celý CO2 set, proč nemít i nástroj kontroly. Proč pouštět CO2 do vody jen tak nazdařbůh a třeba čekat, až se nám přiotráví rybky a nebo naopak ho tam pouštět málo. Navíc akvárium se vyvíjí v čase a nastavení platné pro dnešek už příští měsíc platit nemusí. pH metr představuje jednoduchý nástroj kontroly naší snahy. Nejlevnější se dají pořídit už kolem tisíce korun. Co se kvality takového měřáku týče, osobní zkušenost nemám, ale znám dva spokojené uživatele a neznám nikoho, kdo by si na svůj pH metr stěžoval.

Postup výroby celého setu je velmi jednoduchý. Vezmeme si tlakovou láhev, na výstup z jejího uzavíracího ventilu našroubujeme redukční ventil (jenž by měl obsahovat plastový těsnicí kroužek), pořádně utáhneme, jelikož v lahvi je opravdu velký tlak. Na redukční ventil poté napojíme ventil jehlový. Ideální je napojení přes závit, který utěsníme teflonovou páskou. Pokud to náš systém neumožňuje, spojíme tyto dva ventily k sobě pomocí pevné hadičky a dotáhneme kovovými šroubovacími objímkami. Následně napojíme na výstup z jehlového ventilu hadičku, kterou přivedeme na elmag ventil nebo do řídící jednotky a teprve poté počítadlo bublin (když jej zapojíme před elmag ventil, tak v něm bude velký tlak při jeho uzavření). Z něj již vedeme hadičku přímo do reaktoru s tím, že těsně před reaktorem napojíme zpětný ventil.

Jak jsem již zmínil, můžeme se vydat cestou použití neakvaristických komponent, cestou použití čistě akvaristických komponent a nebo cestou jejich kombinace. Já osobně se vydal cestou neakvaristickou (tedy samozřejmě kromě čerpadla reaktoru) a cesta je to finančně asi nejméně nákladná. Při jejím zdolávání nás však může potkat problém vzájemné nekompatibility jednotlivých zařízení, a vyžaduje také více času a přemýšlení a i nějakou tu manuální zručnost. Naopak při čistě akvaristické cestě zaplatíme sice více, avšak zvláště při koupi celého setu získáme ihned použitelné zařízení a odpadají nám tedy starosti se složitou kompletací. Zde ale přetrvává problém vhodné láhve. Při zkušenostech, které mám dnes, bych se osobně vydal cestou třetí a to kombinací komponent akvaristických a neakvaristických. Například jehlový ventil určený pro použití v akvaristice.

Tento způsob dodávání CO2 do akvária (tedy pomocí tlakové láhve) považuji za velmi dobrý. Obrovskou výhodou je jeho stabilita, dlouhodobost a dobré možnosti nastavení celého systému. Navíc se dá dokoupit množství různých komponent, které celý systém zdokonalují. Jasné mínus tohoto systému je však jeho pořizovací cena. Toto již není hračka pro někoho, kdo si to chce jen vyzkoušet. Přesto sycení pomocí bomby jednoznačně doporučuji!

Poslední možností dodávání CO2 do nádrže, který velmi stručně zmíním, je použití sifonových bombiček.

Na aplikaci CO2 se obvykle při této metodě používá nějaká nádobka vložená do nádrže dnem vzhůru, jelikož z bombiček se CO2 napouští jednorázově. Napouštět se to dá buď z nějakého speciálního aplikátoru nebo z klasické lahve na výrobu sifonu. Obvyklý postup je takový, že ráno se do reaktoru napustí plyn a ten se během dne uvolňuje do vody.

Nějaký velký závěr o této metodě si vzhledem k tomu, že ji sám nepoužívám, nedovolím udělat, nicméně její malé rozšíření napovídá, že nebude zřejmě příliš vhodná.

Doufám, že má snaha pomůže obzvláště akvaristům, kteří jsou v oblasti CO2 začátečníky, k vytvoření základních názorů na problematiku CO2 a především na možnosti jeho dodávání do akvária. Velmi ocením případné kritické připomínky v diskuzi, pro obohacení mých znalostí a především pro obohacení čtenáře. Přeji všem při volbě vašeho CO2 setu šťastnou ruku a především, aby vám vše sloužilo ke spokojenosti vás samotných a také vaší nádrže.