Články - obsah článku

První a zatím jako jedinému se tření a následný odchov podařil zcela prokazatelně Janu Haidingerovi. Vedle radosti mu tento významný úspěch přinesl i mnoho závisti od "kamarádů". Ale takový je již život. První výtěr byl, jak už to v podobných případech často bývá, náhodný. Na kuželi, jaký používá jako třecí podklad i u terčovců, se objevilo asi 300 - 500 ks jiker, z nichž zůstalo nakonec 120ks. Voda byla stará, pH 4,7 , 2,5 °dGH, 0 °dKH, vodivost 133 µS/cm, teplota 28 °C. K výtěru došlo 16.7.2002 mezi 14 až 15 hod., 19.7. po 68 hodinách se vykulilo asi 41 mladých, celkově přežilo (?) 32 zdravých mladých ryb. Druhý výtěr následoval 6.8.02 mezi 15:00 a 16:00 hod. Teplota vody byla 30 °C, pH 5,0, 5 ° dGH, 0 °dKH, vodivost 55 µS/cm. Ryby se snůšce jiker příliš nevěnovaly, těch spíše ubývalo, proto 7.8. v 9:00 hod. nasazena na kužel mřížka, jakou používají chovatelé terčovců v jihovýchodní Asii. 8.8.2002 byl kužel s jikrami přemístěn do vytíračky o objemu 25 litrů. 9.8.02 mezi 8,00 - 9,00 hodinou se ze zbylých jiker vykulilo asi 98 % rybiček, což jsme považovali za fantastický úspěch. Doba vykulení byla ovlivněna vyšší teplotou, tentokrát trvala jen 65 hodin. Další výtěry následovaly pak 17.8., 10.9. a 30.9.2002 vždy v podobných podmínkách i s podobným průběhem jako výtěr druhý. Tedy v průběhu necelých dvou měsíců se pár vytřel celkem 5x! Je to asi zcela něco nového, než bylo dosud známo. Situaci možná ovlivňuje i stav, že se jedná již o další generaci odchovanou v zajetí, která přece jen nebude lpět na starých zvyklostech jejich předků v Jižní Americe.

Problémy u "altů" jsou tři: první je důležitější a představuje souhru okolností, které vedou k úspěšnému vytření ryb. To následující pak český akvarista, se zkušenostmi s řadou odchovů běžných cichlid a samozřejmě skalárů amazonských, zvládne dobře. Opakujeme nutnost perfektních životních podmínek: Pravidelná výměna vody ve velkém akváriu, vydatné a pestré krmení a to vše podpořeno nezměrnou trpělivostí. Odchov je velice podobný jako u skalár amazonských. Udržujeme samozřejmě jen o něco vyšší teplotu. Druhý problém je pak ryby prodat. Mnoho našich akvaristů, ale kupodivu ani prodejců akvarijních ryb nečiní významné rozdíly mezi rybami odchovanými v zajetí a importy. O délce života importovaných rybek (samozřejmě při jejich nižší ceně) se přesvědčila velká řada hlavně zahraničních akvaristů, kteří se v minulosti marně pokoušeli o odchov. Bylo to především proto, že většina jejich rybek se nedožila produktivního věku. Pokud se dožila, byla různými léčebnými kůrami (chemikálie poškozují daleko snadněji citlivější pohlavní buňky) tak zdevastována, že prostě nebyly schopny zplození dalších generací. Tuto nevýhodu v zajetí odchované ryby nemají. Jsou již mnohem lépe přivyklé našim podmínkám, a tak i pravděpodobnost úspěšného odchovu je mnohonásobně větší. Třetí problém je, jak jsme psali již výše, záměna "peruánských altů" s opravdickými "alty". První jsou běžným druhem P. scalare, odchovávají se prakticky bez nesnází. Je smutné že toto nezná ani mnoho prodejců a výkupců akvarijních rybek! Odchov P. altum je vysokou školou akvaristiky.

Bydžovský, V. Haidinger, J. 2003. Králové Orinoka (Pterophyllum altum) se třou i v Čechách! Akvárium živě, 2 (1), s.6-12.

Fornbäck, S. 1994. Pterophyllum altum. Zur natürlichen Aufzucht des Hohen Skalars im Aquarium. Das Aquarium, 298 (4), 4-8.

Kullander, S.O. 1986. Cichlid Fishes from the Amazon River Drainage od Peru. Stockholm, 431 s.

Linke, H. 1996. Bemerkungen zum Biotop von Pterophyllum altum, dem König vom Orinoko. Aquarium Heute, 14, (3), 349-350.

Linke, H. 2000. Ihr Hobby Altum scalare. Ruhmannsfelden, , 80 s.

Siegrist, A. 1994. Die Nub ist geknackt! Zucht von Pterophyllum altum gelungen. Diskus Jahrbuch7, 42-47.