Články - obsah článku

Dříve se tvrdilo, že náročné rostliny vyžadují přihnojování železem, nicméně nám se v praxi potvrdilo, že to tak důležité není. Železo je jen jedním ze stopových prvků (už ten termín "stopový" ledacos napovídá!) a jeho nadbytek může způsobit daleko větší problémy než jeho nedostatek. Podobné je to i s manganem, mědí, zinkem, selenem, bórem atd. Skoro nikdo nemá doma chemickou laboratoř na takové úrovni, aby mohl dělat profesionální rozbory vody. Komerčně prodávané kapkové testy jsou vzhledem k přesnosti jejich stupnice spíš jen hračka pro zvídavé akvaristy. A jen opravdu úzká skupina specialistů je schopná dobře rozeznávat na rostlinách, jaká živina jim chybí, či přebývá. Jak tedy z toho ven? Řešení je jednoduché - pokud rostliny stabilně dobře rostou, nepotřebujeme vodu testovat, ani přihnojovat. Pokud ne, myslím, že chyba by se měla nejprve hledat v nedostatku světla nebo v přebytku organických látek (narušené rovnováze v nádrži) a teprve až vyloučíme všechny ostatní příčiny, můžeme uvažovat o nedostatku živin. Plošné přidávání stopových prvků má určitě opodstatnění, pokud použijeme do akvária vodu destilovanou nebo demineralizovanou z reverzní osmózy. Takových případů je ovšem poskrovnu. Rostliny si své stopové prvky obvykle najdou i v obyčejné vodovodní vodě, i když neumím vysvětlit mechanismy, jak to dělají. Nejlepší pomoc, kterou jim můžeme v tomto smyslu poskytnout, je rozumné proudění a každý týden trocha vyměněné čerstvé vody. Mnoho druhů rostlin je schopných růst i za nedostatku živin a naopak, pokud se ve vodě nahromadí příliš vysoká koncentrace jedné živiny, některé rostliny zastaví růst a jejich místo vzápětí zaujmou řasy nebo, ještě hůř, sinice.

Ještě mi dovolte zamyšlení nad tzv. náročností rostlin. Podle mého názoru nejde rostliny přesně rozškatulkovat na náročné a nenáročné. Některé druhy vyžadují optimální teplotu a úpravu chemismu vody, některé silné osvětlení a vyšší koncentraci CO2, jiné obohacený substrát u kořenů. Je také jasné, že rostliny považované před 30 lety literaturou za náročné, dnes mohou být obecně pěstované v akváriích už jenom díky použití modernějšího a účinnějšího osvětlení. Proto pokud mluvíme o náročnosti, měli bychom jedním dechem dodat, na co konkrétně je popisovaný druh náročný. Např. africká kapradina bulvovka (Bolbitis heudeloti) je v Ratajově katalogu označená jako náročná na úpravu vody s tím, že je "nutno přidávat CO2 a mikroprvky". Moje zkušenost s ní je však taková, že jediné, co je náročné, je přivazovat ji na kameny nebo kořeny, protože je náchylná na hnilobu oddenku, pokud leží přímo na dně. Když jsme ji umístili na kameni do stínu pod kořenem, nádherně se rozrostla a brzy jsme už přemýšleli, kam ji dávat. A podobně bezproblémově nám rostou i jiné, podle Rataje "náročné" druhy - třeba lobelka šarlatová (Lobelia cardinalis), plevuňka nádherná (Alternanthera cv. Splendida) nebo kolovka indická (Rotala rotundifolia). Nejnáročnější akvarijní rostlina, jakou si dovedu představit, je asi kalatka madagaskarská (Aponogeton madagascariensis). Tento druh je možné pěstovat jen v křišťálově čisté vodě bez dusíkatých sloučenin, takže se podle mého názoru do běžného akvária s rybami nehodí a pokud jej snaživý akvarista bude naslepo přihnojovat, zajde mu pravděpodobně o to rychleji.

A pozor, v případě hnojení tekutými hnojivy nesmíme zapomínat na ryby, protože prakticky všechno (včetně CO2), čím rostliny přihnojíme, může rybám ve vyšší koncentraci škodit. Proto na závěr můj tip: Pokud chcete dopřát rostlinám opravdu kvalitní výživu, rozmazlujte své ryby. Krmte je v malých dávkách, ale kvalitně a různorodě a ony už zařídí takový detrit, že rostlinám se bude dařit. Ale také nezapomínejte na pravidelnou výměnu vody.

Světlo je bezesporu nejdůležitějším předpokladem dobrého růstu rostlin. O vhodných zářivkách, výbojkách a žárovkách už se vedly mnohé diskuse snad na všech akvaristických serverech. Stručné doporučení najdete i v předchozím Aivoshově článku o zakládání rostlinného akvária. Jenže jak intenzivní má být osvětlení? Závisí to na výšce nádrže, na skladbě pěstovaných rostlin a také na teplotě vody. Samozřejmě jsme limitovaní také prostorovou kapacitou krytu nebo osvětlovacího tělesa. Dříve se doporučoval výkon osvětlení minimálně 0,5 W na litr objemu vody. Pokud však nepoužijeme bílé třípásmové zářivky (T8), nelze toto pravidlo vůbec použít. O něco lepší způsob porovnání světelných zdrojů je jejich světelný tok v lumenech (lm). V naší nádrži je osvětlení mnohem slabší, než se obvykle doporučuje. V přepočtu máme asi 24 lm na litr vody, a přece to většině rostlin stačí. Možná je to tím, že do akvária oknem částečně proniká denní světlo. Při umístění v tmavém sklepě by taková intenzita osvětlení už stačit nemusela. V každém případě doporučuji nad osvětlením přemýšlet už před založením nádrže, aby mohly "startovací" rostliny začít růst okamžitě. Docela důležité pro nádrže vyšší než 50 cm je usměrnit světlo dovnitř pomocí reflektorů nebo podobných odrazných ploch. Pro rostliny obecně platí čím více světla, tím lépe, ale i v tomto případě je nutné udělat kompromis, protože příliš silné osvětlení nevyhovuje některým plachým rybám s večerní a noční aktivitou (např. sumečci a některé mřenky), které se v přesvícené nádrži schovají někam do úkrytu a těžko je pak vůbec někdy uvidíte. Člověku taky není moc příjemné, když mu někdo svítí baterkou do očí. Také se může stát, že příliš silné osvětlení bude značně ohřívat vodu v nádrži, což zejména v letních měsících může být problém. U některých druhů kryptokoryn může být posílení světla dokonce spouštěcím faktorem tzv. kryptokorynové choroby, kdy dochází k rozpadu jejich listů. Na konec tedy mé doporučení k intenzitě světla: Pokud rostou i malé trávníčkové rostliny v popředí nádrže, osvětlení je zřejmě dostatečné. Rostou-li u dna jenom hnědé řasy, světla je tam málo. Ostatně, při troše zkušeností to poznáte i podle fotografie osvícené nádrže. Pokud není dost ostrá, světla může být málo; je-li mírně "přepálená", světla bude tak akorát.

Mám-li na závěr napsat obecná poučení, která jsem při zakládání akvária získal, budou to asi tato: Všechno, co děláme, musí být předem promyšleno a to chce svůj čas. Spěchat se nikdy nevyplácí, zatímco trpělivý bude nakonec odměněn. Ale co je sebelepší akvarista proti velebné přírodě! Ta se nikdy nenechá úplně zkrotit, tak jak bychom chtěli a vždycky nějak překvapí. Přeji všem čtenářům pevné nervy a aby ta překvapení byla častěji příjemná.

1. SCHEURMANNOVÁ Ines. Akvarijní rostliny. 1. vyd., Praha, Vašut, 1999, str.95, ISBN 80-7236-085-X.
2. SCHLIEWEN Ulrich. Naše akvarijní ryby: Vhodně chovat. Zdravě krmit. Správně porozumět. 1. vyd., Praha, Vašut, 2006. str.127, ISBN 978-80-7236-449-7.
3. RATAJ Karel. Akvaristika začíná u rostlin. Praha, Svépomoc, 1977
4. REJLKOVÁ Markéta. Téma - dusík v akváriu. Akvárium - bulletin občianskeho združenia klub.akva.sk. 2007, č. 4, str. 12-24.
5. REJLKOVÁ Markéta. CO2 v rostlinném akváriu. Akvárium - bulletin občianskeho združenia klub.akva.sk. 2006, č. 2, str. 19-25.
6. Akvaristické stránky Vladimíra Pelikána - www.planta.aquariana.cz
7. Akvaristické stránky - The Skeptical Aquarist - www.skepticalaquarist.com
8. Akvaristické stránky - www.aquahobby.com

V rámci článku byly použity fotografie z prezentací na AKVARKO.cz. Tímto bychom chtěli poděkovat jejich autorům:

• Vai   (id: 227 )
• P.i.v   (id: 162    )
• Horác   (id: 2547    )
• Pavel   (id: 288    )
• Gamilena   (id: 2687    )