Články - obsah článku

Tato ryba se v akvaristikách objevuje spíše zřídka. Prodávají se mláďata ve velikosti asi 3 cm. Dříve tento sumeček patřil do čeledi Pimelodidae, podčeleď Pseudopimelodinae, v současnosti spadá do čeledi Pseudopimelodidae. Žije v Jižní Americe, ve Venezuele (řeka Rio Turmero), Kolumbii a Peru. Je to drobný dravec s noční aktivitou. Je hmyzožravý a součást jeho potravy tvoří mravenci. Je dlouhověký. Jeho chov je při dodržení dále uvedených zásad bezproblémový.

Microglanis iheringi dorůstá kolem 6 cm. Má mramorované, okrové až žlutooranžové základní zbarvení a 4 černé široké příčné pruhy. Na ocase jsou naznačeny 2 nad sebou umístěné půlměsíce. Tělo není kryto šupinami. Tak jako jiní anténovci má vyvinutou tukovou ploutvičku. Hlava je shora zploštělá. Ryba má malé oči umístěné vepředu hlavy spíše nahoře. Tlama je velká a široká, na její horní části se nachází 2 vousky, na spodní části 4 vousky. V přírodě byli odchyceni i albinotičtí jedinci sumečků Microglanis.

Nádrž by měla mít objem 60 l a více. Písek by měl být jemný, tmavší barvy. Protože ryba je aktivní v noci, přes den se ukrývá v jeskyních z kamenů, ve skrýších pod kořeny a v zarostlé části akvária. V akváriu by měl zůstat volný prostor pro plavání a na krmení ryb. Pokud je písek jemný a je kombinovaný s oblázky, ryby si vyhrabávají vlastní doupata, ze kterých přes den vyčnívají vousky a hlava. Osvětlení akvária je vhodnější tlumené. Rostliny neničí, jen mohou některé čerstvě zasazené stonkové rostliny nechtěně vyhrabat, když hledají potravu v písku.

Voda musí být velmi čistá a je třeba pravidelně část vyměňovat. Teplota by se měla pohybovat mezi 23 - 27 st. C, tvrdost do 18 o dH, pH 6,5 - 7,5. Stejně jako většina anténovců je citlivý na množství dusíkatých sloučenin ve vodě. Vysoké koncentrace vyvolávají rozpad vousů.

V zajetí je dobré je krmit pestrou potravou, nabízet jim např. různý hmyz a jeho vývojová stádia. Nejoblíbenějším krmivem jsou mražené patentky, živé nitěnky, plankton a rybí jikry. Vločkovaná a obecně suchá krmiva pojídají se značnou nechutí, ale i tak je vhodné jim do jídelníčku zařadit i rostlinnou složku např. ve formě drobných granulí pro býložravé ryby. Jeden den je lepší krmit jen rostlinnou potravou a další den k ní přidat i masitou složku. Když se ryby krmí tak, že se jim dá nejdřív potrava masitá, rostlinnou potravu již ignorují a nepřijmou ji.

Je to ryba přes den více méně neaktivní, kterou lze pozorovat pouze za tmy. V noci se však změní na velmi rychlého a agresivního lovce.

Teď si dovolím poněkud oponovat tvrzení jiných autorů o chovu těchto ryb ve společenském akváriu, neboť většina uvádí, že je to ideální ryba pro společenská akvária. Pokud je pravidelně a dostatečně krmena masitou stravou, problémy nenastanou. Spolu se sumci Microglanis chovám i drobné živorodky a Microglanis nenapadal ani jejich čerstvě narozená mláďata. Situace se ale rychle změní, pokud se začne krmit pouze vločkami. V takovém případě potěr nepřežije do rána. Stejně tak dopadnou i dospělé živorodky. Anténovci si vyberou jako kořist vždy nejmenší a nejslabší kus, který společně napadají a okusují tak dlouho, dokud se jim nepodaří rybu zabít. Pak ji do rána dokáží roztrhat na kusy a beze zbytku sežrat. Když do akvária byla přidána skupina pancéřníčků Corydoras paleatus, ohryzali nejslabšího samečka v oblasti prsních ploutví a ze spodu na břiše a vločkové krmení zůstalo nepovšimnuto na dně až do rána. Proto považuji za nutné krmit je pravidelně masitou stravou. Pak k takovým situacím nedochází.

Microglanis je ryba velmi teritoriální. Svádí mezi sebou urputné boje o získání co nejvýhodnějšího místa v akváriu. Ryby se postaví proti sobě s pootevřenou tlamou a snaží se sevřít tlamu protivníka. Ta ryba, které se to podaří, se stává vítězem. Trhavým pohybem hlavy cloumá druhou rybu, kterou po chvilce pustí a zažene mimo oblast svého teritoria. Proto je třeba zajistit dostatečný počet úkrytů. Pokud nenaleznou vhodné skrýše, schovávají se pod listy akvarijních rostlin.

Samice je silnější v břišní partii a její zbarvení je světlejší, spíše s nádechem do žluté, samci jsou štíhlejší a tmavěji zbarvení do oranžova. Odchov se obvykle daří po hormonální stimulaci, i když ke tření může dojít i spontánně. Ke tření je nutné nasadit několik párů současně, nejlépe skupinu asi 10-12 kusů ryb. Ryby se třou v noci nebo brzy ráno těsně u hladiny. Jedna samice má až 1000 jiker, které jsou hnědozelené a nelepivé. Úspěšného výtěru bylo údajně dosaženo ve vodě mírně kyselé až neutrální (pH 6,5 - 7,0) a polotvrdé (celková tvrdost 8 - 12 o dH). Potěr se líhne při teplotě 25 - 27 oC za 24 - 36 hodin. Krmí se naupliemi buchanek a žábronožky solné.