Články - obsah článku

Oblast výskytu se táhne od severního Vietnamu až k Amuru. Jejich výskyt zahrnuje různé klimatické oblasti, tropické na jihu až mírné na severu, se studeným zimním obdobím. Tím jsou také rozdílné nároky v akvarijních podmínkách.

Nejjižnější oblast osidluje Macropodus concolor nyní nově Macropodus spechti. Přesná domovina je stále ještě sporná. Literatura uvádí ue ve Vietnamu. Je možné jej také najít v Sarawaku na ostrově Borneo. Zde se však může jednat o zdivočelé akvarijní odchovy. V poslední době je také uváděno místo nálezu u Hongkongu (viz. Dudgeon, D.). Výzkumy v této oblasti mohou přinést ještě mnohá překvapení. Tento druh je vzhledem k místům výskytu tropických a subtropických oblastech tím nejteplomilnějším druhem mezi rájovci. Hanoj v severním Vietnamu je místem výskytu druhu Macropodus operkularis. Odtud se výskyt rozprostírá až k ústí řeky Jangtse v Číně. Na severním okraji oblasti výskytu se nachází město Ning-Po, odkud byli dopraveni první rájovci do Evropy. Dnes je již známa celá řada dalších míst nálezu, u kterých se však jedná o allochtonní nálezy. Zmíněny jsou japonská Okinawa, Singapur a Sumatra, ale takém Madagaskar, Kolumbie a Florida. To jsou všechno místa, kde lze dnes rájovce najít.

Třetím druhem je Macropodus ocellatus, rájovec čínský. Tento druh se vyskytuje od Hongkongu na jihu až k Amuru na severu, kde se musí vypořádat s krutou zimou a zamrzlými řekami. Pro akvaristu jsou nejvýznamnější první dva zmíněné druhy, kterým můžeme nejsnadněji připravit příznivé podmínky.

Rájovci se vyskytují v nejrůznějších typech vod: vodních příkopech, rybnících, rýžových polích a jezerech. Svojí robustností a velkou přizpůsobivostí jsou v severním Vietnamu a jižní Číně velmi rozšířeni. Různí autoři je srovnávají s našimi, rovněž ubikvisticky rozšířenými Gasterosteus aculeatus, koljuškami tříostnými. V severních oblastech musejí přežít i tvrdou zimu. Údajně prý již přezimovali i pod ledem v Evropě.

Také v akváriu jsou schopni přežít i všelijaké tvrdé podmínky a katastrofy déle než ostatní ryby. To však není žádným důvodem k nedbalému zacházení s nimi, tím chci jen zdůraznit jejich odolnost.

Nejlépe se cítí, jako všechny menší labyrintky, v bohatě osázeném akváriu s tmavým dnem a plovoucími rostlinami pokrytou hladinou. Za takovýchto podmínek se nám ukáží v těch nejkrásnějších barvách a předvedou i své typicky zajímavé chování. V přírodě je jejich přirození nepřátelé, většinou vodní ptactvo, vystavují silnému stresu. Na volných místech, kde nejsou chráněni plovoucími rostlinami, je jejich zbarvení většinou velmi bledé a také chování je plaché. Není nutné pro ně zřizovat dutiny a jeskyňky, ale kořeny rádi používají k úkrytu, nebo jako vytýčení hranic revíru.

Hodnoty vody nehrají při normálním chovu žádnou větší roli. Voda může být měkká až tvrdá s pH hodnotou od 6,5 do 7,5. Ideální teplota se pohybuje mezi 23 a 25°C. Je však jedna věc, kterou většina labyrintek nemá ráda. Jako obyvatelé stojatých nebo pomalu tekoucích vod nesnášejí silné proudění vody u hladiny, nebo její silný pohyb, který by mohl v době páření poškodit jejich pěnová hnízda. Je třeba také zvýšené opatrnosti při přihnojování CO2. Při nedostatečném odvětrávání vodní hladiny se může v důsledku toho, že CO2 je těžší než vzduch, vytvořit vrstva plynu. Ta může způsobit udušení ryb, neboť jim zabrání v nadechnutí atmosférického kyslíku, na kterém jsou závislé. Dalším nebezpečím nastydnutí labyrintního orgánu způsobené průvanem nad hladinou, při kterém dochází k velkému rozdílu teplot vody v akváriu a teploty vzduchu. Akvárium musí být dobře přikryto, neboť rybky občas yskakují a každou dostačující mezeru v přikrytí zpozorují. Na ní potom směřují dráhu skoku.

Obzvláště dobře se rájovci vyvíjejí, pokud je v létě můžeme přemístit do venkovního prostředí. Já používám na svém balkoně vanu na maltu z umělé hmoty, kterou lze zakoupit v každé prodejně se stavebninami. Tu brzy z jara naplním vodou a osázím vodními rostlinami, jako je například vodní mor, zakrslí eknín apod. Na hladinu umístím několik plovoucích rostlin, které zabrání přílišnému tvoření řas. Zásadně však nemám nic proti zeleným řasám, které pomáhají stabilizovat kvalitu vody. Jakmile voda dosáhne přes den teploty 20°C, a v noci neklesne pod 15°C, přemístím do ní mé polovzrostlé rájovce. Ti mohou v tomto prostředí, v závislosti na počasí, zůstat až do konce září. Vedle van s rájovci postavím květináče s vysokými rostlinami. Ty přilákají mnoho hmyzu, z nichž některý spadne do vany, což opětovně slouží rájovcům ke zpestření jídelníčku. Od normálního krmení nelze upustit, eboť poměrně malé vany rájovci vždy záhy vyčistí od všeho poživatelného. K zamezení ztrát je nutné vanu pokrýt pletivem o velikosti ok alespoň 15 mm. Často se totiž stává, že na okraji vany sedí hmyz "padne do oka" některému hladovci, a ten se jej snaží skokem zmocnit. Jak takový skok končí si lze domyslet.

Za čtyři až pět měsíců strávených na balkoně mne rájovci odměňují nádherným zbarvením a dobře utvořenými ploutvemi, čehož v akváriu nelze dosáhnout. Také tření probíhá v takovém tom volném prostředí úspěšněji, a někdy se dokonce podaří několika mladým ve vaně přežít.