Pěnoví šlehači
Sameček při stavění hnízda. Do hnízda jsou zabudovány i části rostlin.
K nádhernému zážitku patří vlastnost čichavců umisťovat jikry do hnízda z bublin, vytvořených samotnými rybkami. Kdo již jednou měl
možnost v klidu celý tento proces pozorovat, dlouho na něj nezapomene a jistě se i přes velkou rozmanitost akvarijních ryb ke svým "starým dobrým"
trpaslíkům bude vracet.
Pokud sameček vyhlédl vhodný revír, začne jej proti ostatním rybkám vehementně bránit. Takový to prostor se vždy nachází u hladiny, mnohdy pod
plovoucími rostlinami nebo zalomeným listem některé širokolisté rostliny. Obvod revíru nebývá příliš velký, ale i tak se stává, že sok nebo i
nepohodlná samička bývají štváni přes celé akvárium. Proto je dobré hustě osázené akvárium, skýtající možnost úkrytu před zraky rozohněného tyrana.
Ten naštěstí s pronásledováním brzy končí, neboť má nyní důležitější úkoly. Musí totiž z pěnových bublin a zbytků rostlin vytvořit kolébku
pro své potomky.
Na vyhlédnutém místě začne vypouštět malé, v ústní dutině vytvořeným sekretem pokryté pěnové bubliny. Znovu a znovu odplouvá několik centimetrů
stranou k novému nadechnutí vzduchu a poté opět umisťuje další bubliny do hnízda, Zajímavé je, že tímto způsobem vznikají jen větší pěnové bubliny.
Pokud je ke stavbě hnízda zapotřebí menších bublinek, jsou vypuzovány žábrami a ve tvaru jakéhosi mráčku vystupují ke stavěnému hnízdu. Jsou samečkem
vypouštěny za proplouvání pod hnízdem. Jen s pěnovými bublinami není náš stavitel spokojený. Čichavci trpasličí používají ke stavbě také části
rostlin, které sbírají po celé nádrži a někdy též si je "vypůjčují" i z hnízda svých konkurentů. Pokud není žádný volně plující materiál k nalezení,
zde je ideálním použitíRiccia fluitans - trhutky plovoucí, trhají a cupují vyhlédnuté rostliny tak dlouho, až se jim podaří vhodnou část
odlomit a s pýchou nadmutou hrudí přepravit do hnízda. Ke tření připravená samička pozoruje v této fázi velmi bedlivě konání samečka a častým
připlouváním k hnízdu posuzuje kvalitu stavby. Pokud však ještě tento není se svým dílem spokojen, vehementně všechny samičky odhání. Teprve
když se dílo zdaří a hnízdo dosáhlo dostatečné velikosti, vydává se sameček sám za vyhlídnutím té správné nevěsty. Je-li ta správná samička
objevena, začne ji sameček ke svému hnízdu vábit. Po té začínají synchronní náznaky páření, při nichž však ještě nedochází ke kladení jiker.
Sameček červené chovné formy vypouští za žaberními víčky jemné vzduchové bublinky, kterými je dodatečně hnízdo podloženo, zatímco samička přihlíží.
Pohled na pěnové hnízdo shora. Je to stabilní umělecké dílo, které v měkké vodě vydrží několik dnů.
Klasický průběh páření je vždy ten samý a vždy fascinující. Samička plave přímočaře k pod hnízdem čekajícímu samečkovi a několikrát ho udeří v
zadní části boku. Pokud by se k němu blížila opatrně, nebyla by samečkem rozpoznána jako jeho partnerka a byla by zahnána. Po těchto úderech se
sameček zkroutí do jakéhosi U a obejme tělo samičky. V této poloze se oba obrátí stranou a ve stejném okamžiku vypuzené jikry a spermie se promísí a
stoupají vzhůru ke hnízdu. Sameček se z objetí uvolní jako první a ihned začne volně se vznášející jikry shromažďovat a tlamkou umísťovat do hnízda.
Tuto činnost musí provádět co nejdříve, ještě než se samička uvolní ze strnulosti a začne se také o jikry zajímat. Té by totiž sloužily jako
vítaná pochoutka. Než k tomu však dojde, je samečkem zastavena a z blízkosti hnízda elegantně vyprovozena. Ještě ji krátce vyprovází, ale pak se
rychle vrací k hnízdu, sesbírat zbylé jikry a novými pěnovými bublinkami vše vypodloží.
Tento akt je během dvou až tří hodin tak často opakován, až se samička zbaví všech svých jiker, kterých může být až několik set.
V akváriu začíná páření zpravidla v podvečer, tedy nejlepší dobu k pozorování.
Od této doby je samička (i ostatní obyvatelé akvária) z bezprostřední blízkosti hnízda vypuzena. Ještě, že má možnost díky hustému osázení
nádrže schovat před pronásledujícím partnerem a z povzdálí pozorovat, co se v zakázané zóně právě děje. U čichavců zakrslých je to výlučně
sameček, který se stará o pevnost hnízda a o potomstvo. V této době si obstarejte dvě hotové vytíračky, které jsou používány při chovu gupek.
Jednu větší a jednu menší. Ty slouží k odchovu od prvních dnů života. Otvory v menší vytíračce jsou příliš velké. Doporučuje se je utěsnit
filtrační vatou nebo podobným materiálem. Vytíračku zavěsíme do nádrže s budoucími mladými čichavci a vložíme do ní několik
kratších plovoucích rostlin.
Mladé se líhnou při teplotě vody 25°C asi za 38 až 40 hodin. Při vyšší teplotě je doba líhnutí kratší. Rozplavávají se asi třetí den.
V této době jsou rozpoznatelní na hladině jako malé černé čárky. V této fázi můžete lžící odebrat několik embryí z hladiny a přemístit
je do připravené vytíračky. Zbytek celého hejna potomstva bude ještě nějakou dobu otcem pečlivě ošetřován než bude postupně ostatními
spoluobyvateli sežrán.
Jistě se nyní zeptáte, zda to není škoda, takového plýtvání. Pokud nechováte ryby obchodně musíte, si uvědomit kam dát tak velké
množství potomstva, kterému jste věnovali při jeho vývinu tolik času a péče, a které ve vašem akváriu nemá dostatek místa. Také jejich
velká žravost v prvních týdnech života, která se nechá uspokojit jen živým krmivem, vás brzo přivede do nesnází.
Zpět k našim rybím dětem ve vytíračce
Zprvu nebudete mít s nimi žádnou práci, neboť v zařízeném akváriu mezi oddenky rostlin sloužícími též jako úkryt se vyskytuje dostatečné
množství nálevníků, sloužících jako prvotní potrava. Vývoj se nechá ještě vylepšit každodenním přidáváním prachového krmiva v opravdu
minimálním množství. Sem patří např. Sera Micron, Tetra Micro Min atd. Krmivo se rozpráší na hladině vytíračky, ale jak již bylo
uvedeno jen v ninimálním množství, odpovídající počtu rybek v nádržce. Teprve 12. až 14. den po vylíhnutí potřebují naši svěřenci poněkud
vydatnější krmivo. Jelikož potěr v tomto stádiu nereaguje na neživé krmivo, musíme již preventivně začít od 11. dne s
líhnutím nauplií žábronožky.
|