Články - obsah článku

Po 48 hodinách se z jiker líhnou larvy. Nejsou schopné samostatně plavat a poznáme je podle vaječného váčku. Matka je přenáší z místa na místo, protože přirození nepřátelé by larvy mohli po čichu najít a pozřít. Častým přenášením vzniká rozvětvená pachová stopa, která má nepřítele zmást a zvýšit tak šanci larev na přežití. V této době, kdy jsou larvy odkázány na péči své rybí matky, je velmi obtížné ji nalézt. Proto se může stát, že jednoho krásného dne akvaristu překvapí pohled na hrdou rybí matku s hejnem mladých rybek. V každém případě musí být akvarista 5 dnů trpělivý, než mladé rybky začnou samostatně plavat a při hledání potravy opustí svůj úkryt.

V této chvíli můžeme vidět samičku v její nejkrásnější podobě. Základní barva se změnila v citrónově žlutou, z níž kontrastně vystupují černá zbarvení. Mimořádně nápadná je černá skvrna na spodním rtu, která spolu se značením na prsních ploutvých slouží jako poznávací znamení pro mladé v případě, že jejich matka pluje nad nimi.

První dva dny se potěr zdržuje u dna, teprve potom se odváží o pár centimetrů výše. Jakmile dosáhne stádia rozplavání, je na čase začít s krmením. I když je potěr již dost velký na to, aby mohl pozřít čerstvě vylíhnutou žábronožku, není dobré toto krmivo v prvních 48 hodinách použít. Můžete totiž vyvolat zažívací problémy, které mohou vést i k velkému úhynu. Nejlepší je jemné, prachové suché krmivo, kterým můžeme úhyn úspěšně zredukovat. Od třetího dne již můžeme začít s krmením naupliemi artemii. Stále však musíme potěr pozorovat, aby se přílišným krmením nenadmul. To by mělo opětovně za následek úhyn. Tomu lze zabránit častějším krmením, ale v malém množství. V prvních patnácti dnech života slouží zbarvení potěru k ochraně před nepřáteli. Pod stálým dohledem matky se stávají stále aktivnější, takže brzy beze strachu obeplouvají celou nádrž. Pro jejich matku je stále obtížnější je udržet v hejnu pohromadě. Při častém pozorování zjistíme, že potěr je brán jen zřídka do tlamky než jak jsme tomu u ostatních cichlid zvyklí. Místo toho se většinou řídí pohyby a držením těla matky, přičemž pojem poplašného a shromažďovacího signálu jim je vrozen. Asi v pátém týdnu začíná zbarvení matky slábnout a tím i také péče o mladé. Zároveň se začne zbarvení mladých shodovat se zabarvením matky a spory mezi mladými sourozenci jsou na denním pořádku. Tím pro akvaristu přichází čas třídění podle velikosti a rozdělení na větší nádrže tak, aby i menší jedinci dostali šanci zdárného růstu.

Ponecháme-li samečka v chovné nádrži u samičky a mladých rybek, můžeme pozorovat změny v chování. Sameček se drží neustále stranou v určité vzdálenosti od mladých, jinak musí počítat s potrestáním. Kolem plovoucích rybek si často nevšímá, ale i tak se stane, že některou z nich pozře. Přítomnost samečka může vést k tomu, že samička bude předčasně schopna opětovného páření a z tohoto důvodu usmrtí předchozí potomstvo, aby udělala místo novému. Je pro mne těžké na tomto místě povídání o cichlidkách papoušcích ukončit. Bylo by ještě mnoho anekdot k vyprávění. V každém případě je ale matka kakaďaků se svými mladými pokaždé znovu fascinujícím objektem k pozorování.

Poznámka na závěr: Ve srovnání s většinou zástupců rodu pochází Apistogramma cacatuoides z povodí s polotvrdou , případně až alkalickou vodou. Akvarista proto nepotřebuje žádné pomocné zařízení ke změkčování vody.

Další informace o cichlidkách kakadu naleznete v atlasu ryb: Apistogramma cacatuoides - Cichlidka kakadu