Soukromá sféra
I když jsou všechny samičky cichlidek pečující o potěr žlutavě zbarvené, lze je podle jejich typického tmavého vzoru s určitostí k příslušnému druhu zařadit.
l když se mnohé cichlidky ve společném akváriu vytírají, není to pro A. cacatuoides to pravé. Jednoznačně dávají přednost vlastní vytíračce. V ní umístěné trio - jeden sameček a dvě samičky - však s sebou přináší i některé těžkosti. Nádrž musí být větší, v ní ale krmení mladých způsobuje problémy, které dál komplikují teritoriální spory samiček a jejich boj o potěr. To vše může ve svém důsledku přinést i ztráty. Z toho vyplývá, že nejlepším řešením je nasadit ke tření jenom jeden pár. Potom stačí i menší nádrž (asi 50-60 litrů). Nesmíme ale zapomenout na to, že mladé rybky pro svůj růst potřebují určitý prostor. Technické vybavení je tradiční, včetně topného tělíska a filtru.
Seskupením kamenů získáme možnosti úkrytu, který nejdříve využije samička k výtěru a později i potěr. Kameny mohou nahradit menší hliněné květináče. Jejich předností je i to, že se nemohou zhroutit. Pokrytí dna pískem není nutné, naopak - holé dno umožní lépe odsávat kal.
Teplotu udržujeme mezi 25 °C až 27 °C. Co se týče fyzikálněchemických vlastností vody, snažíme se o střední hodnoty - pH udržujeme na 7,0 tedy na neutrální hodnotě a tvrdost mezi 10 °dGH až 15°dGH. Poněkud vyšší hodnoty nejsou ještě kritické, ale první by neměla překročit 7,5 a druhá 20°. Takto připravenou výtíračku necháme 2 až 3 týdny "zajet" než do ní nasadíme chovný pár.
Když se chovný pár již zabydlel, vlastní tření na sebe nedá dlouho čekat. Připravenost k páření lze pozorovat změnou chování samičky. Ta se začne provokativně stavět čelně k samečkovi, což na něj působí jako milostné vábení. Kromě toho samička prohledává úkryty v nádrži a vybírá ten nejvhodnější ke tření. A. cacatuoides se vytírají jen do úkrytu. Po celou dobu této činnosti sameček nezúčastněně plave kolem, jen občas se k samičce přiblíží a imponuje jí svým nádherným zbarvením.
O potěr se starající samičku lehce rozeznáme podle charakteristického zbarvení.
Příprava místa výtěru je záležitostí samičky a probíhá teprve několik hodin před samotným pářením. K němu dochází většinou před polednem nebo krátce po poledni. Samička naklade na předem očištěnou plochu v horní části úkrytu jednu řadu hnědočervených jiker, které sameček ihned oplodní. Mnohdy je zvolený úkryt tak malý, že se do něj sameček nevejde. V tom případě musí jikry oplodnit z dálky, přičemž projevuje velkou zručnost. Stejné počínání je známé u Apistogramma agassizii. Samotný akt tření trvá asi jednu hodinu, ale závisí na počtu kladených jiker. Ten je velmi rozdílný – jednou to může být jen 20 kusů, jindy až 100 kusů při naprosto stejných podmínkách. Někdy se chovný pár rozhodne vytřít na volném místě, to ale většinou tehdy, když nemá dostatek úkrytů. Toto odchylné chování však nemá žádný vliv na množství a kvalitu vylíhnutého potěru. Může se také stát, že první výtěr sežere samička nebo sameček, pokud se mu podaří samičku vypudit z úkrytu. To je však poměrně vzácný případ, kterému se dá snadno předejít tím, že samečka z chovné nádrže vyjmeme ihned po oplodnění jiker. Jestliže k tomuto případu dojde, není to pro akvaristu žádný důvod propadat beznaději. Jde o naučný proces, který je v akvaristice naprosto normální. Rybky se třou v poměrně stejném odstupu asi každých 10 dnů. Po ukončení výtěru drží samička všemi prostředky samečka v patřičné vzdálenosti od oplodněných jiker. Pokud je chovná nádrž malá, nebo nenabízí možnosti úkrytu, je lépe samečka odlovit dříve, než ho samička vážně zraní. Od této chvíle můžeme u samičky pozorovat změnu ve zbarvení. Jindy jen mírně zbarvené pruhy jsou nyní zřetelnější a na těle jsou patrné žluté, lesklé skvrny. Tyto změny však zdaleka nejsou posledními, které pozorný pozorovatel zaznamenal.
|