Články - obsah článku

Článek   Komentáře   Seznam článků   |<   <<   >>   >|  
Gupka 3.díl - pokračování barevné rozmanitosti gupek a udržení krycí barvy
Ing. Stanislav Brunclík
(na AKVARKO.cz vyšlo 9.3.2014)
V předcházejícím dílu jsem se zavázal, že v dnešní části seriálu budu pokračovat ve výčtu dalších krycích barev a vzorů, které se staly již tradičními kresbami nebo jsou naopak relativně mladými a informace o nich jsou dosud jen kusé.

Japan blue

Krycí zbarvení "japonská modrá" je původně vyšlechtěná z divoké formy gupek. Poprvé bylo toto krycí zbarvení popsáno v japonském časopise v roce 1994. Ryby s originálním zbarvením "japan blue" mají modrou barvu ve střední části těla a popřípadě se vyskytuje na hřbetní a ocasní ploutvi (velkoploutvé standardy). U velkoploutvých ryb je hřbetní ploutev krátká a zdaleka nedosahuje tvarového standardu. Ryby s tímto krycím zbarvením jsou krátkověké a dožívají se něco málo přes rok. Předpokládá se, že z krycího zbarvení "Japan blue" byly vyšlechtěny ryby s krycím zbarvením "Lazuli". Ryby s krycím zbarvením "Japan blue" mají tělo zbarvené jasnou, kovově nebeskou modří a ploutve mohou být jednolité, mosaikovité nebo mnohobarevné. Existují vlastnosti, které dělají ryby s tímto krycím zbarvením jedinečnými. Především je to nedostatečná hustota modrých reflexních buněk, kdy se modré zbarvení vyskytuje pouze na jedné polovině těla. Toto tak typické krycí zbarvení je spojeno s Y-chromozómem. A další zvláštností je, že krycí zbarvení přechází přímo z otce na syna. V Japonsku se prováděly pokusy křížit ryby "Japan blue" s rybami "Snakeskin". Výsledky naznačily, že potomstvo je nositelem obou krycích zbarvení. Pokud byly ryby v mladém věku, převládalo krycí zbarvení "Japan blue", ale jak ryby stárly, zvýrazňoval se vzor "Snakeskin" na jemném modrém odstínu. Toto krycí zbarvení není výrazné na rybách se základním zbarvením "albín".

Ukázka kmenu tvarového standardu dolní mečík, základní barvy šedá a krycí barvy japan blue.

Lazuli>

Je novou krycí barvou v chovu pavích oček, která má vznik pravděpodobně v Japonsku. Byla pojmenovaná podle drahokamu, který je azurově modrý. První popis této krycí barvy je nejasný. V japonské literatuře vydané do roku 1997 není o krycí barvě Lazuli ani zmínka. Proto se předpokládá, že vznikla až po roce 1997. Do Evropy se první exempláře s touto krycí barvou dostaly v roce 2002 u příležitosti 7. světové výstavy konané v Norimberku. Zde japonský šlechtitel Satoshi Kobayashi vystavoval jeden pár v tvarovém standardu triangel. Samice ve výstavní nádrži porodila asi 20 mláďat a po souhlasu vystavovatele si tyto ryby odnesl přední německý chovatel Gernot Kaden. Po dosažení dospělosti byly ryby téměř dokonale modře zbarvené, ale barva nedosahovala takové intenzity, jako známe u modré moskevské. Přesto se nabízí, že může existovat souvislost mezi "Lazuli" a "Moskevskou modrou". Po provedení pokusu prokřížení samce s krycím zbarvením Lazuli a samice s krycím zbarvením Moskevská modrá, všichni samci generace F1 i samci následujících generací vykazovali vlastnosti krycího zbarvení Lazuli. Mezitím co samci japonského chovatele měli modré zbarvení i na ploutvých, samci generace F1 německého chovatele byli modře zbarveni jen v přední části těla a připomínali krycí zbarvení Neon nebo Metalik. Modrá barva na ocasním násadci a na ploutvích se nepodobá krycí barvě Lazuli. Přesto pokus odhalil, že krycí zbarvení Lazuli, Neon a Metalik jsou blízce příbuzné. Pro tyto tři krycí barvy je společný i metalový lesk na těle ryb. Neustálým křížením vznikla i nová krycí barva Lazuli tyrkys. Tato barva vznikla křížením samce Lazuli a samice Filigrán. Potomci zdědili bledě modrou barvu po otci a filigrán v ploutvích po matce. Tato kombinace není ale ustálena a vyžaduje další křížení. Krycí zbarvení Lazuli lze kombinovat se všemi tvarovými standardy. V současné době nejlepší výsledky jsou dosaženy u tvarového standardu mečíkatých, kde lze s největší pravděpodobností předpokládat, že je krycí zbarvení Lazuli ustálena.

Ukázka kmenu základní barvy šedá a krycí barvy lazuli.

Magenta - (purpur)

Jde o velmi zajímavou barevnou kompozici, která je velmi podobná purpurové barvě. Purpurem (město v Itálii) je označovaná barva, která je tvořena směsí od červené po modrou. Vznik této krycí barvy je nutno hledat v Thajsku. Asi v roce 2003 vznikla nechtěně, protože se objevila jako součást chovné formy "Flamengo Dancer". Samci mají krycí barvou magenta pokryto celé tělo a zasahuje až do přední třetiny ocasní ploutve. Díky neobyčejné dědičnosti a dominantnosti se u této krycí barvy naskýtají netušené možnosti zvláště cestou křížení s různými barevnými formami samic. Německý chovatel Gernot Kaden drží samce této krycí barvy se samicemi různých tvarových standardů (krátkoploutvé a triangel) a také rozdílných základních zbarvení (šedá, blond, albín). Potomci takto zkřížených ryb se vyznačují ohromnou barevnou variabilitou. Ale pro všechny je jeden znak společný. Všechny ryby získají zvláštní kovový lesk, který lze jen stěží popsat. Purpurová barva je ve vztahu k ostatním krycím barvám dominantní. Chovatel se zaměřil na tvarový standard kruh, kde se snaží purpurovou barvu přenést do ocasní a hřbetní ploutve a zde jí ustálit. V každém případě má tato krycí barva budoucnost a záleží jen na akvaristech, jak budou nadále s krycím zbarvením magenta pracovat a kam bude vývoj této barvy směřovat.

Ukázka kmenu tvarového standardu triangel, základní barvy šedá a krycí barvy magenta.

Blue/red grass

Vznik gupky s klasickým krycím vzorem "grass" se datuje okolo roku 1980. Krycí vzor "grass" (z anglického překladu "tráva") na ocasní a hřbetní ploutvi má svůj původ ve vzoru "mosaika". Takto zbarvené gupky se dovážely v 60. letech ze Singapuru. Přestože původem krycího vzoru "mosaika" bylo Německo. Rozdíl mezi krycím vzorem "mosaika a grass" je ve velikosti jednotlivých teček. U "mosaiky" tečky splývají ve větší vzorce a "grass" má tyto tečky izolované. Pokud samec gupky má tečky větších rozměrů, nejedná se o typický "grass", ale tento vzor je definován jako "leopard". Krycí vzor "grass" je popisován jako série drobných tmavých teček v hřbetní a ocasní ploutvi gupek na transparentním pozadí a s možnými pruhy v těle. Prvně tento krycí vzor vyšlechtili japonští chovatelé. Blue (respektive red) grass jsou klasickou japonskou šlechtitelskou formou, která má původ v linii singapurská mosaika a blue neon. Poprvé se tento krycí vzor objevil v nádržích japonského chovatele Yutaki Kishimavi z města Kawasaki. Od té doby Japonci pracují na ustálení tohoto krycího vzoru a dokonce vytvářejí i nové linie, jako jsou vedle klasických "blue a red grass, také yellow a multi grass". V poslední době vznikla varianta "full metal blue grass", která je výsledkem křížení varianty "blue grass" a varianty "moskva". Pokud bychom se rozhodli pro chov gupek s krycím vzorem "blue grass", je nutné si o těchto rybách sdělit základní informace. Získáním chovného materiálu vlastně ve skutečnosti obdržíme dvě formy krycího vzoru "grass" (blue i red). Je to proto, že "blue grass" byl vyšlechtěn původně z "red grass" křížením s rybami s krycím zbarvením "neon blue". Přičemž gen, který je nositelem modré barvy ustupuje. Proto si do chovu vybíráme samice, které mají bezbarvou ocasní ploutev kruhového tvaru. Samci by měli mít v ocasní ploutvi klasický vzor "grass" na bledě modrém pozadí. Jak docílit pruhované kresby na bocích těla je otázkou. I když ryby s tímto krycím vzorem existují již přes 40 let, nedá se říci, že by byl ustálen.

Ukázka kmenu základní barvy šedá a krycí barvy blue grass.
Ukázka kmenu základní barvy šedá a krycí barvy red grass.

Ukázka kmenu tvarového standardu triangel, základní barvy šedá a krycí barvy blue grass.

Metalik (kovová, v Asii platina)

Je krycím zbarvením, které je u chovatelů velmi oblíbené a má zajímavou minulost. Asi v letech 1985-1986 se u rakouského chovatele E. Rennera objevila genetická odchylka chovaného kmene dvojitý mečík s krycím zbarvením "vídeňský smaragd". V následujících letech se jeden berlínský chovatel zabýval ustálením tohoto krycího zbarvení. V polovině 90. let došlo ke zkřížení tvarového standardu "dvojitý mečík" s tvarovým standardem "triangel". Postupným zpětným křížením se toto krycí zbarvení ustálilo i u velkoploutvých forem. Od tohoto krycího zbarvení se v současné době odvíjí i forma "galaxie", která byla vyšlechtěna zkřížením chromozómů Y-barva metalik a chromozómů X-vzor filigrán. Dnes se toto krycí zbarvení vyskytuje se všemi základními barvami.

Ukázka kmenu tvarového standardu rýč, základní barvy šedá a krycí barvy galaxie.

Snakeskin (hadí kůže)

Tento vzor je charakteristický většími tmavými skvrnami na světlejším podkladě, které se mohou slévat do meandrovité kresby, a podobá se hadí kůži. Velmi často se vyskytuje u dlouhoploutvých standardů, zvláště u tvarového standardu "triangel". Rozhodující pro vytvoření vzoru snakeskin jsou samčí X-chromozómy. U snakeskinu je ocasní ploutev zbarvena od pestrých barev až po jednobarevné tóny. Nejlépe vypadající ryby se vzorem snakeskin jsou ryby se základním zbarvením "albín".

Filigran

Tento krycí vzor je definován jako jemné tmavé skvrny na světlejším podkladě, které by neměly splývat. Tento krycí vzor byl vyšlechtěn v roce 1959. Zvláště atraktivně vypadají mečíkaté standardy s filigránovou kresbou. Mezi vrcholná snažení chovatelů patří křížení ryb základního zbarvení "albín" a "blond" s rybami s krycím vzorem filigrán.

Ukázka kmenu tvarového standardu triangel, základní barvy blond a krycí barvy snakeskin žlutý.

Ukázka kmenu tvarového standardu horní mečík, základní barvy blond a krycí barvy snakeskin žlutý.

Ukázka kmenu tvarového standardu triangel, základní barvy albín a krycí barvy snakeskin červený.

Udržení krycího zbarvení

Vlastnit nádherně barevné kmeny gupek může u chovatele vyvolávat hřejivý pocit. Ale u mnoha z nás nastane časem situace, kdy jsme přesvědčeni, že náš chov směřuje jinou cestou, než kterou jsme si vytyčili. Tvar těla není dokonalý a barvy ryb začínají blednout nebo přestávají splňovat naše požadavky. Proto bych rád informoval o metodách, jak těmto jevům zamezit nebo je co nejvíce utlumit.

Udržení barevnosti gupek zahrnuje několik základních postupů, které musí být splněny k dosažení žádaných výsledků. Tyto postupy jsou: odpovědný výběr ryb do chovu, vytváření a dodržování vhodných životních podmínek, krmení různými druhy krmiv, důsledná selekce, základní znalosti genetiky a vedení si záznamů o metodách chovu a křížení.

Předtím než si pořídíme vysněný kmen, musíme se rozmyslet, od koho si ryby koupíme, protože by to měl být chovatel, který tyto ryby chová v požadované kvalitě. Cena nemusí být nízká, ale investice se vyplatí. Chovný materiál by měl být geneticky stabilní (homozygotní), což lze vypozorovat na potomstvu, které by mělo vypadat identicky jako rodiče.

Chovný materiál umístíme samostatně do chovné nádrže a do jednoho měsíce bychom se měli dočkat prvního potomstva. Z vlastních odchovaných ryb (generace F1) si budeme vybírat do dalšího chovu metodou liniové plemenitby. To znamená, že každé potomstvo od jednotlivých samic by mělo být drženo separátně pro udržení rodokmenu.

Přesto se doporučuje příležitostné křížení jednotlivých linií stejné tvarové a barevné formy, což je nezbytné pro udržení celkové kvality ryb. Při nákupu tria (2 samice, 1 samec) se zaměříme na fakt, aby každá samice byla pokud možno z jiné linie a samec by měl pocházet z linie, která nese nejvíce požadovaných charakteristických vlastností.

Vedení záznamů o jednotlivých barevných liniích by mělo zahrnovat: název základní a krycí barvy, původ, stáří a další relevantní informace. Každou samici si označíme jako "A" či "B" linii a takto budeme rozlišovat i jejich potomstvo. Následně budeme sledovat kvalitu zbarvení jednotlivých linií. Jednotlivá hnízda si označíme pořadím generací (F1, F2, atd.), datem narození a číslem hnízda (I, II, III, atd.).

Nezbytné pro udržení krycího zbarvení je i potrava. Rostoucí potěr potřebuje být krmen tak často, jak je to jen možné.

Neméně důležitým faktorem je i údržba nádrží a jejich pravidelné čištění spolu s částečnou výměnou vody. Do této oblasti bych zahrnul i nezbytnou selekci (odstraňování nevhodných jedinců) a přemisťování ryb do větších nádrží podle jejich vzrůstu.

Doposud jsem psal o základních principech udržení požadovaných barev gupek. Ale jak tedy lze dosáhnou kýženého výsledku? Nyní se zaměřím na tři způsoby křížení, které jsou chovateli nejčastěji používány a měly by udržet či dokonce zlepšit krycí zbarvení ryb. Základem jsou tři principy: příbuzenská plemenitba, liniová plemenitba a nepříbuzenské křížení.

Příbuzenská plemenitba je metoda, kterou se chovatel pokouší o čistotu chovu, to znamená, že se snaží o homozygotně genetické jedince. Jinými slovy: všichni sourozenci se podobají jejich rodičům. Chovatelé praktikují křížení sourozenecké, syn nebo dcera s matkou nebo otcem. U této metody záleží na barevných charakteristických rysech a na jejich vrozených kvalitách.

Musíme být velmi opatrní při výběru rodičů a musíme zohlednit velikost těla, tvar ploutví a samozřejmě barevnost, ke které by mohli potomci inklinovat. Do chovu se nehodí ryby s barevnými a tvarovými vadami. Při příbuzenské plemenitbě jsou ryby náchylné ke ztrátě velikosti těla. Tomuto negativnímu jevu se dá částečně zabránit křížením: potomek x strýc/teta.

Genetika má od přírody sklony k relativní nestabilitě, což se projevuje na postupných změnách ve zbarvení, tvaru a velikosti. Nejhledanějšími genetickými znaky jsou ty, které jsou ustálené, ale ty se zpravidla nevyskytují společně s jinými požadovanými vlastnostmi. Pokud je u ryb geneticky ustálená velikost, potom ostatní vlastnosti musíme uměle vyvolat selekcí.

Pokud tato metoda nevede k cíli, je nutné si to rychle uvědomit a problém řešit nezbytnými úpravami v programu křížení. Vždy je potřeba mít na paměti primární cíl. Metodu příbuzenského křížení nelze používat jako jedinou. Pokud se potomstvo vzdaluje od vzezření rodičů a našich představ, může to být špatným výběrem do chovu. V tomto případě zpětné křížení je nezbytné pro obnovení žádoucích genetických znaků. To se dá ovlivnit pouze pečlivým vedením záznamů a také detailním pozorováním.

Princip liniové plemenitby může být používán pro udržení jedné linie jedné barevné varianty. Vždy bychom měli chovat dvě linie stejného krycího zbarvení, ale jiných charakteristických genetických rysů. Musíme mít na paměti, že nejobtížnější není udržení velikosti, plodnosti, ale tvaru spojeného s krycí barvou.

Důvodem proč držet nejméně dvě linie jedné barevné formy, je šíření geneticky charakteristických rysů do více než jedné úrovně, která nám usnadní chtěné rysy udržet. Tím vzniká možnost tyto linie míchat a produkovat tzv. polohybridy, kteří mohou být užiteční pro další chov. K této metodě se přistupuje, protože je extrémně složité udržet všechny žádoucí rysy v jedné rybě (žádná ryba není dokonalá). Toto křížení je nejbezpečnější metodou, jak udržet genetiku ryby anebo jí ještě zlepšit. Používá se u kmenů ryb, které jsou již dlouhou dobu ustáleny, a bylo by vhodné vylepšit jejich odstín, vzor a souměrnost barvy nebo tvar a velikost hřbetní nebo ocasní ploutve.

Nepříbuzenské křížení je metodou naprosto nevhodnou pro začínající chovatele gupek. Všichni bychom si měli uvědomit, že ryby, které chceme eventuálně nepříbuzensky křížit, musí být geneticky ustálené po několik generací. Cílem nepříbuzenského křížení by měl být vznik nové barevné varianty. Je to cesta velmi zdlouhavá a trnitá. Zároveň chci podotknout, že většina současně existujících barevných variant není potřeba více šlechtit, jen je udržovat a vylepšovat.

Přesto nepříbuzenské křížení může být zajímavé a přinést novou genetickou krev do našich chovů. Šance na příznivý výsledek se pohybuje mezi 10-20%. Pokud se podaří v následujících 3-6 měsících vybrat vhodné ryby, které splňují požadavky (vitalitu, tvar, barvu, velikost), musíme je zpětně zkřížit s původní barevnou variantou, kterou jsme se pokusili zlepšit. Pokud jsme vybrali vhodné jedince, výsledek by se měl dostavit v generaci F1. Zpětné křížení je žádoucí u obou pohlaví, protože nevíme, který z výsledků bude lepší. Pokud obě zpětná křížení splňují předpoklady, můžeme přistoupit k příbuzenskému křížení v liniích. Vždy se ale doporučuje pokračovat v chovu originálních barevných variant ještě po dobu asi 2 a více generací.

V poslední části seriálu o gupkách budu popisovat pravidla výběru do chovu a světové trendy, kudy se ubírá chov čistých kmenů Poecilia reticulata.
Text a foto: Ing. Stanislav Brunclík
 
Komentáře k článku:
Ladous  (id: 845 ) 10.3.2014 (8:42)
Vidím, že udržení krycí barvy a správné velikosti není žádná legrace. V jakém věku ryby se vlastně dá seriózně posoudit, že jedinec je vhnodný pro další chov?
naplava_2010  (id: 14764 ) 10.3.2014 (8:55)
Na vaší otázku bude odpovězeno v posledním dílu seriálu.
Ladous  (id: 845 ) 11.3.2014 (7:26)
Děkuji, jiř se těším.
Adam Novák  (neregistrovaný návštěvník) 11.3.2014 (17:37)
Krásné ryby.
pepa1  (id: 14810 ) 21.4.2014 (15:41)
Moje gupka
naplava_2010  (id: 14764 ) 21.4.2014 (16:59)
Pěkné 1/2 černá černá. Potřebovali by sytější barvu ve hřbetní ploutvi. A jak jsou velké? A jak vypadají samice?
Vložit nový příspěvek do diskuze
Článek   Komentáře   Seznam článků   |<   <<   >>   >|