Články - obsah článku

Článek   Komentáře   Seznam článků   |<   <<   >>   >|  
Sestry s podélnými pruhy a červenými ploutvemi
R. Donso-Büchner a Dr. J. Schmidt
(na AKVARKO.cz vyšlo 30.11.2010)
Magazín AKVÁRIUM živě
Tento článek jsme pro Vás připravili ve spolupráci s magazínem AKVÁRIUM živě.

Rasbora rubrodorsalis a Rasbora borapetensis

Malá razbora červenoploutvá, Rasbora rubrodorsalis, byla již po mnoho let zaměňována s razborou černopruhou, Rasbora borapetensis. Obě rybky si jsou velmi podobné, ale rozdíl činí několik detailu, pro jejichž rozeznání nemusí být hned použit elektronický mikroskop, ale zkušenému akvaristovi postačí jen lupa. Rybky obou druhů jsou velmi mírumilovné. Můžeme je umístit nejen do akvárií jihoasijského typu, ale i do ostatních společenských akvárií s měkkou vodou. Nejblíže příbuzným druhem razbory červenoploutvé,Rasbora rubrodorsalis, je již zmíněná Rasbora borapetensis, kterou již v roce 1934 popsal známý odborník a znalec Thajska H. M. SMITH. Existují ještě dva další velmi podobné druhy. Je to Rasbora palustris SMITH, 1945 a Rasbora hobelmani KOTTELAT, 1984, které však v akvaristice nedosáhly žádného uplatnění a podle našich informací zatím nebyly snad ani živé dovezeny do Evropy. Razbora červenoploutvá získala své pojmenování podle druhově typického červeného zbarvení hřbetní ploutve, zatímco hřbetní ploutev je u razbory černopruhé bezbarvá a průhledná. Rasbora rubrodorsalis zůstává vzrůstově poněkud menší a s ohledem na výšku těla též ve hřbetě poněkud vyšší než Rasbora borapetensis a oba další zmíněné druhy. Délka těla je u R. borapetensis jen zřídka delší než 5 cm. R. rubrodorsalis dorůstá do průměrné délky těla 3,5 cm a jen ve výjimečných případech to může být až 4 cm. Intenzita zbarvení hřbetní ploutve je u jednotlivých exemplářů velmi rozdílná. Lze to také považovat za změnu vyvolanou momentální náladou rybky. Při odchovu první generace v našich akváriích jsme již mohli pozorovat velmi rozdílné zbarvení hřbetních a ocasních ploutví. Někteří jedinci měli velmi intenzívně červeně zbarvenou ocasní a hřbetní ploutev, u jiných bylo zbarvení velmi bledé. R. borapetensis má většinou silně červeně zbarvenou ocasní ploutev. V širší oblasti kolem Bangkoku jsou známy rybky tohoto druhu se žlutým zbarvením ocasní ploutve. Také zde, stejně jako u R. rubrodorsalis, vychází zbarvení od kořene ocasní ploutve. Řitní a párové ploutve obou druhů jsou průhledné.

Razbora černopruhá (Rasbora borapetensis) z thajského jezera Rung Porapet je již léta oblíbenou akvarijní rybkou.


Ve zbarvení živých exemplářů razbory červenoploutvé lze pozorovat tmavý podélný pruh, který se táhne od předního okraje žaberního víčka až ke kořeni ocasní ploutve, ale je méně intenzívně vyvinut než je tornu u razbory černopruhé, Rasbora borapetensis. Také těsně nad tímto pruhem paralelně probíhající zlatavě zbarvený pruh je u R. rubrodorsalis podstatně méně výrazný. Obzvláště při dobré pohodě rybek, tedy v našich domácích akváriích, je u R. rubrodorsalis tmavý pruh jen velmi slabě viditelný. V tomto stavu potom plošné zbarvení těla září modrostříbrně, přičemž červenooranžové zbarvení hřbetní a ocasní ploutve výrazně vystupuje. Síťová kresba, vytvářená tmavým zbarvením okrajů jednotlivých šupin je u tohoto druhu, stejně jako u Rasbora reticulata, často dobře viditelná. Rozeznání pohlaví R. rubrodorsalis podle primárních i sekundárních pohlavních znaků není vždy jednoznačné. Samičky mají při dobrém zaplnění silnější břišní partie a jsou při tom i více vysokohřbeté než samečci. Vzrostlé samičky mohou být také ve srovnání se samečky i poněkud větší.

Malá razbora červenoploutvá (Rasbora rubrodorsalis) je dvojníkem razbory černopruhé (Rasbora borapetensis).


Je zde nutno připomenout ještě jednu zvláštnost. Ta je tak neobyčejná, že bude jistě každého akvaristu zajímat, i když je viditelná až pod mikroskopem. Oba druhy se totiž podstatně odlišují vytvářením zubům podobných uskupení ve spodní čelisti. Původně také někteří vědci tvrdili, že asijské parmičky žádné "zuby" nemají. Ale u Rasbora borapetensis lze již jednoduchým mikroskopem ve spodní čelisti pozorovat četné, ve vnější řadě zašpičatělé a ve vnitřní řadě zaoblené "zuby". Naproti tornu u Rasbora rubrodorsalis vidíme v přední části spodní čelisti jen jednotlivé malé oblé "zuby".

Razbora černopruhá (Rasbora borapetensis)
Ekologie razbor červenoploutvých

Typické naleziště razbor červenoploutvých leží při hlavní silnici 4 z Bangkoku do Malajsie, poblíž vesnice Cha Am. Zde je najdeme ve zbytkové vodě různých tůněk a větších louží. Mimo ně zde nalezneme i další druhy: Esomus cf. goddardi, Rasbora borapetensis, Channa spec., Anabas testudineus, Betta splendens, Trichogaster trichopterus a Trichopsis vittata.

Klimatické podmínky na místě nálezu jsou podobné podmínkám v Bangkoku a pro správný chov v akváriu velmi zajímavé. V době sucha prší jen velmi málo, přibližně jen asi 10 mm srážek. V měsících prosinec až březen je poměrně teplo. Denní teplota přes den stoupá a pohybuje se v rozmezí 20 až 30 °C. V období dešťů naprší v měsících květen až začátek listopadu v průměru 1500mm srážek. Teplota vzduchu se v tomto období pohybuje v rozmezí 20 až 40 °C. V listopadu je hladina vody ještě velmi vysoká a tak se mladé rybky dají jen stěží ulovit, neboť jejich velikost je v této době asi 5 až 20 mm. Doba tření se zde odhaduje na září až říjen. Na jiném místě odchytu jsme naměřili tyto odlišné hodnoty vody: hodnota pH 6,4, el. vodivost přes 2000 4S/cm při teplotě okolo 30 °C. Mezi další ryby, které jsme na tomto místě odlovili, patřil hojně zastoupený druh Betta splendens. Od tohoto druhu jsme vylovili více jak 200 exemplářů, ale mezi nimi byly jen 4 vzrostlé bojovnice, ostatní byly jen polovzrostlé rybky. Dalšími druhy to byly Trichopsis vittata, Dermogenys pusila, Aplocheilus panchax, Trichogaster trichopterus, Channa striata a ještě několik dalších parmiček.

Parmičky v přírodě

Razbora černopruhá má průhlednou hřbetní ploutev bez jakéhokoliv zbarvení.
V listopadu, na konci období dešťů, jsou v okolí Cha Am vodní stavy poměrně vysoké a tak bylo velmi těžké razbory červenoploutvé ulovit. Voda byla velmi kalná se zbarvením od tmavohnědé až po černou. Hodnota pH byla slabě kyselá a teplota vody se pohybovala kolem 27 °C. Na základě našich pozorování jsme usoudili, že doba tření probíhá právě v období dešťů.

Jako životní prostor upřednostňuji Rasbora rubrodorsalis klidné vody. Lze je také nalézt v klidných vodách u břehů řek nebo v zaplavených oblastech v období dešťů. V době sucha je nalezneme ve zbytkových vodách tůněk a kaluží, ale i v zavodněných rýžovištích. Lidskou činností, jako je odlesnění určitých oblastí, vysušení menších toků a močálů a svedení toků do kanálů, nebo použití umělých hnojiv a pesticidů v zemědělství se značnou měrou přispělo k omezení životního prostoru razbor a celkového ústupu z těchto oblastí. Další morovou ránu člověk razborám, ale nejen i jim, uštědřil vysazením cizích druhů ryb, jako jsou různé druhy Tilapia.

Rasbora rubrodorsalis klade vyšší nároky na kvalitu vody než je tomu u příbuzné Rasbora borapetensis. R. rubrodorsalis žije v měkkých vodách. Naproti tornu nalezneme R. borapetensis nejen v měkkých vodách, ale i ve velmi tvrdých s 30°dGH a téměř stejně vysokou KH. Tato skutečnost velmi podstatným způsobem ohraničuje možnost rozšíření R. rubrodorsalis oproti ostatním, méně náročným druhům. Společný výskyt obou zmíněných druhů nalezneme jen v období dešťů téměř výlučně jen v zaplavených oblastech řek, kdy vodní parametry musejí R. rubrodorsalis vyhovovat. Přirození nepřátelé jsou nejen vodní ptáci, ale i dravé ryby (Anabas, Channa). K nim ještě přistupují i vodní živočichové, jako jsou dravé larvy insektů nebo vodní štěnice.

Razbora černopruhá je pokojná hejnová ryba.


R. rubrodorsalis přes den pluje v hloučcích s pěti až třiceti exempláři, ale i v opravdových hejnech ve společenství s ostatními parmičkami. Ve vodách hojně zarostlých rostlinami se většinou pohybuje ve střední části vodního sloupce o výši 30 až 60 cm.

Podíváme-li se blíže na oblasti rozšíření, zjistíme, že se R. rubrodorsalis vyskytují v různých klimatických podmínkách. Ve spojení s teplotami vody, které v mělkých vodách v nočních hodinách klesají na minimum a přes den dosahují ještě únosného maxima, zjistíme, že R. rubrodorsalis je vlastně robustním druhem. Teplotní extrémy během ročních období kolísají v rozmezí 15° až 35 °C, což je rozdíl až 20 °C.

Životní prostor obou druhu razbor v Cha Am v Thajsku.


Rasbora borapetensis žije jak v tekoucích vodách, tak i ve vodách stojatých. Zdá se však být náročnější na teplotu vody, což usuzujeme podle míst odchytů tohoto druhu.

Přirozenou potravu razbory červenoploutvé tvoří hmyz a jeho larvy. K tomu se ještě řadí malí ráčci a vodní plankton volně se vznášející ve vodě. Jídelníček také sestává i z části rostlinné potravy.

Parmičky v akváriu

Při akvarijním chovu musíme dbát na požadovanou kvalitu vody. Teplota vody 23 až 27 °C je pro chov i odchov dostačující. Hodnota pH je přijatelná v rozmezí 5,5 až 7,5. Doporučuje se měkká voda do 10°dGH a do 3°KH s přísadou rašeliny. Rasbora rubrodorsalis je rybkou klidných vod, proto by mělo být silné proudění vody v akváriu omezeno. Pro dobrý pocit rybek v akváriu je důležité husté osázení vodními rostlinami a plovoucí rostliny na hladině. Tmavý substrát dna rybkám také dobře prospívá. Nevhodné je společenství s neklidnými rybami. Tuto razboru je nejlepší chovat ve skupině asi 35 exemplářů, případně i s dalšími menšími hejnovými rybkami, které nedorůstají do větších velikostí.

Chov parmiček

Většina parmiček akceptuje široké spektrum rozdílné kvality vody. Ale i zde platí: čirá, čistá a dobře filtrovaná voda jen se slabým prouděním se nejlépe přiblíží požadavkům parmiček. Chemicko-fyzikální podmínky zde nejsou rozhodující. Kvalita vody však nesmí vykazovat zbytečně silné výkyvy.

Vydatná a častá výměna vody, která týdně může být až 30%, přispívá k dobré kondici parmiček a podporuje jejich odolnost proti nemocem.

"Černovodní" parmičky, jako jsou naše Rasbora rubrodorsalis, upřednostňují však "starou" vodu, což znamená, že každé 2 měsíce dojde k výměně asi 1/3 akvarijní vody za předpokladu, že akvárium není přerybněno. Dojde-li i přes přiměřenou péči k napadení vnějšími parazity, je možné je při včasném odhalení odstranit v akvarijních prodejnách běžně dostupnými prostředky. Napadení vnitřními parazity je u parmiček naštěstí ojedinělé, ale pokud k němu dojde, je většinou neléčitelné. Proto také u těchto razbor, jako ostatně i u jiných ryb, pomáhá jen důsledná prevence. Dva, lépe však čtyři týdny karantény pro nové exempláře a i pro jiné obyvatele akvária jako např. šneky. Důležitá je také dezinfekce nově zakoupených rostlin a akvarijního příslušenství, které jsme získali již použité od přátel nebo i v prodejně. K tomuto účelu se v nepatrném množství nejlépe hodí Alaun nebo Manganistan draselný, které lze zakoupit v každé lékárně.

Ještě další tip: pomalé a opatrné zvyšování teploty až na 33 °C při současném provzdušování usmrcuje mnohé vnější parazity jako např.: Oodinium. Také přídavek kuchyňské soli v poměru 10 až 15 g na 10 litrů akvarijní vody pomáhá proti Oodinium. Toto onemocnění se projevuje sametovým potahem na pokožce skřelí ryb. V měkké a kyselé vodě musí být dokonce při onemocnění ryb přidána sůl, neboť jinak většina léků ztrácí účinnost.

Zřízení akvária s parmičkami není jen otázkou vkusu. I když tyto parmičky snášejí vyšší tvrdost vody, nesmíme do akvária použít takové kameny, které by svými substancemi mohly být pro rybky škodlivé a zbytečně zvyšovat tvrdost vody.

Osázení akvária rostlinami závisí na vkusu akvaristy. Vodní a bahenní rostliny asijského původu jsou k parmičkám nejvhodnější. Především Cryptocoryne crispatula a C. wendtii jsou vhodné do středu akvária. Do pozadí a na okraje akvária jsou nejvhodnější Hygrophila polysperma a Limnophila sessiliflora. Na kořeny připevníme Microsorum pteropus nebo Vesicularia dubyana. Volný prostor pro plavání poněkud zastíníme plovoucími rostlinami na hladině akvária. K tomuto účelu je nejvhodnější Ceratopteris thalictroides a její příbuzné druhy. Tyto všechny rostliny dobře snášejí měkkou a kyselou vodu a také si poradí s prostředím "černé vody", tedy s menším množstvím světla.

Také razbora červenoploutvá je mírumilovná ryba. Intenzita zbarvení se mění podle momentální nálady rybky.


Jako všežravce není problém parmičky krmit. Se svými malými tlamkami však zvládnou jen menší sousta. Jelikož neustále shánějí potravu a přijímají jakékoliv krmivo, je třeba dát pozor na jejich překrmení. Většinou to však nehrozí, neboť rybky jsou v neustálém pohybu a spotřeba energie je u nich enormní. Rasbora rubrodorsalis je v porovnání s Rasbora borapetensis spíše klidná rybka, která potřebuje vedle vločkového nebo granulovaného krmiva nejméně dva až třikrát týdně živou potravu. Mohou to být i černé nebo bílé komáří larvy. Jako alternativa se nabízí i mražené krmivo, ale právě mražené černé komáří larvy nejsou pro ně oblíbeným krmivem. Můžeme je částečně nahradit i červenými komářími larvami.

Chování parmiček

Rasbora rubrodorsalis je vhodná do společnosti malých a klidných ryb.
Rasbora rubrodorsalis a Rasbora borapetensis jsou hejnové rybky. Zůstane-li hejno delší dobu na jednom místě, lze pozorovat jakousi hlídkovou činnost některých jedinců z hejna. Tento jev lze pozorovat nejen v přírodě, ale i v akváriu. Stejné chování známe např. u Rasbora pauciperforata nebo Rasbora gracilis. R. rubrodorsalis se někdy přidruží k hejnu klidnějších rybek stejné velikosti a přednostně také s podélným pruhováním. V původním biotopu se rybky často zdržují i u hladiny nebo dna a byly již také odloveny z hloubky 60cm. Upřednostněny jsou stojaté a zastíněné zóny volných vod nebo zarostlé části, které obzvláště za poledního vedra, kdy se teplota při hladině pohybuje kolem 30 °C, poskytují ochranu. Silně proudící vodě se vyhýbají a také proto byly všechny exempláře odloveny ve stojatých vodách. Pozorováním v přírodě jsme zjistili, že na hladinu spadlý hmyz byl ukořistěn jen při dostatečném úkrytu v rostlinách, nebo když celé větší hejno za touto kořistí připlulo ke hladině. Pozorované rybky nikdy za kořistí nad hladinu nevyskakovaly, ale na hladině sedící hmyz byl ukořistěn. V hejnu plovoucí Rasbora rubrodorsalis vytvářejí páry a v ústraní se spontáně vytírají. R. rubrodorsalis nevykazují žádné výrazné námluvy jako je tomu např. u Rasbora reticulata. Někdy se pokoušejí dva samečkové vytřít současné s jednou samičkou. Samečkové si zásadně vybírají jen zaplněné samičky. První iniciativa k jakýmsi námluvám vychází od samečka. Na počáteční nesmělé dotyky samečkem reagují samičky nejdříve útěkem. Poté dochází ke vzájemnému obeplouvání partnerů. K samotnému páření se rybky k sobě přitisknou a v této pozici nesetrvají déle než jednu sekundu. Avšak ani při této činnosti se příliš nevzdalují od hejna. Po tomto aktu dojde ke krátké přestávce a po ní může páření pokračovat. Při každém aktu je samičkou vyloučeno až 10 jiker a za celý den páření to může být až 100 jiker. Bělavé jikry jsou vytřeny ve volné vodě nad nebo na rostliny. Většinou padají ke dnu, ale část jich zůstává na rostlinách. Rasbora rubrodorsalis mohou být dravými požírači jiker. Při tom je požírání jiker také závislé na stavu výživy páru. Volně plovoucí larvy nebo mladé rybky jsou v každém případě považovány za kořist. Jakmile se u mladých rybek vytvoří černý podélný pruh, což bývá zpravidla od 1 cm tělesné délky, začlení se do hejna.

U Rasbora borapetensis bylo již napočítáno i 200 až 250 mladých rybek a při dodatečném krmení muškami Drosophila melanogaster dokonce i 400 jedinců. U samičky R. rubrodorsalis první generace se standardní délkou těla 38mm bylo napočítáno až 480 jiker.

Tyto parmičky jsou velmi mírumilovné. Imponování a udobřování lze pozorovat výhradně jen u partnerů stejného pohlaví. K tomu krátkodobě napínají svoje ploutve a jejich prudkým chvěním vytvářejí pohyb vody, který směrují k protivníkovi. Agresivní jednání jako je kousání a intenzívní pronásledování se u těchto ryb nevyskytuje. Vnitrodruhové potyčky se konají pro získání vhodného výtěrového místa nebo pohlavního partnera.

Ne vždy předvádí Rasbora rubrodorsalis svoje nádherné zbarvení.
Pokusy o zkřížení Rasbora rubrodorsalis a Rasbora borapetensis k výzkumným účelům se nikdy nezdařily, neboť vhodní jedinci nikdy neprojevili zájem o pohlavní partnery druhého druhu. Akvaristé by však takovéto pokusy neměli provádět, neboť je důležité udržet krásné přírodní formy. Mimo to vykazují oba druhy rozdílné nároky na vlastnosti vody, takže společný výskyt v přírodě je možný jen za povodňové situace.

Při stresu a úleku se mění zbarvení tělesné kresby. Všechny ploutve se stanou průhlednými a tělo, kromě podélného tmavého pruhu, je zbarveno stříbřité. Když je některý jedinec pronásledován dravcem a nevidí již žádnou možnost úniku volnou vodou, vrhne se střemhlav ke dnu a pokouší se zde ukrýt. Je-li substrát dna z měkkého materiálu, po hlavě se do něj ponoří.

K chovu a odchovu v akváriu může být Rasbora rubrodorsalis a Rasbora borapetensis nasazena po párech. Vhodné je umístění většího množství jávského mechu do akvária, neboť v něm zůstane mnoho jiker ukryto před žravými rodiči a mladé rybky zde mohou vyrůstat. Jako první krmivo slouží nálevníci a nejjemnější vločkové krmivo (jeho prach). Asi po jednom týdnu lze již krmit čerstvě vylíhnutými naupliemi žábronožky. Také jemně prosáté nauplie buchanky jsou dobrým počátečním krmivem pro mladé rybky a pro parmičky přímo ideální. R. rubrodorsalis je ve věku přes pět let stále ještě schopna rozmnožování, ale v přírodě se pravděpodobně tak vysokého věku nedožívá.
Text a foto: R. Donso-Büchner a Dr. J. Schmidt
 
Komentáře k článku:
tpivona  (id: 8201   WaterLand  
 kategorie velká akvária, objem 400 litrů 
 Prezentace je ARCHIVOVÁNA 
 nebyla aktualizována déle jak půl roku!  WaterLand II.  
 kategorie velká akvária, objem 400 litrů 
 Prezentace je ARCHIVOVÁNA 
 nebyla aktualizována déle jak půl roku!  ) 1.12.2010 (17:29)
Dobrý článek...stručný a jednoduchý. Tomáš
wayn  (id: 2477   Akvárium na kolečkách  
 kategorie střední akvária, objem 75 litrů 
 Prezentace je ARCHIVOVÁNA  Akvárium 31 litrů  
 kategorie malá akvária, objem 31 litrů 
 Prezentace je ARCHIVOVÁNA  Rio Negro  
 kategorie malá akvária, objem 37 litrů 
 Prezentace je ARCHIVOVÁNA  Perleťová Sumatra  
 kategorie malá akvária, objem 32 litrů 
 Prezentace je ARCHIVOVÁNA  Razborárium  
 kategorie střední akvária, objem 72 litrů 
 Prezentace je ARCHIVOVÁNA  Tetrorárium  
 kategorie malá akvária, objem 32 litrů 
 Prezentace je ARCHIVOVÁNA  Parmičkorárium  
 kategorie střední akvária, objem 160 litrů 
 Prezentace je ARCHIVOVÁNA  Oděsky  
 kategorie velká akvária, objem 260 litrů 
 Prezentace je ARCHIVOVÁNA 
 nebyla aktualizována déle jak půl roku!  ) 8.12.2010 (21:46)
Rasbora borapetensis jsou nádherné rybky, kdysi jsem je choval.
Co se podobnosti týče, tak jsou velmi podobné i na zcela jinou rybu: Hyphessobrycon loretoensis.
Vložit nový příspěvek do diskuze
Článek   Komentáře   Seznam článků   |<   <<   >>   >|