Zbarvení těla se i zde mění podle místa původu. Může být žluté, stříbřité, šedé nebo červené. Vnějším charakteristickým znakem jsou opalizující pestré skvrny, většinou modré a bílé. Odtud také pochází název
leucostictaz řeckého leucos = bílý stictos = pestrý, tečkovaný. Tyto tečky pokrývají hlavu a žaberní víčka. U mladých ryb není tečkování ještě tak výrazné a tak jsou snadno zaměnitelné s
S. jurupari. Od ostatních příslušníků této rybí skupince odlišují intenzivněji zbarveným vzorem, jednou nebo dvěma řadami světle se třpytících šupin po celé délce těla těsně pod hřbetní ploutví jakož i třpytivými, modrozelenými ploutvemi.
Tyto ryby jsou uvnitř druhu snášenlivé, bez zjevných agresí. Jen občas dochází k demonstraci síly mezi samečky, která se projevuje imponujícími postoji těla, naježením ploutví a obeplouváním protivníka spojené se zastrašováním zpředu a ze strany. Tato gesta mohou vyústit i v agresivní chování spojené s přímými útoky, oštipováním ocasní ploutve a tahání se za tlamky. Při takovémto měření sil dojde i k menším zraněním tkáně mezi ploutvemi, obzvláště ploutve ocasní. Tato zranění se však velmi brzy opět zahojí. Můžeme tyto ryby bez obav chovat ve společenství s jinými rybami, podstatně menšími druhy ryb, aniž bychom se museli obávat, že budou pronásledovány.
K větší spokojenosti a lepšímu zbarvení těla
S. leucosticta přispívá voda s menší karbonátovou tvrdostí (měkká voda), pH hodnota pod 6,5 a přidání tříslovin. K tomu se nejlépe hodí olšové šištičky nebo dubové listy. Za těchto podmínek se ryby bez problémů a rády vytírají.
Oproti
S. jurupari je druh
S. leucosticta náchylnější na nemoci, jako je vodnatelnost (neotropical bloat) a děrová nemoc (HITH). Také proto by ve vodě neměly být dusíkaté sloučeniny a kvalita vody by měla být udržována týdenní výměnou asi 30%, jejího množství. Je důležité, aby potrava
S. leucosticta sestávala z většího podílu rostlinné části než je tomu u
S. jurupari.
Druh
S. leucosticta patří mezi larvofilní kaložrouty, kteří přijímají výtěr se zpožděním zatím co
S. juruparpatří mezi přímé tlamovce. Pohlavní dospělosti dosahují ve 2 až 3 letech. Samečkové jsou většinou robustnější a mají poněkud protaženější ploutve. Genitální papila samiček je krátká a tupá, samečků naopak delší a špičatá. Přesto je obtížné obě pohlaví rozeznat a většinou se to podaří jen těsně před nebo při tření. V případě, že nejsou v akváriu žádné listy, dojde k vytření na některý z pevných doplňků akvária jako je kořen, kámen nebo kus hnědého uhlí. Samička klade jednorázově 8 – 10 jiker, zatím co sameček brání teritorium a součastně spermatem oplozuje jikry. Celková doba výtěru, při kterém samička naklade v závislosti na stáří a tělesné kondici přibližně 100 – 300 jiker, trvá zpravidla 60 minut. Aby dravci výtěr nesežrali, bývá v první hodině po nakladení zakryt tenkou vrstvou písku. Poté, co samička výtěr zakryla pískem, zaujme nad tímto místem polohu a pomocí prsních ploutví zajišťuje cirkulaci čerstvé vody a tím i okysličování jiker. Někdy ji při této činnosti vystřídá sameček, ale většinou se stará o obranu revíru. Po 24 až 48 hodinách je výtěr opět odkryt a samička, někdy i oba partneři, jej k dalšímu vývoji vezme do tlamky. V této fázi se může stát, že sameček začne být vůči partnerce agresivní a začne ji pronásledovat napříč akváriem za občasného kousání do ocasní ploutve a do stran těla. V takovémto případě musíme samečka z akvária odlovit. Samotná inkubace (doba od oplození jikry do vykulení plůdku) trvá asi 8 – 9 dnů při teplotě 29 – 30°C. První 2 – 3 dny stráví samička, někdy i oba partneři, většinu času na odlehlejším nerušeném místě, většinou v koutě akvária u zadní stěny. Od 6. až 7. Dne péče o výtěr jsou larvy brány do tlamky jen při nebezpečí nebo přes noc. Po 8. Až 9. Dnu mláďata definitivně spotřebovala zásoby žloutkového vaku a začínají samostatně přijímat potravu. Po 14 – 21 dnech se mateřský instinkt dospělých ryb zcela ztrácí. V této době bychom měli mladé přelovit do jiné nádrže, se stejnými fyzikálně – chemickými parametry vody. Při dobré péči a výživném krmivu dorostou rybky po dvou měsících do velikosti asi 2 cm.
Pokud Vás zajímají další informace o této rybičce, přečtěte si následující články:
Satanoperca v přírodě a akváriu část 1. (autor Radek Bednarczuk)
Satanoperca v přírodě a akváriu část 2. (autor Radek Bednarczuk) 
