Články - obsah článku

Tento druh popsal v roce 1992 NG & Kottelat jako Betta livida. K samotnému popisu lze vyslovit kuriózní připomínky, ale o tom se blíže zmíním při jiné příležitosti. Zde bych chtěl jen uvést, že status druhu se zdá být přinejmenším pochybným. O tom jsem se již zmínil, v roce 1999 a uvedl, že nepatrné barevné rozdíly, podle mého názoru, neopravňují k odtržení druhu od druhu Betta coccina. Dalo by se diskutovat, zda je možné tuto formu pojmout jako poddruh. Ponechám-li stranou chybějící morfologické rozdíly, nezjistil jsem ani v chování obou forem žádné podstatné rozdíly.

Betta livida, stejně jako Betta coccina, dosahuje celkové délky těla až 6 cm. Samečkové bývají zpravidla o 0,5 cm delší než samičky,u kterých se celková délka udává kolem 5,5 cm. K tomu ještě samečkové mají širší ploutve, jak je patrné z přiložených snímků. Betta livida se dožívá stáří čtyř let a tím dosahuje daleko vyššího věku než ostatní pěnová hnízda budující bojovnice z formového okruhu B. Splendens.

Normální zbarvení Betta livida se vyznačuje třemi tmavočervenými podélnými pruhy. Tyto pruhy jsou typické pro většinu bojovnic ze skupiny Betta coccina. Při normálním zbarvení samečka Betta livida není zpravidla vidět žádná postranní skvrna. Tato skvrna je podstatně nenápadnější než u druhu Betta brownorum a Betta coccina. U samiček Betta livida tato skvrna chybí úplně a nevyskytuje se ani sporadicky jak je tomu u některých samiček variant Betta brownorum. Mladé ryby Betta livida mají naopak typickou a nápadnou bílou čelní skvrnu. Tak jako u některých ryb a také u některých labyrintek jedná se u této skvrny o orgán citlivý na světlo. Oční duhovka je hnědočervená až černá, za dobré pohody ryb může její nápadné zbarvení zářit tyrkysově až kovově zeleně. Obličejová maska sestává z pokračování tří podélných tělových pruhů. Jen zřídka je plně prokreslena, většinou jsou jen rty tmavě orámovány. Slavnostní nádherné zbarvení s modrou nebo zelenou boční skvrnou, která může být i jednoduše tmavohnědá nebo černá, vykazují u Betta livida výlučně jen samečkové. Uvádět však tento fakt jako kritérium druhu zachází příliš daleko. K tomu ještě přistupuje skutečnost, že barevné vnímání skvrny je závislé na druhu použitého osvětlení. Betta coccina má čistě červeně zbarvené břišní ploutve bez bílých hrotů. Pro určení tohoto druhu je důležitý znak, neboť Betta livida bílé hroty břišních ploutví má. S tímto znakem se tato forma podobá Betta tussyae.

U mladých jedinců Betta livida je zbarvení těla hnědavé, nebo jako u starších ryb, vínově červené. Také i ploutve jsou tmavě červené. Nepárové ploutve jsou bíle lemovány a vyznačují se světle modrým nebo bílým tečkováním s krátkými proužky. Mladí jedinci nemají při slavnostním zbarvení zářivé tečkování v ploutvích.

Při námluvách se u samečků objeví dva světlé pásky, které vedou od hlavy až ke kořeni ocasu. V tomto období viditelná postranní skvrna je ohraničena a působí dojmem oční skvrny. Podélná pruhová kresba je většinou svátečním zbarvením překryta. Světlé pruhy na žaberních víčkách přecházejí do podélných pásků po stranách těla. Mimo toho se ještě na žaberních víčkách objevují dva kovově červené příčné pruhy, které však vzhledem k celkovému červenému zbarvení nijak zvlášť nevyniknou. Barva těchto pruhů může být částečně i bronzová až zlatavá.

Samičky jsou z počátku jednobarevně hnědé, během námluv a náznaku páření nebo krátce poté příčně pruhované.

Při zbarvení v období tření působí postranní skvrna u samečků Betta livida velmi nenápadně a je k rozeznání jen při důkladném pohledu. U samičky se v této fázi objevuje pět až osm příčných pruhů. Během péče o potomstvo se u samečka opět projeví podélná pruhovaná kresba bez oné tmavé skvrny.

Betta livida je v úlekovém zbarvení vybledle světle hnědá s ploutvemi jen slabě červeně zbarvenými. Místo podélného pruhování se objeví až osm příčných pruhů a postranní skvrny u samečků zmizí zcela.

Ve věku přes tři roky jsou Betta livida vybledlé barvy, červená se mění na hnědou, postranní skvrny mizí a podélné pruhování je jednobarevně šedé. Zbarvení samečků po druhém roce věku přestává být matové, ale často plošně zeleně třpytivé. Ploutve zůstávají červené, stejně jako u Betta coccina. V tomto věku již přestávají být tyto ryby plodné.

V přípravách na tření začne sameček se stavbou pěnového hnízda. Toto hnízdo je většinou u hladiny pod listem některé z rostlin, neno výjmečně v dutině nebo jeskyňce pod hladinou. Jako všechny pěnová hnízda stavící labyrintky, zhotovuje i sameček Betta livida své hnízdo ze vzduchových bublinek a jeho stabilita je závislá na kvalitě vody, která musí bý měkká a kyselá bez organické zátěže. Teprve když je hnízdo hotovo, smí se samička k samečkovi pod ním přiblížit. V době páření brání Betta livida svoje revíry stejně vehementně jako ostatní bojovnice. Při takovýchto potyčkách může snadno dojít k poranění ploutví nebo šupin. V nejhorším případě dojde během několika sekund ke zničujícímu souboji, při kterém může být vetřelec i usmrcen. Chráněný revír není velký, většinou má průměr asi 40 cm.

Sameček Betta livida očekává většinou svoji partnerku pod pěnovým hnízdem nebo ji pluje s roztaženými ploutvemi naproti, zůstane před ní stát a svoje tělo ohýbá do tvaru L.

Tmavá skvrna na straně temně rudého těla není v tuto chvíli téměř vidět. To je jeden z mála rozdílů od Betta coccina a tím také od Betta brownorum.

Sameček v tuto chvíli pluje po straně, takže boční skvrna je pro samičku viditelná. Po tomto bočním imponování pluje sameček pozpátku zpět k hnízdu a pokouší se samičku přilákat. Pokud je samička připravená ke tření, následuje samečka se staženými ploutvemi, vrtí tělem i ploutvemi nebo se vstřícně pokládá na stranu. Tato fáze námluv trvá, stejně jako u Betta coccina, čtyři až pět hodin.

Před pářením probíhá mnoho náznaků páření, během samotného tření již jen zřídka, ale po skončení výtěru těchto náznaků opět přibývá. To je však typickým jevem u všech labyrintek.

K páření Betta livida připlouvá samička k boku samečka. Tato pravá páření probíhají v typickém obemknutí samičky v břišní oblasti samečka. Avšak u těchto štíhlých ryb přesahuje ocasní ploutev samečka daleko přes tělo samičky.

Po vyloučení pohlavních produktů zůstává samička ve strnulé pozici asi 5-20 sec., zatím co sameček jen asi 4-5 sec. Při každém výtěru je vyloučeno 100 jiker a samička je prsními ploutvemi přitiskne k břichu, čímž zabrání jejich klesnutí ke dnu. Sameček poté vezme od samičky všechny jikry do tlamky a u hladiny je obalí pěnou. Následuje jejich doslovné vplivnutí do hnízda. Po procitnutí ze strnulosti se samička snaží posbírat ke dnu spadlé jikry. Ty jsou potom oběma partnery vplivnuty zpět do hnízda. Mezi jednotlivými výtěry sameček pokračuje s vylepšováním hnízda, zatím co samička odpočívá.