Články - obsah článku

Základem při založení rostlinného akvária je samozřejmě samotné akvárium. Sice se říká, že i s malým kašpárkem se dá hrát velké divadlo, nicméně pro dobrý výsledný efekt bych se spíše držel hesla: "Větší je lepší". Osobně bych doporučil držet se dvou pravidel. První se týká výšky, která by neměla být příliš veliká (obvykle se udává max. 50 cm). Při větší výšce je již problém akvárium prosvětlit klasickými a obvykle používanými zářivkami, jelikož se zvyšujícím se vodním sloupcem intenzita světla rychle klesá a tak především kobercové rostlinky, které jsou ozdobou každého akvária, budou trpět nedostatkem světla. Lze samozřejmě použít jiné světelné zdroje, avšak jejich cena a složitost montáže výrazně stoupají. Druhé pravidlo se týká šířky akvária (vzdálenost mezi čelní a zadní stěnou). Tentokráte platí - čím větší, tím lepší, neboť velká šířka akvária dělá skutečně hodně. Pořídíte-li si akvárium s malou šířkou, máte dvě možnosti. Buď budete muset rostlinky nasadit jen v úzkém pásu podél zadní stěny a nebo budou až k čelnímu sklu a rybky nebudou mít kde plavat. Ani jedna z uvedených možností není příliš estetická. Záleží samozřejmě na vašich možnostech, ale nebál bych se šířky akvária alespoň 60 cm.

Ke každé nádrži je potřeba také nějaká technika. Pro rostlinné akvárium je velmi důležité osvětlení. Kvůli dostupnosti použije většina z vás pravděpodobně klasické zářivky. O volbě správných zářivek se vedou na diskusních fórech každou chvíli vášnivé polemiky s nejasným závěrem. Vyplývá z nich, že množství lumenů (jednotka světelného toku) není pro rostliny rozhodujícím parametrem. A už vůbec ne příkon ve wattech. Kvůli nedostupnosti jiných relevantních údajů osobně doporučuji držet se množství lumenů. Volíme tedy zářivky, které mají na daný příkon největší světelný tok v lumenech. Vhodnou volbou jsou např. zářivky Osram Lumilux nebo podobné typy od jiných výrobců. Dalším parametrem zářivky je její barevné spektrum udávané v kelvinech. Obvyklými, běžně dostupnými teplotami jsou 2700 K - 6000 K. Platí, že nižší hodnota označuje světlo teplejší, tedy více do žluta. Zářivky jsou typově označovány 827 až 860, kde poslední dvojčíslí uvádí zmíněnou teplotu. Vhodný světelný tok se pohybuje někde kolem 50 a více lumenů na litr skutečného objemu vody. Uvedené hodnoty jsou orientační, každý by měl udělat pár pokusů, aby zjistil, jaká intenzita světla jeho akváriu nejvíce vyhovuje. Při tvorbě krytu je tedy vhodné do něj dát více zářivek a podle potřeby pak jednotlivé zářivky vypínat či zapínat. V dnešní době bych doporučil osazení elektronických předřadníků, které jsou na tom cenově již poměrně dobře. Jejich výhodou je delší životnost takto napájené zářivky, nižší spotřeba elektrického proudu a výrazně nižší vyzařování tepla do okolí oproti klasickým tlumivkám. Dobře bych si pak rozmyslel nasazení předřadníků pro dvě a více zářivek. Tímto se vám totiž částečně uzavírá možnost změny intenzity osvětlení, jelikož vždy musíte vypnout či zapnout několik zářivek najednou.

Kromě světla hraje důležitou roli filtrace. Pokud chcete akvárium s opravdu velkým množstvím rostlin a pár rybkami, vystačíte si se slabým filtrem, který zajistí proudění vody, které je důležité pro přenos živin k rostlinám. Pokud plánujete větší počet ryb, vyplatí se filtr s větším objemem. Myslím, že ideální je na to pamatovat již při zakládání nádrže a filtr vytvořit jako součást akvária za skleněnou přepážkou. Druhou, poměrně levnou a účinnou možností, je vytvořit skleněný filtr vedle nádrže. Sám například používám externí filtr vedle akvária, který funguje na principu spojených nádob. Dané řešení má velikou výhodu v tom, že stačí použít slabé čerpadlo (je levné a tiché), a díky tomu, že se nečeří hladina, nedochází ke ztrátám na CO2. Ve filtru je místo na 25 litrů filtrační hmoty a také na techniku v podobě reaktoru CO2 a topítek. Cena se pohybovala pod hranicí dvou tisíc, což je cena např. filtru Tetratec EX700, jehož objem je ale výrazně menší (4 litry). Průtok filtrem u rostlinné nádrže by se měl pohybovat kolem poloviny jejího objemu za hodinu. Jako filtrační náplň doporučuji obyčejný biomolitan. Rozhodně trvale nepoužívejte aktivní uhlí a ani rašelina není příliš vhodná kvůli nerovnoměrnému uvolňování svého obsahu a baktericidním účinkům.

Vhodným technickým doplňkem pro rostlinné akvárium je zařízení pro přihnojování pomocí CO2. Předem upozorňuji, že přes nezanedbatelné výhody není nutné pro každé rostlinné akvárium. Jednou z výhod je stabilizace CO2 ve vodě na úrovni potřebné pro dobrý růst rostlin. Zvláště pokud je v akváriu hodně rostlin a málo ryb, je ve vodě CO2 nedostatek. Při dostatku CO2 se bude rostlinám lépe dařit, budou hezčí, větší a také zbude méně prostoru pro řasy. Další výhodou je stabilizace pH vody. V akváriu bez sycení CO2 se hodnota pH většinou pohybuje poměrně vysoko (samozřejmě záleží na zdroji vody a na tom, zda nejsou k dispozici jiné zdroje CO2, nebo zda se nepoužívají jiné látky pH snižující). Pokud budeme sytit CO2, tak se pH stabilizuje na nižší úrovni, při které rostliny lépe prospívají, a která také vyhovuje i většině ryb (nepředpokládám, že se někdo bude snažit chovat např. tlamovce, kteří mají rádi vysoké pH, v rostlinné nádrži)

Rozhodnete-li se používat CO2, přimlouval bych se za metodu sycení z tlakové láhve (nebo jiného stabilního zdroje) a ne za použití kvasnic. Při použití kvasnic totiž nejste schopni zajistit stabilní přísun CO2, pH pak lítá nahoru a dolů a rybám to škodí. Také doporučuji koupit digitální pH metr (nejlevnější stojí něco přes tisíc korun), jelikož kapkové testy k měření pH jsou téměř k ničemu, obzvláště v oblasti pH 6,8 a vyšší (zelená barva). Koncentraci CO2 pak zjišťujete právě z hodnoty pH a dKH (uhličitanové tvrdosti) vody. Pokud si budete svůj CO2 set stavět doma na koleně (vřele doporučuji), je základem kvalitní jehlový ventil, aby byla později možná opravdu jemná regulace dávky CO2. Vhodné je použití elektromagnetického ventilu, který na noc uzavře přívod CO2 a šetří plyn. Často doporučované zapojení na spínací hodiny společně s osvětlením není rozhodně ideální. Na základě vlastního měření pH (přesným pH metrem) si stanovte, jak se u vás pohybuje koncentrace CO2 a jak se tedy bude elektromagnetický ventil vypínat a zapínat (např. u mě se přívod CO2 zapíná až několik hodin po zapnutí osvětlení).

Zajímavou vychytávkou je řídicí jednotka na CO2 (ta ale není podmínkou). Osobně ji používám k plné spokojenosti. Výhodou je např. permanentní měření pH, díky čemuž můžete pH zjistit jedním pohledem kdykoliv potřebujete. Jelikož je každé akvárium živý organismus a v čase se mění, mění se i pH (např. díky rozdílné aktivitě rostlin a živočichů). Člověk pak musí čas od času pH zkontrolovat, jestli je stále v žádaném rozmezí. Pokud použijete řídící jednotku, tak ta dělá vše za vás a rybám nehrozí např. otrava CO2. Na jednotce se dá také nastavit alarm pro případ, že se pH z nějakého důvodu vymkne žádanému rozmezí. Jedinou nevýhodou řídící jednotky je její cena. Za přístroj od Sery dáte aktuálně kolem 8500,- Kč, ale dá se pořídit i od jiných výrobců v cenách již okolo 4.800,- Kč. Pokud používáte tlakovou láhev je velmi důležitý kvalitní reaktor (zvláště při využití řídící jednotky). Jednak umožňuje rozpuštění veškerého CO2 a tím prodlouží interval plnění láhve, ale co je ještě důležitější, zajistí mnohem rychlejší rozpouštění CO2 ve vodě. Pokud by rozpouštění trvalo dlouho, řídící jednotka by díky veliké setrvačnosti nebyla tak účinná při stabilizaci pH.