Články - obsah článku

Tato ryba bývá často doporučována, jako jedinečný likvidátor řas, ne každý prodejce ale upozorní na její specifickou povahu a nároky. Ačkoliv budí nadšení svými schopnostmi zbavit akvárium nechtěných fytoorganismů nebo úděs svým temperamentem, je to ryba jako každá jiná.

Gyrinocheilidae je velmi malá čeleď, která se sestává z jednoho rodu se třemi druhy. Nejběžnějším druhem je Gyrinocheilus aymonieri, dále pak Gyrinocheilus pennocki a Gyrinocheilus pustulosus.

Vyskytuje se v hojném počtu ve všech středních a velkých řekách severní Malajsie, Thajska, Kambodže a severní Indie, žije i ve stabilních stojatých vodách větších rozměrů v oblastech s častými záplavami. V její domovině jsou dospělé ryby prodávány k jídlu v obchodech a z mladých se dělají rybí paštiky.

V přírodě dorůstají do velikosti 28 cm, v akváriu málokdy přesáhnou délku 15 cm. Tělo je podlouhlé, štíhlé, vřetenovité, z profilu mírně prohnuté. Základní zbarvení záleží na podmínkách a náladě ryby v různých odstínech hnědošedé barvy. U mladých ryb se od čumáku přes oči, boky až k ocasu táhne tmavý pruh s dvěmi řady tmavohnědých patek, na hřbetě zpravidla 11 nepravidelných tmavých skvrn a dolní část těla je krémově žlutá nebo světlehnědá. Na ocasní ploutvi několik nepravidelných hnědých skvrnek. V délce kolem 8 centimetrů podélný pruh začíná mizet a na každé šupině se objevuje výrazný hnědý flíček. Dospělé ryby jsou jednolitě tmavohnědé až černé. Při souboji dospělé ryby zesvětlají a objevují se opět tmavohnědé fleky a někdy i podélný pás. Jsou prodávány také jednotně žlutě zbarvené ryby nebo žluté s různými tmavými fleky, vzniklé křížením mezi tmavou a žlutou variantou. Oči jsou však vždy černé, nejsou to albíni.

Občas se v prodeji mezi Gyrinocheilus aymonieri objeví také G. pennocki, která je v mládí méně kontrastně zbarvená a má na rozdíl od G. aymonieri na všech ploutvích zřetelné tmavé, husté tečky. Jednoznačně jsou rozlišitelné podle počtu paprsků v hřbetní ploutvi. G. aymonieri jich má devět a G. pennocki deset. Zásadní rozdíl v chování, nárocích ani vzhledu není.

Stavba těla je neuvěřitelně přizpůsobena prostředí a typu potravy , kterou se přísavky živí. Slizovité hmoty není třeba okusovat ani žvýkat, proto zmizely tradiční zuby, čelisti se zachovaly pouze ve zbytkovém stavu, chybí některé části lebečních kostí.

Jedinečně se vytvořily speciální dýchací orgány. Z každé strany hlavy nad skřelemi je průduch vedoucí k žábrám , takže ryba může být neustále pevně přisáta. Protože jsou dýchací kanálky poměrně úzké a prochází jimi jen nevelké množství vody, pomocí speciálních svalů při jejich ústí udělá ryba 160 až 240 "nádechů" za minutu. Takováhle intenzita dýchání je u ryb zcela výjimečná, ale jejich nároky na rozdíl od ryb s podobnou dechovou frekvencí na obsah rozpuštěného kyslíku ve vodě nejsou nijak zvlášť mimořádné. Thajky dýchají přes průduchy i v době, kdy odpočívají a přísavnou tlamku stáhnou. Přesto potěr prvních několik týdnů života, než se mu vyvine přísavná tlamka, dýchá stejně, jako normální ryby. Přísavná tlamka je neobvykle velká a masitá. Ryba s její pomocí nejen seškrabuje mikroorganismy z povrchu a dokáže otáčet jednotlivé kamínky tak, aby je očistila ze všech stran, ale také se může velmi pevně přisát k podkladu, aby si odpočinula v prudce proudící vodě. Vzhledem k množství přijímané potravy je zcela mimořádně přizpůsoben trávící trakt - 14x přesahuje délku ryby. Plynový měchýř, přestože je vyvinut normálně, rovnovážnou funkci neplní. Pokud ryba není přisátá k podkladu, plave velmi prudce bleskurychlým pohybem, nedokáže ve vodě volně "stát" jako ryby s normální funkcí plynového měchýře. Je to obecně jedna z nejrychlejších ryb vůbec, z akvária je neobyčejně těžce odlovitelná.