Články - obsah článku

Článek   Komentáře   Seznam článků   |<   <<   >>   >|  
Toxotidae - Střikounovití
Jan Kolda
(na AKVARKO.cz vyšlo 23.3.2016)
Jedná se o poměrně malou čeleď obsahující 7 druhů, (T. jaculatrix, Pallas, 1767 - stříkoun lapavý; T. blythii, Boulanger, 1892 - s. pruhovaný; T. chatareus, Hamilton, 1822 - s. pětitrnný; T. kimberleyensis, Allen, 2004 - s. západoaustralský; T. lorenzi, Weber, 1910 - s. Lorentzův, T. microlepis, Günther, 1860 - s. drobnošupinný; T. oligolepis, Bleeker, 1876 - s. molucký). Čeleď je zajímavá především neobvyklým způsobem obstarávání potravy. Zoologické slovo "Toxotes" v překladu znamená lučišník. Podobně se nazývá i v jiných jazycích, anglicky zní Archer fish, malajsky – sumpit (šipka z foukací píšťaly).

Jejich domovina se rozkládá v oblasti jihozápadní Asie a Oceánie, Polynésie. Od pobřeží i vnitrozemí Indie, Sri Lanky, na východ až k Filipínám, na rovníku souostroví Palau, dále v jižní a centrální Nové Guinei, Papui, Šalamounových ostrovech, Vanuatu, na jih až do Indonésie po severní Austrálii v oblasti Kimberley. Obývají většinou braktické vody u ústí řek a mangrovy, vyskytují se i v otevřeném oceánu (pelagická zóna), ale též pronikají i hluboko do sladkých vod, zavlažovacích kanálů, jezer.

Souostroví Palau


Chované ryby jsou obecně menší 5 - 12 cm, volně žijící mohou běžně dosáhnout velikosti 15 - 40 cm a váhy 750 g. (Některé druhy se občas prodávají na trzích jako konzumní ryby. Jak velké jsou populace a jaký dopad na ně má rybolov, není známo) Tělo mají vysoké, ze stran silně zploštělé, plochý hřbet a hluboce zakřivené břicho. Barvy jsou stříbro-olivové, až žlutavé, většinou se 4 - 6 příčnými černými pruhy, nebo skvrnami. Mají horní špičatá rozeklaná ústa, dolní čelist vyčnívá. Oči jsou značně velké. Dožívají se podle druhu 8 až 20 let.

Tlamka


Stříkounovití jsou charakterističtí svojí dovedností vystříknout ústy soustředěný paprsek vody na svoji kořist a přesně ji zasáhnout na vzdálenost 1,5 m. O odhalení mechanismu se zasloužil v roce 2012 profesor Alberto Vailati se svými spolupracovniky z milánské univerzity. Název článku: Alberto Vailati, Luca Zinnato, Roberto Cerbino. How Archer Fish Achieve a Powerful Impact: Hydrodynamic Instability of a Pulsed Jet in Toxotes jaculatrix.

Způsob jakým vystřikují proud vody spočívá v dokonalém vzájemném pohybu žaberní dutiny a tlamky. Žaberní štěrbina je kryta kostěným víčkem a tlamka se vnitřní stavbou liší od ostatních ryb tím, že má na horním rtu úzkou rýhu. Pod rýhou má na spodní čelisti tlustý jazyk. Vodu nasaje přes žaberní dutinu do hrdla a uzavře ji kostěným víčkem. Zároveň přitiskne jazyk k hornímu rtu, čímž vznikne úzká trubice a spolu s prudkým stiskem žaberní dutiny vystříkne vodu z tlamky. Při výstřiku vysune tlamu lehce nad hladinu, aby proudu voda nekladla odpor. Na počátku vystříknutého proudu je vypuštěna větší kumulační kapka v níž se generuje energie celého proudu. Sílu vodního proudu způsobem kumulace generují o rychlosti až 3000 W/kg. Vodu mohou vystříknout i víc než 10 krát za sebou. Útok opakují, pokud se hned netrefí, nebo se kořist stále drží. Hmyz, který ryby srážejí, se vegetace drží silou v průměru desetkrát větší, než hmotnost jeho těla. Dospělé ryby dokáží proud vody vystřelit do vzdálenosti až 500 cm nad vodní hladinou, většinou se však pokouší o kořist ve výšce nejvýše 200 - 300 cm vzhledem ke své omezené přesnosti zásahu. Vzdálenost, kde kořist trefují hned na poprvé je v rozmezí 100 - 150 cm. Vodní proud u zkušených ryb nachází cíl s 99% přesností. S rostoucí vzdáleností se přesnost zásahu již zmenšuje. Přesné vystřikování proudu vody se mladé ryby teprve učí. Úspěšnost zásahu si ryba reguluje polohou svého těla vůči kořisti. Stříkouni jsou obdivuhodní ve svém pečlivém natáčení se do co nejvýhodnější polohy pro výstřik. Dospělí jedinci téměř vždy zasáhnout cíl na první pokus. Plavou těsně pod hladinou, kde doslova hlídkují kořist sedící na větvích nad vodou.

Záměr


Jejich tvar těla a barva jim přitom poskytuje tak skvělé maskování, že si jich kořist nevšimne. Před útokem se přiblíží těsně pod ní a snaží se útočit z nejkratší možné vzdálenosti. Upraví si svoji polohu a optimalizuje své zorné pole. Tímto polohováním snižuje velikost lomu světla mezi vzduchem a vodou, a zvyšuje šanci zásahu. Mají schopnost kompenzovat vizuální lom světla. Úhel překrytí jejich zorných polí je jen 15–30°. Dosahují toho zakřivením čočky v oku, kdy dovedou v určitém úhlu zaostřit obraz cíle z vody do vzduchu, aniž by museli brát na zřetel index lomu. Vodní proud vystřikuje v 30° úhlu k ose těla. Úhel výstřiku od vodorovné hladiny je tedy obvykle kolem 74°, ale stále jsou schopni přesně zasahovat cíl v rozmezí úhlů 45° až 90°. Ryby jsou též schopny rozlišit vzdálenost a velikost kořisti. Podle toho dokáží upravit množství a sílu vystřikované vody a šetřit tak energii. Jsou schopny perfektně odhadnout kam kořist dopadne a rychle k místu připlavou. Často kořist zachycují ještě nad hladinou. Stříkouni loví většinou v malých hejnech a pokud by se lovec zpozdil o kořist by jej připravil další jedinec z hejna. Ryby se vzájemně sledují, využívajíc sociálního učení. Pozorují při lovu chování jednotlivých členů. Odezírají, jakou taktiku lovec použil, aby si zlepšili svoji vlastní úspěšnost lovu.

Jsou schopni si pro kořist také vyskočit až 30 cm nad hladinu. (Je nutno na to při chovu pamatovat.) Skákání je však energeticky náročnější, než vystřikováni vody a nelze jej opakovat vícekrát za sebou. Navíc výskok nad hladinu s sebou nese i riziko, že by se sami mohli stát kořistí. Často tak nízko sedící kořist výstřikem pouze omráčí a následně pro ni vyskočí a odtrhnou ji, pokud se pevně drží podkladu. Eliminují tím její ztrátu. V přírodě využívají přílivu a odlivu, kdy při přílivu se mangrovy z větší části zaplavují a rybám to umožní se dostat k potencionální kořisti co nejblíže. Stříkouni toho plně využívají a do mangrovů připlouvají hlavně za přílivu. Až 90% potravy se u nich skládá především z hmyzu, zbylá část potom z korýšů a rostlinné potravy, většinou poupat rostlin visících nad hladinou. Jsou schopni lovit i malé rybky a vše, co najdou při hladině.

Výstřik


Pohlavní rozdíly mezi samcem a samicí není nijak patrný a je těžké je od sebe rozeznat. Samce lze poznat podle genopodia. K rozmnožování dochází v období dešťů. Pár, za přítomnosti dalších se většinou tře u hladiny v mělké vodě, v moři většinou na korálových útesech, kdy samec nahání samičku a snaží se ji genopodiem oplodnit. Při tření samice uvolní kolem 20 000 -150 000 jiker o velikosti 0,4 mm, volně plovoucích u hladiny, které se rychle rozptýlí po okolí. V zajetí je tření obtížné a daří se zatím jen u několika druhů. Pro úspěšné tření je potřeba v nádrži chovat více ryb. Množství jiker v zajetí bývá (u menších ryb) menší v množství 1500 - 3000 ks. Jikry je potřebné ihned odlovit, nebo přelovit ryby, jinak jim jikry padnou za potravu. Potěr se podle teploty líhne cca po 12 hodinách. Po dalších 12 dnech se rozplave a je třeba jej krmit drobným živým později i umělým krmivem, které sbírá pouze při hladině. Živou potravu nejsnáze přijímá, je však potřeba jej včas přivyknout na umělou potravu, jinak hrozí, že na živé potravě bude příliš lpět a umělou nepřijme.

Mladé ryby mají jasně zářivou (iridescentní) žlutou barvu, která jim v zakalené vodě umožňuje se v mládí držet v hejnu. Skvrna s růstem časem mizí. Mladé ryby tolerují sladkou vodu, pro dlouhodobý chov je třeba vodu přisolit na 1-2%. Odpovídá to zhruba 7 až 15 čajovým lžičkám soli na 10 litrů vody. Zvláště mladší ryby přežijí po delší dobu ve sladké vodě, ale aby tyto ryby dlouhodobě prospívali, je zapotřebí poloslané prostředí. Nemají rády častou výměnu vody za čerstvou. Pohlavní dospělosti začínají dle druhů dosahovat od 1-2 let. V 6 měsících asi o velikosti 2,5 cm jsou již schopny napodobováním dospělých dobře vystřikovat vodu. Vodní proud nebývá ještě dostatečně silný a nejsou ještě přesné, aby byly schopny ulovit všechen hmyz, zvláště ten, který se pevněji drží podkladu a nachází se v méně výhodných pozicích. V přítomnosti agresivních dospělých, tudíž nemají šanci sraženou potravu včas získat pro sebe. Nezbývá jim, než si dalším pozorováním zlepšit strategii lovu. Proto během této doby loví v malých školících se skupinkách stejně starých jedinců, aby vzájemně získaly zkušenosti, poučily se a zároveň si zvýšily šanci, že alespoň jedna z nich zasáhne svůj cíl a dosáhne kořisti.

Při chovu je doporučený objem vody na 1 dospělou ryby je 100 L vody. (Minimum se uvádí 55l na malou rybu.) Je lepší dát přednost větší ploše vodní hladiny před hloubkou (u menších ryb stačí i 30 cm). Nádrže jsou vhodné vysoké (s nižší hladinou) umožňují dostatečný vzdušný prostor nad vodní hladinou typu paludária s rostlinami nad vodní hladinou, kde mohou vyhlížet svoji kořist. Potřebují otevřený prostor k plavání v kombinaci s hustěji osázenými plochami poskytujícími úkryt. Rostliny je třeba volit takové druhu, které přežijí v braktické vodě. Na dně je vhodný písek, nebo jemné oblázky. Kořeny a kusy naplaveného dřeva poskytují úkryty a simulují braktické ústí řek pokryté mangrovy, kde hledají svoji potravu. Je potřeba počítat s možností výskoku přes 30cm nad hladinu a nádrž vhodně zakrýt, nebo jinak zajistit.

Mangrový Palau


Celá čeleď je sice všežravá, hlavní složkou je však hmyz (mouchy, kobylky, mouční červi, komáři, pavouci atd.). Při chovu je lze částečně přivyknout i na umělá krmiva a rostlinnou potravu, kterou sbírají jen z hladiny. Potravu, která se potopí pod jejich úroveň, téměř nevidí a ignorují. Při nižších teplotách rychle ztrácí chuť k jídlu.

Dospělé ryby oproti mladým již potřebují větší salinitu vody a nesvědčí jim častá výměna zvláště čerstvé vody. Necítí-li se dobře, jejich zbarvení nabývá tmavších odstínů. Je tedy vhodné vodu dosolit. Doporučená salinita při chovu je okolo 3 - 10g/l, uvádí se i 5 - 20g/l. (Průměrná salinita mořské vody je asi 36 ‰, Baltské moře - 4 g/l, Černé moře - 19 g/l, Středozemní moře - 38 g/l, Rudé moře - 42 g/l, Tichý oceán v místě výskytu stříkouna má v rozmezí 33,5 - 35g/l, braktická voda 0,5 - 30 g/l). PH vody se dle druhů pohybuje od 7°do 8,5°, teplota 24° - 32°C a jsou spíše teplomilnější. Tvrdost 10 - 20 dGH. Důležitá je výkonná filtrace, protože si nárokují značně čistou vodu.

Ryby rostou poměrně rychle. Chované v hejnu stejně velkých ryb nemívají žádné větší problémy. Mohou se však vyskytnout dominantní jedinci, napadající menší ryby. V dospělosti bývají k sobě agresívnější. K ostatnímu osazenstvu stejné velikosti nejsou agresivní, není však vhodné je příliš kombinovat s dalšími rybami, protože jsou schopni brzo ovládat smíšená společenství. Rivalita k příbuzným druhům je značná a nelze chovat v jedné nádrži dva druhy stříkounů. Ve velkých veřejných nádržích jsou to pro svůj způsob lovu velmi oblíbené ryby. Jakým způsobem se u nich vyvinula schopnost stříkání zůstává zatím nevyjasněné.
Text: Jan Kolda
 
Komentáře k článku:
K tomuto článku nebyl dosud napsán žádný komentář.
Vložit nový příspěvek do diskuze
Článek   Komentáře   Seznam článků   |<   <<   >>   >|