|
Atlas ryb - výpis čeledi
|
Čeleď: Tetraodontidae - čtverzubcovití |
 Čtverzubec Schoutedenův
Většinou se jedná o mořské ryby, rozšířené ve všech tropických a subtropických pobřežních vodách Indického, Pacifického, Atlantického oceánu. Několik druhů obývá brakické vody a asi šestina druhů žije trvale ve sladkých vodách Afriky (povodí Konga, Nilu, Tanganika) a jižní a jihovýchodní Asie a Indie. V akváriích jsou nejčastěji chované druhy rodu Tetraodon. Tyto dlouhověké a inteligentní ryby se v průměru dožívají 5 až 8 let, ale i 10 let není výjimkou. Jejich chov není jednoduchý. Jsou náročnými chovanci nevhodnými pro začátečníky. Mají značně variabilní požadavky na životní prostředí druh od druhu. Značně odlišnou mají velikost a agresivní chování.
Tělo mají krátké, zavalité kyjovitého tvaru pokryté holou kůží bez pravých šupin. Několik druhů má po těle v kůži zanořené drobné kostěné trny různých tvarů se třemi hroty, které za klidu směřují vzad. Zajímavostí jejich genetiky je, že mají v genomu pouze 365 megabází, nejméně z obratlovců. Genetická informace je u nich uložena s minimem vmezeřených nekódovaných sekvencí - prázdných míst. Další zajímavostí je, že mají jen 14 obratlů oproti ostatním rybám. Nemají pancíř ani žebra, postrádají hřbetní osten a břišní ploutve. Ostatní ploutve jsou relativně malé. Ocas je krátký a štíhlý, slouží pouze k ovládání směru. Pohybují se rychlým vlněním dozadu posunuté hřbetní ploutve a za podpory řitní a prsních ploutví, které zároveň ženou vodu do štěrbinovitých žaberních otvorů zredukovaných na tři oblouky. Využití tohoto způsobu plavání je pro ně úspornější než pohyb celého těla a umožňuje i couvat. Bez problémů vycouvají z nejrůznějších dutin. Nejsou sice zdatnými plavci, plavou pomalu, ale jsou obratní a umí se otočit na místě. Charakteristické jsou pro ně zobák připomínající úzká ústa. Na čelistech mají ostré srostlé nepravé zuby v podobě zkosených desek, které neustále dorůstají. Mezi (na obou čelistech) srostlými deskami na levé a pravé straně je znatelná mezera, odtud jejich název tetra - odon = čtver - zubec. Čelisti ovládají silné svaly, kterými dokáží snadno drtit tvrdé schránky měkkýšů, členovců i korálů. Plynový měchýř mají spojen s jícnem. Oči čtverzubců jsou vyvýšeny nad tělo. Jsou velmi pohyblivé a pohybují se nezávisle na sobě. Vykrývají tak širší zorné pole svého okolí včetně prostoru za sebou. Oči regulují množství dopadajícího světla na sítnici prostřednictvím změny pigmentace. I přesto mohou být citliví na vysokou intenzitu světla. Je proto vhodné částečné zastínění nádrže, nebo snížení intenzity osvětlení. Dokáží měnit barvu kůže podle prostředí. Nepřirozené zbarvení tmavých skvrn může signalizovat onemocnění. Pohlavní rozdíly jsou u většiny druhů obtížně rozpoznatelné, často nebyly přesně popsány. Samička je většinou větší a plnější než sameček. U rodu Carinotetraodon je sameček odlišně zbarvený, na břiše a na hřbetě má kožní lem.
Při ohrožení rychle napumpují vodu, nebo vzduch do roztažitelné části vakovitého výběžku jícnu. Někdy tak i vyrovnávají vnější a vnitřní tlak. Tělo se tím změní na mnohonásobně velkou kouli, zároveň se vztyčí případné kožní trny. Tenký zranitelný ocas ohýbají dopředu a přitahují k boku. U několika sladkovodních druhů je vyvinuta na zadní části těla tmavá skvrna v podobě falešného oka. Má za úkol snížit nápadnost pravého oka a odvrátit od něj nebezpečí útoku. Opticky zastrašují predátora větším vzhledem. Tuto obrannou reakci mohou doprovázet ještě skřípavé zvuky. Pohlcenou vodu stáhnutím trávicí trubice dokáží naráz vypustit proti útočníkovi. Tyto nečekané reakce většinou útočníka odradí od útoku. Při nafouknutí vzduchem vyplave na hladinu břichem vzhůru a může mít následně potíže s jeho zpětným vypuštěním. Staly se již případy následného úhynu. Při odlovu používejte nádoby a nevytahujte ryby nad vodní hladinu. Ryby to traumatizuje, pokud se nafouknou spolykáním vzduchu, může transport končit uhynutím. K přepravě použijte pevné nádoby, snadno ostrými zuby a trny poškodí i zdvojený plastový sáček. Dospělé jedince přepravujte samostatně, mladé lze v malém množství přepravovat pohromadě. Při nákupu vybírejte ryby bez nafouklého nebo propadlého břicha.
V tkáních některých jedinců se nachází alkaloid tetrodotoxin, nazvaný podle nich. U sladkovodních druhů byl nalezen příbuzný jed saxitoxin u druhu Tetraodon cutcutia. Hodně druhů má výrazné zbarvení signalizující jejich pasivní jedovatost. Není přesně známo jaké orgány, kdy a v jaké koncentraci jej obsahují. Jedovaté jsou především vnitřnosti, pohlavní orgány a kůže. Toxin produkují bakterie nejvíce Vibrio alginolyticus, dále i Pseudomonas. Žijí s nimi paraziticky, nebo symbioticky a kolonizují nejvíce trávicí soustavu ryb. Nejčastěji se tyto bakterie vyskytují na řasách nebo v kořisti (korýších měkkýších), kterou se ryby živí, toxin se následně hromadí v jejich těle. Jsou tedy jedovatí až druhotně. Někteří jedinci mohou být jedovatí jen v některých lokalitách a určitém období, především v době rozmnožování. Ryby chované v chráněných nádržích proto jedovaté nejsou. Tetrodotoxin je mimořádně stabilní, ve vodě málo rozpustný, smrtelně jedovatý neurotoxin nemající dosud protijed. Selektivně blokuje přenos nervových signálů, dochází tak k obrně svalů, hlavně dýchacích a končetin. Příznaky otravy se dostavují již za 3 až 45 minut po konzumaci. Projevují se píchavou bolestí na rtech a krku, brněním končetin, snížením tlaku, nevolností, závratěmi, bolestivými poruchami dýchání, až k celkové paralýze. Smrt nastává v důsledku poruchy dýchání udušením. Pokud postižený tuto fázi přežije, ochrnutí po určité době bez následků odezní. Tetrodotoxin se objevuje u dalších, především mořských živočichů, ploutvenek, plžů, ostnokožců, korýšů, chobotnic, ryb čeledí Molidae, Diodontidae, Canthigasteridae i některých amerických mloků. V Japonsku se druh Takifugu vermicularis - čtverzubec skvrnitý s oblibou konzumuje pro údajně příznivé účinky a jako důkaz odvahy. Dochází ročně k několika otravám, končících z 60 % smrtí následkem neodborné přípravy. V Evropské unii předpisy nedovolují produkty vyrobené z jedovatých ryb uvádět na trh. V Japonsku mohou ryby připravovat pouze speciálně školení lidé.
K chovu je nutná nádrž podle druhu o objemu alespoň 90 až 500 litrů (pro větší až 1 000 l) na jedince. Nádrž opatřete krycím sklem, protože občas vyskakují nad hladinu. Pro nesnášenlivé druhy je nezbytná samostatná nádrž. Vyžadují vyšší vrstvu písku, nebo jemného neostrého štěrku na dně. Některé druhy se až po oči zahrabávají do dna a vyhlížejí kořist. Potřebují volný prostor pro plavání. Zároveň musí akvárium poskytovat i dostatek vhodných úkrytů, kouty hustě zarostlé rostlinami, ve kterých se mohou ukrýt při hledání kořisti. V oblibě mají i na hladině plovoucí rostliny. Chováme-li více jedinců společně (v páru nebo malé druhy maximálně ve skupince 3 až 5 kusů) je nutné akvárium opticky rozdělit kameny, rostlinami, kořeny atd. na samostatná teritoria. Sníží se tím agresivita mezi jednotlivými rybami. Potyčky mohou končit i smrtí. Nejsou příliš společenští, jsou silně teritoriální a vyhánějí ostatní stejně velké i větší ryby ze svého území. Osazujete-li nové společenské akvárium rybami, vypouštějte čtverzubce jako posledního, když jsou ostatní ryby již zabydleny, jinak bude celé akvárium považovat za své teritorium a bude velmi útočný. Nesmí se kombinovat s rybami čističi (především u mořských druhů), hrozí zde od těchto ryb poškození jemné kůže. Při dosazování dalšího čtverzubce, pozměňte alespoň prostor novým rozmístěním překážek z kamenů a kořenů. Každá ryba má rozdílnou povahu, zůstávají ale převážně teritoriální a všeobecně kousaví. Jedinci chovaní ve společenské nádrži mohou kdykoliv ostatní ryby zabít. Menší ryby a většinu bezobratlých považují za kořist a není možno je chovat pohromadě. K větším rybám jsou útoční, i když největší agresivita se projevuje k vlastnímu druhu nejvíce u starších ryb.
S oblibou zkoumají technické zařízení akvária topení, filtraci, teploměry, hadice. Tvrdými zuby ho mohou větší jedinci značně poničit. Je lepší zařízení důkladně zakrytovat a pravidelně kontrolovat. U vnitřních topných těles navíc hrozí popálení, protože jsou schopni se vtěsnat do jakýchkoliv malých skulin mezi stěnou a topením. Vodu vyžadují prokysličenou dobře filtrovanou, teplou dle druhu v rozmezí 22 až 28°C. Druhy Tetraodon jsou snášenlivější k chladnější vodě. Mimo afrických a amerických sladkovodních druhů, které mají raději spíše kyselejší a měkčí vodu 6 až 7,5 pH, 3 až 20°dGH, vyhovuje jim voda s vyšší tvrdostí, lehce alkalická 7 až 8,5 pH, nebo brakická 9 až 20°dGH. Všichni požadují zásadně konstantní podmínky. Ryby je lepší nasazovat do nově založených akvárií až po měsíci. U brakických je nutný přídavek mořské soli 5 až 12 g/l dle nároků druhu. U druhů vyžadující tvrdší vodu je vhodné přidat do akvária korálovou drť nebo vápencové kameny. Brakické druhy nemají rády kořeny, z nichž se luhují huminové kyseliny. Vzhledem k velké spotřebě masitého krmiva vzniká velká produkce odpadních látek a stoupá koncentrace dusíkatých látek (amoniaku a nitrátů) ve vodě, na které jsou velmi citliví. Je proto nezbytná pravidelná (týdenní) výměna většího množství vody v nádrži a dostatečně výkonná filtrace. Vyšší množství dusíkatých látek ve vodě znatelně zvyšuje jejich agresivitu. Občas jsou čtverzubci náchylní ke kožním onemocněním. V případě náznaků zaplísnění kůže, nebo ploutví je možno ryby léčit přidáním soli do vody. Doporučené je postupné několikadenní navyšování soli až do 15 g/l. Sůl přidávejte rozpuštěnou.
Čtverzubci jsou téměř výhradně masožraví dravci. Vyráběnou potravu granule, vločky, atd. většina z nich nekonzumuje, je pro ně nedostačující. Přijímají živou potravu, drobné měkkýše - všechny druhy akvarijních šneků, otevřené slávky, korýše - drobné krevety, kraby, žížaly, artemie, dafnie, plankton, krill, moina, nítěnky, patentky, komáří larvy, larvy hmyzu, moučné červy, hmyz, živé ryby menší velikosti, kousky rybího masa, naučí se přijímat i mraženou, nebo částečně i lyofilizovanou potravu. Spotřeba krmení je značná, např. Colomesus pisttatus (30cm) najednou spotřebuje přes 100 g potravy. Mražené krmivo je třeba proprat ve vodě od zbytků, abychom zbytečně neznečišťovali vodu. Sladkovodní čtverzubci jsou potravně specializovaní na měkkýše. Musí si obrušovat zuby rozkousáváním ulit, jinak zuby přerostou a zcela znemožní přijímat potravu. Zuby je možné v případě nouze zabrousit, vyžaduje to ale značnou zkušenost. Proto je vhodné založit chov šneků. Rybám nabízejte pouze chované šneky, s nalovenými v přírodě si snadno zanesete parazity. Velký rozmnožovací potenciál má plovatka, která v akváriu rychle roste. Je potřeba vyvarovat se našeho plže piskořky věžovité (Melanoides tuberculata) s ostře ukončenou tvrdou ulitou, o kterou si mohou menší druhy vylámat zuby. Následně by uhynuli hlady. Čtverzubci nejvíce drtí celou ulitu a zbytky vyplivnou, menší ryby měkkýše z ulit vytrhávají. Podle způsobu lovu je možno je rozdělit na dvě skupiny. Jedni aktivně svoji kořist loví ve svém teritoriu, bez aktivního hledání potravy tak mohou upadat do letargie. Druzí na svoji kořist číhají ze zálohy zahrabáni v písku, nebo ukryti ve spleti rostlin. Ve společnosti dravějších ryb nejsou schopni při krmení obstát a přestávají na krmení reagovat. Je třeba sledovat jejich zájem o potravu, zda při krmení všichni žerou. Stává se, že ve skupinkách dominantní samec ostatní odhání. Nové ryby většinou odmítají přijímat nabízenou potravu. Bývají v potravě vybíraví, ale naučí se ji přijímat i z pinzety v určitou dobu na stejném místě. Na povzbuzení lovu zabírají živé dafnie, buchanky, artémie, nebo např. větší potěr gupek, při lovu se zabaví a povzbudí to jejich žravost. Lze také před nimi pohybovat na pinzetě nabízeným soustem. Na druhou stranu je nepřekrmujte, dovedou působit stále hladovým dojmem a sežerou množství potravy. Jsou-li překrmené, nejeví zájem o své okolí. Dospělé ryby krmíme za 2 až 3 dny, mladé jednou denně. Občas polykají zrnka písku pro lepší trávení.
V akváriích se daří úspěšně množit pouze pár druhů. U většiny druhů způsob odchovu není dosud znám. Někteří samci bývají zpočátku nesnášenliví k samici. Jikry samice klade na jemnolisté rostliny, do písku, na kameny, nebo volně do vody. Pro odchov je vhodná teplota 26 až 30°C, tvrdost se různí od 5 až 16°dGH (s nižší uhličitanovou tvrdostí). Jiné druhy jsou speleofilní (vytírají se do dutin). Jikry jsou dle druhu jedovaté, průhledné, čiré, nažloutlé i šedavé, velikostí okolo 1 až 2 mm. Množství snůšky se u jednotlivých druhů pohybuje od 20 do 600 ks. Po vytření většinou samec vyžene samičku, brání teritorium a hlídá a ovívá jikry prsními ploutvemi. Potěr se líhne za 5 až 8 dnů a za dalších 2 až 5 se po spotřebování žloutkového váčku rozplavává. U druhu Colomesus asellus se samec o jikry nestará, prochází planktonním vývojem podobným mořským druhům. Potěr po rozplavání přijímá nejjemnější živou potravu, vířníky, trepky, nálevníky, mikry, nauplie žábronožek, později buchanky. V této době se samci až na výjimky o rychle rostoucí potěr více nestarají, ojediněle se o něj starají i po vykuklení, kdy ho přenáší do bezpečí a brání proti dravcům. Od věku dvou měsíců začíná být potěr vzájemně silně agresivní, okusuje si ploutve, tělo i oči. Okousané ploutve jim dorůstají. Ve velikosti 2 cm se u rybek objevuje falešné oko - červená skvrna před ocasem chránící ji před útoky na hlavu, která časem mizí. Málokdy se jich podaří odchovat více než polovinu. V přírodě se potěr rozptyluje a zabírá vlastní teritoria. V nádržích je potřeba jej třídit dle velikosti do více prostorných nádrží a poskytnout mu dostatek úkrytů. |
| Autor textu: Jan Kolda (Jena) |
Seznam evidovaných ryb z čeledi Tetraodontidae: |
|
|
Řazeno dle českých názvů, změnit řazení na: latinsky
|
jednodruhová nádrž, masožravá, maximální velikost 10 cm, teplota 22-26°C
|
jednodruhová nádrž, masožravá, maximální velikost 3 cm, teplota 24-28°C
|
klidná, všežravá, maximální velikost 17 cm, teplota 24-28°C
|
|
Čtverzubec Schoutedenův - Tetraodon schoutedeni
