Atlas ryb - písmeno L

Původní divoká forma byla drobnější velikosti kolem 10-12 cm. Současní dospělí jedinci, hlavně samičky dorůstají až 15 cm a jsou podstatně robustnější. Rovněž i kresba se zvýraznila. Není to zdaleka tak fádní šedivka. Chovné ryby je nejlepší umístit v nádrži o objemu 300 litrů s jemným křemičitým pískem, ale není to podmínkou. Všechny lorikárie, ať jde o parvy, lanceolaty, similimy, červené lanceolaty, morowi aj. tvoří hejno o 20 až 30 ks. Jako potravu přijímají ochotně cokoliv (granule SAK se spirulínou, tablety SERA, patentky, nitěnky, cyklop a dafnie i živé, spařený salát, špenát apod.).

Co se týká odchovu, je nejlepší v nádrži umístít trubky z PVC a to s co nejmenším průměrem. V širších trubkách se málokdy vytřou. Samice nakladou jikry v počtu až 120 ks (průměr je kolem 60-70 ks). Jikry jsou velké asi 2-3 mm a jsou zelenkavé, podobně jako např. u keříčkovců H.fossilis. Trubku se samcem pak přeneseme do vytíračky o obsahu 6 litrů s filtrací. Voda musí být změkčena na 5-6 °dGH (kondenzovaná, demineralizovaná nebo dešťová), pH 6,5-7, teplota vody 25°C. Potěr se líhne zhruba 7-8 dnů ve velikosti 7-8 mm. Samec se v žádném případě o mladé nestará, proto ho vrátíme do chovné nádrže.

Rineloricaria parva je podstatně méně aktivní než například Rineloricaria sp.red a díky tomu je problematičtější plůdek dobře nakrmit. Proto je důležité potomstvo odchovávat v menších nádržích. Dospělí jedinci jsou nenároční a poměrně dlouhověcí.

Pokud Vás zajímají další informace o této rybičce, přečtěte si následující článek:

Rineloricaria parva - známá neznámá  (autor Ivo Rittig)

Autor textu: Marcela Minaříková (alias Marcela)