Masožravec
Vitalita teter červených je obzvláště nápadná při hledání potravy. Jsou to v podstatě masožravé rybky, živící se v přírodě především hmyzem spadlým na hladinu nebo žijícím ve vodě nebo jeho larvami. Také v akváriu projevují velký zájem o živou i zmrazenou potravu. Působí neustále hladovým dojmem, jako by se nikdy do sytosti nemohly najíst. Jejich látková výměna pracuje zřejmě neustále na plný výkon, a tím vzniká dojem nenasycenosti. Jídelníček by měl být pestrý a sestávat především z nauplií, žábronožek, dafnií, buchanek, krilu a různých komářích larev. Tyto rybky nenechávají zbytky krmiva, a tak je můžeme pozorovat, jak pečlivě sbírají zbytky ze dna. V žádném případě nesmějí být krmeny převážně jen vločkovým nebo mraženým krmivem. Při dobré péči a pestrém krmivu můžeme životnost těchto rybek prodloužit až na 5 let.
Rudý oheň
Samička tetry červené s intenzivními žlutými částmi ve zbarvení.
Při pozorném pohledu zjistíme jednoho dne, že zbarvení rybek dosáhlo nezvyklé intenzita celou skupinu zachvátil neklid. Samečkové do sebe narážejí s roztaženými ploutvemi a vzájemně se obeplouvají. Samičky jsou nápadné svými kulatými bříšky, zaplněnými jikrami a také ony vedou mezi sebou jakési spory. To vše jsou neklamná znamení blížícího se páření a slouží k neúnavným námluvám. Pro úspěšný odchov je třeba dodržet určitá pravidla. Sem patří i volba vytírací nádrže. Měla by být o obsahu 54 l vody, což rozměrově znamená 60 x 30 x 30 cm (pozn. redakce: v Čechách je obvyklé používat 2-5 litrovou vytíračku s obvyklým třecím roštem). Vytíračka musí být velmi důkladně vyčištěna a opatřena velmi slabým osvětlením. Nezbytné je přikrytí nádrže, neboť rybky v této fázi často vyskakují. O filtraci se postará malý vnitřní filtr. Přidáním několika chomáčků Vesiculária dubiana uděláte rybkám nejen radost, ale zároveň připravíte výborný vytírací substrát. V přírodě volně žijící tetry červené upřednostňují k tomu to účelu Eichhornia crassipes nebo jemně členěné stolístky rodu Myriophyllum. Vodu upravíme tak, aby vykazovala tvrdost 5-7 °dGH. K tomuto účelu se nejlépe hodí rašelina jako filtrační materiál nebo základ dna. Nejjednodušším řešením je použití běžných přípravků, které zakoupíte v odborné prodejně a jejíchž pomocí dosáhnete požadovaných hodnot. Hodnota pH musí být v lehce kyselé oblasti, asi kolem 6,4 až 6,5 a teplota vody 25°C. Pro tření připravený pár přemístíme do vytírací nádrže. Měli by to být mladé rybky asi 10 až 18 měsíců staré. Vzhledem k tomu, že tření probíhá téměř na povel, přemístíme samečka do vytíračky již o jeden den dříve než samičku.
Blízcí příbuzní - trojčata
Hyphessobrycon flameus je velmi podobný příbuznému druhu H. griemi. Ten sice také pochází z Brazílie, ale z její střední části, z provincie Goiás, a v akvaristice je znám teprve od roku 1956. Dosahuje velikosti 4 cm, ale většinou je menší. Tělo je po stranách zbarveno červenou barvou, hřbet je hnědavý, břicho stříbřité se žlutavými lesklými tečkami. Při vzrušení těchto rybek je základní tělesné zbarvení překryto lesklým měděným nádechem. Na rozdíl od tetry červené má tento druh jen dvě tmavé, svisle prodloužené skvrny. Samečci mají řitní ploutev zbarvenou krvavě červeným odstínem s bílým lemováním. Ta je u samiček růžová až světle červená. Další druh je H. bifasciatus, nebo také zvaný "žlutý z Ria". Je také velmi podobný a pochází rovněž z okolí Ria de Janeira. V přírodě dosahije velikosti 5 cm a vyznačuje se stříbřitým zbarvením, které v akvaristických podmínkách přechází do průsvitné žlutě. U mladých rybek získávají nepárové ploutve v 11. až 13. týdnu života červený nádech. Toto zbarvení však opět zmizí. Odchov nepřináší žádné zvláštní problémy až na velmi agresivní chování mladých rybek, které vede až k vzájemnému usmrcení.
U Hyphessobrycon bifasciatus rozeznáváme rozdílné varianty, které vznikají nejen ekologickými podmínkami, ale také výběrem při odchovech. Na obr. vlevo červenoploutvá forma. Mosazný lesk těla je různé intenzity a může i zcela chybět viz. obrázek vpravo. Jedinci s tímto leskem jsou v přírodě velmi vzácní.
|